• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Recenze

IN THE WOODS... - Three Times Seven on a Pilgrimage

2000 Prophecy Productions

Jistě ve své sbírce vlastníte alba, jaká byste pro svou dubiózní kvalitu raději schovali někam hluboko pod postel, naproti tomu rádi vystavíte desky, k nimž pociťujete silný sentiment, přestože neerudovaný těžko ocení význam těchto unikátů. Poslední počin "Three Times Seven on a Pilgrimage" makabrózních IN THE WOODS... bezpochyby spadá do druhé skupiny, přestože se nejedná o řadové album, ale o retrospektivní kolekci všech tří 7" ("White Rabbit", "Let there be more Light", "Epitaph"), pořízených v letech 1996 - 99. K nahrávkám podobného ražení mívám poněkud odtažitý vztah, neboť nesčetněkrát plní jen funkci k vyždímání peněž z posluchačů v době, kdy kapela připravuje nové album. To však v žádném případě neplatí u IN THE WOODS..., protože skladby na "Three Times Seven on a Pilgrimage" vyšly v minulosti jen na vinylu ve striktně limitovaném nákladu, taktéž se jedná o poslední rozlučkový počin, vydaný až po rozpadu skupiny obohacený o několik bonusů. A věru očekávejte loučení se vší noblesou, vždyť tenkrát dosáhli IN THE WOODS... svého tvůrčího vrcholu.

Když si vezmete polodigipakový obal do ruky, možná budete zklamáni jeho minimalistickým zpracováním, jenž připomíná spíše papírový přebal nějakého proma. Jedna kapsa obsahuje texty vytištěné stylově na recyklovaném papíře a druhá volně ložené CD s nenápadným potiskem. Tím se ale v žádném případě nenechte zmást, zřejmě německý vydavatel Prophecy Productions nostalgicky zavzpomínal na zašlé časy vinylů a k tomu uzpůsobil design obalu CD. Samotná obálka, na níž vidíme spojení indického učení karma v kontrastu s nekonečností vesmíru s myriádami galaxií, dokonale konfrontuje s lyrickým námětem desky.

Přestože skladby na desce, řazené chronologicky od nejnovější po nejstarší, pocházejí z různých časových období, po zvukové stránce si zachovávají svoji kompaktnost a stylovou vyváženost. To patří k největším devizám desky, takže nejen z tohoto důvodu lze k "Three Times Seven on a Pilgrimage" přistupovat jako k regulérnímu albu či chcete-li k raritnímu best of. Oproti řadové tvorbě reprezentovanou opusy "HEart Of Ages", "Omnio" a "Strange In Stereo" se skupina na 7" co nejvíce oprostila od metalových dimenzí a svůj tvůrčí potenciál zakormidlovala směrem k rockové psychedelii přelomu 60. a 70. dekády. S psychedelickými vlivy se IN THE WOODS... nikdy netajili, pakliže byly zvláště na posledních dvou studiových počinech načrtnuty, na třech 7", vyplňující mezidobí mezi řadovkami, jsme se jich mohli nasytit vrchovatě. Tak působivou poutí nasáklou nostalgií našeho mládí, kdy rockovému UG kralovali PINK FLOYD, JEFFERSON AIRPLANE, KING CRIMSON, nás umí dnes provádět jen malá hrstka vyvolených kapel. Aby IN THE WOODS... vzdali hold svým inspiračním múzám, každý 7" obsahoval cover od výše zmiňovaných legendárních skupin.

Kolekce začíná pozvolna expresivní kytarovou instrumentální vybrnkávačkou "Seed of Sound", ta nás vtáhne do zádumčivého světa opředeného skličujícím tajemstvím. Plavba oceánem moudrosti věků začíná ztrhujícím patosem "Karmakosmik". Tato skladba patří k absolutně poslednímu autorskému příspěvku z dílny IN THE WOODS... a volně uzavírá suitu "Omnio" ze stejnojmenného alba z '97. Nenalézám slov k popsání takového hudebního klenotu, "Karmakosmik" mě dostává do jiné dimenze mimo náš čas a prostor, absorbuje veškerou negativní energii, jeho poslech se zdá být očistcem, na jehož konci nacházím vytouženou nirvánu. Synne Soprana zpívá spíše pro ni v atypických středních polohách, mě se však zamlouvají mnohem více, Jan Transit lamentuje neskutečně naléhavým tónem, kytary doslova pláčou. Svou neuchopitelnou atmosférou, při níž se cítím jako bych byl sám ve městě po nukleární apokalypse. Proti "Karmakosmik" se zdá být samotný doom metal veselou taškařicí. Poznejme magickou sílu hudby. Čekám na slovo, nikdy neslyšené, na slovo nacházející se mezi řádky básní, jenž zemřely, sekundy před zkameněním, jako cizí hlasy z neznámého města, obíhající Zemi stále dokola... Následuje další vrchol desky cover od KING CRIMSON "Epitaph". Původní verzi jsem bohužel neměl tu čest slyšet, ale z předělávky v podání IN THE WOODS... mi v hlavě vyvstává otázka, proč jsou jiné skupiny poněkud fádní. Jan Transit zde podává svůj nejlepší vokální výkon a spolu se Synne Sopranou se pouští do vyšších hlasových poloh. Kytara v první půli skladby neuvěřitelně graduje, až doslova ejakuluje a přechází do melancholického vybrnkávání. Hutné bicí tlačí tento megalit pomalu, ale jistě až na samotný horizont hudební fantazie. Mezi brány osudu bylo zaseto sémě času, zavlažované našimi činy, kdo zná a kdo poznal, moudrost je mrtvý přítel, jestliže nikdo nestanoví pravidla, tak spatřím osud lidstva v rukou bláznů. Ten kdo jednou vyslechl (svůj) "Epitaph", pro toho již nikdy nebude svět rockové hudby takový jako před tím. "Empty Room" uzavírá poslední tvůrčí období skupiny. Druhý 7" otevírá geniální cover od PINK FLOYD "Let there be more Light" z 68'. V podání IN THE WOODS... zní více našlapaně, hammondky z původní verze supluje Soprana svými typickými vokálními orgiemi, v refrénu se pouští do operního zpěvu, čímž dodává skladbě teatrálnějšího vyznění. Následující počin "Child of Universal Tongue" byl poprvé nahrán již v '96, ale zde se nachází ve zcela odlišném zvukové kabátě. Oproti předchozí syrovější verzi zní nová mnohem depresivněji, psychedeličněji, přesto si zachovává skvělou gradující atmosféru. Na velice zvláštní psycho bonusovku "Soundtrax for Cycoz - 1st ed." jsem potřeboval mnohem více poslechů a do celkového konceptu mi pro příliš monotónní rytmus živený cyber efekty prostě tato skladba neseděla. Nakonec právě díky psycho samplům a rozladěnou kytarou v pozadí si získala mé sympatie. A blížíme se k závěru naší poutě. Poslední a nejstarší 7', původně vydaný roku 1996, reprezentuje cover "White Rabbit" od hipíků JEFFERSON AIRPLANE. Zde musím podotknout, že jakkoliv jsou ostatní covery výtečné, tento nepřekonává živelnost původní verze, ale rozhodně šlápnutí vedle se nekoná. Přichází další vlastní cover "Mourning the Death of Aase" z debutu "HEart Of Ages", šitý přímo na míru Sinne Sopraně. Závěr kolekce obstarává snad nejdepresivnější počin v dějinách IN THE WOODS..., zahraný jen na španělku, v níž se Jan Transit pokouší zpívat jakoby z marihuanového vytržení. V posledních sekundách se skupina zasměje nad ironií tohoto světa a s nějakým výrokem v norštině odchází vstříc dalšímu hudebnímu hledání.

"Three Times Seven on a Pilgrimage" patří mezi velmi náročná alba se silným filozofickým podtextem. Tak jako mnozí na své cestě nedosáhnou nirvány, tak ne každému bude jeho krása odhalena. Pro mě osobně patří "Three Times Seven on a Pilgrimage" mezi milníky současné rockové hudby a v mé sbírce zaujímá post zcela nejvyšší.

Štěpán Šimek | 18.05.03 |

Související články:

IN THE WOODS... - Liveatthecaledonienhall + Karmakosmetix promosampler | 08.01.04
IN THE WOODS... | 17.03.03
IN THE WOODS... - HEart Of The Ages | 20.08.02

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb