• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Recenze

CRADLE OF FILTH - Dusk And Her Embrace

1996 Music For Nations

Pohřeb v Karpátii

Oběť uhašenému svícnu - nerozlučná silueta
Soumrak mě bere za ruku
Svádí mě těmi něžnými ručkami
Dává mi tvůj temný příkaz
Přes hrbolky tapisérií
Hustého lesa jenž vyplnila temnota
Temnými mlhou ověnčenými polibky
Plazícími se jako zločiny ze stínů
Zabít

Lukrécie
Láska k ní mi pulzuje žilami
Když tvůj pláč teče svěže jako krev
Mám za něj děkovat dešti?
Netopýry zamořená zvonice
Vyzvání nad vzlykajícím zástupem
Svíjení otupených, terorizovaných nahých těl
Bičovaných a zbitých za štiplavé písně větru

(V ráji smutku
Se ještě drží odkazy předků...)

Já jsem On
Korunovaná a vítězná temnota
Satan vykradl ekumenický hnus
Zsinalý Bacchus podpíraný zástupy nevěstiných družiček

Tohoto zimního večera, když se sníh třpytí a září
A špičaté věže se snoubí se skvostů zbavenými nebesy
Jsem ze sebe setřásl plášť nebeského klidu
Pod dojmem těchto nádherných slov Malaresia napsala…

"Krása usnula a andělé ronili slzy
Za Její nesmrtelnou duši
Celé zlo odpovědělo a vybralo
Si Ji k sobě"

Karpátie

Mluví z ní radostná smrt
Jazykem zemřelých
Když jantarem zářící sluneční paprsky zmírají
Masturbujíc ve svých hrobech
Vyvrcholení přichází...

"Nikdy Mne neopusť..."

O této pohřební noci kdy hvězdy naplněné hrůzou ohlašují
Svou nepřítomnost na vrcholku nebes
Zmrzačený seraf se bude krčit strachy na nádherných dvorech
Nastane čas skrytého maelstromu, který se všude rozšíří

"Jakkoliv to bouře splní
Mé srdce to stejně nezahojí
Oblohou se lesknoucí nože zčernají
A divoké lesy se rozechvějí radostí
Leč kruté ticho sahá ještě dál
Její zářivá krása mi prostupuje až do vnitřností"

Karpátie
Oplzlí milenci s Tebou tančí na koncertě
Ženy zaslíbené Bohu jsou vylízány zubatým bleskem
Pěšinou k hradu se béřou znaveni nevinní¨

Vládnu zde jako Pán
Kde divoké hordy přenáší můj hněv
Zraněná láska padla mrtvá, když jsem byl zrazen
Uzřel ve svém rodě žravou smrt

"Ceremoniáři, záští kypící Draku
Svěř tento svět pod Tvou prastarou
Svrchovanost"

Rudnoucí závoj padá
Západ slunce přináší varovný zpěv Žalmů
A uložen ke spánku jsem teď požehnaný
Temnotou... Navěky

Nejvyšší Upíří Zlo

Tohoto zimního večera, když se sníh třpytí a září
A špičaté věže se snoubí se skvostů zbavenými nebesy
Jsem ze sebe setřásl plášť nebeského klidu
Pod dojmem těchto nádherných slov Malaresia napsala…

"Krása usnula a andělé ronili slzy
Za Její nesmrtelnou duši
Celé zlo odpovědělo a vybralo
Si Ji k sobě"

Karpátie

Mluví z ní radostná smrt
Jazykem zemřelých
Když jantarem zářící sluneční paprsky zmírají
Masturbujíc ve svých hrobech
Vyvrcholení přichází...

Oběť uhašenému svícnu - nerozlučná silueta
Soumrak mě bere za ruku
Svádí mě těmi něžnými ručkami
Dává mi tvůj temný příkaz
Přes hrbolky tapisérií
Hustého lesa jenž vyplnila temnota
Temnými mlhou ověnčenými polibky
Plazícími se jako zločiny ze stínů
Zabít...

Původně jsem chtěl tuto recenzi začít nějakým temným příběhem nebo citátem od Francoise Markýze DeSadeho, ale nakonec jsem usoudil, že nejlépe vám navodí atmosféru tvorby britské legendy CRADLE OF FILTH přímo malý velký vampír Dani Filth a to prostřednictvím skvělého textu "Funeral In Carpathia", dle mého soudu nejlepšího songu v dějinách této nehynoucí legendy.

Jakkoli jsou předchozí a nadcházející alba CRADLE OF FILTH kvalitní, právě "Dusk And Her Embrace" patří k absolutnímu vrcholu a nikdy později se nepodařilo tento klenot temného metalu překonat. Nová alba se sice honosí skvělou produkcí, techničtější nástrojovou hrou, výbornou zvrácenou lyrikou a v neposlední řadě typickými stylovými obaly, ale co naplat, nepomohla ani teatrální orchestrizace zatím posledního počinu "Damnation And A Day" (s jehož recenzí na ABYSSu nemohu souhlasit, zřejmě nejhorší počin skupiny, ovšem ve srovnání s konkurencí samozřejmě nadprůměr), jež se mi zdá jaksi vyčpělé a bohužel nudné. Právě první tři dlouhohrající alba (nepočítám-li mini "Vempire of Dark Faerytales in Phallustein", to však patří také k nim) zaujímají v dark metalovém pelotonu první řadu. CRADLE OF FILTH stáli u zrodu stylu, jenž se dnes nazývá dusk metal (budiž), avšak jedni z mála svou tvorbu staví rovněž na textech a skvělé image (byť mnoho jiných kapel se ji snaží napodobit a tím vlastně devalvují původní myšlenku skupiny). Nechci se nikoho dotknout, takže předem omluvte moji opovážlivost, ani se nepovažuji za nejsofiskovanějšího znalce tvorby CRADLE OF FILTH (byť u mě zaujímají jeden z nejvyšších postů), ale říci to musím. Štve mě, že mnoho lidí sice tvorbu těchto sympatických upírů má rádo, avšak nikdy nepochopili obrovský potenciál této skupiny, hlavně Daniho lyriku (pochybuji, že většina z vás se obtěžovalo si texty přečíst), která svou kvalitou mnohonásobně převyšuje samotnou hudbu (v metalu poměrně vzácný jev). Někdo si řekne, fuj, vždyť jsou tak zvrácené, odporné, ovšem já osobně jsem nečetl romantičtější lyriku. CRADLE OF FILTH splňují dvojnásob pojem "to není o hudbě, ale o filozofii". Ten kdo vidí ve tvorbě Francoise Markýze DeSada, Charlese Baudelaira, Williema Blakea či H.P. Lowecrafta jen dekadentní hnus, tak je pěkný omezenec a o velkou část se ochuzuje (předpokládám, že člověk holdující hudbě CRADLE OF FILTH bude milovat nejtemnější temnotu, pochybuji, že někdo poslouchá nějaké skupiny jen z módní trendovosti). Mám rád gothic hudbu (tedy spíše gothic metal než gothic rock či pop), gothic image a celkově tento styl, ale nemám rád lidi - tzv. true gothic, jež říkají CRADLE OF FILTH sračka. Vždyť právě je lze svým způsobem považovat za nejčistší gothic (schválně se vyhýbám slovu black metal) a nepletu-li se, právě podtitul desky "Dusk..." "Litanie prokletí, smrti a temné erotiky" považuji za motto tohoto stylu. Tento opus se vydává až do nejhlubších transylvánských hvozdů, nejčernějších sklepení rozpadajících se opuštěných katedrál, tam nalezneme nehynoucí romantiku, spolu s nejryzejší láskou a není tohle ten pravý gothic?

Tolik pocitů se mnou cloumá, tolik myšlenek mě napadá při poslechu tohoto megadíla, že ani nejsem toho jsoucna je všechny pojmout, jsem-li vůbec hoden posuzovat dokonalé. Rouháním se může zdát každý můj řádek, ač přece jsou má slova naprosto upřímná, jdoucí z nejhlubšího labyrintu mého srdce. Tak tedy prostopášníci, pořádně se připoutejte, bude to jízda vskutku pekelná...pozvedněte svoje krvavé číše, napijte se z poháru vědění, okuste tíhu nesmrtelnosti...

Majestátné štíty Karpat, nepropustné lesy, plameny hoří, to byly časy kdy bylo "Lidstvo požehnané děsem" - velmi povedený klávesový otvírák alba, jenž se zvolna, za zvuků otevírání těžkých vrat starého gotického hradu ukrytého daleko v horách, překlene v další skladbu "Nebesa roztržená vedví". Upírobijci třeste se, neboť:

Jsme jako plamen zrozený temnotou
Touhy bublají v těchto nádherných močálech
A ctnosti kdysi pyšné se teď před námi plazí
Uvidí své děti radující se v otroctví...

Ta začíná podezřele zvolna jen za mohutného rachotu Nicholasových kopáků, avšak jakmile se poutníci vydávají dále do nitra zatuchlých komnat, z nenadání se strhne nespoutaný upíří rej. Až dokonáno jest a noví spasitelé světa povstanou, sestoupí z nebes královna Temnot a podmanivým hlasem prohlásí:

Většina velebných čarodějů podsvětí
Pro mě potají dobyla trůn
A pozdviženou kosou napsala
Slova pomsty krví Jezuity na skálu
Z vypleněného chrámu nebes
Jsem přinesla sťaté hlavy proroků na pohled všem národům

Nastává doba temna, věk magie, nespoutaného arkána - Naše hlasy jsou otevřené hroby, které smrt nikdy neopustí. "Pohřběte mrtvé v Karpátii"... Arrrg. Volám tě krásná Lukrécie, má duše patří Karpátii. Bezchybná blacková vypalovačka, plačící kytarový sabat, Samael svolává své žáky mocným hlasem démona, za zvuků tesklivého piána já odevzdávám svou černou duši tobě můj Pane, volám tě Nosferatu, vzívám tě archanděli padlých a uložen ke spánku jsem teď požehnaný temnotou... Navěky. Hodně jsem cestoval a tak jsem poznal svoji osudovou lásku, tam na tom bizarním karnevalu. Byla to taková "Gotická romance", její oči se zahleděly do mých, spatřil jsem v nich touhu.

Večerní menuet v zámku u moře
Diamant zářící více než měsíc
Pro mne sejmula si masku svoji
Nejúžasnější stvoření Bohů, plné ohně
Mohu žasnout, že ji učinili svou Královnou?
Plníce vzduch Svou sladkou touhou
A mé srdce vířilo hřbitovní poezií...

Jak bláhové zdá se být člověkem, nemohu uniknout svému nezvratnému osudu.

Pro půvab jsem se do ní zamiloval
Voňavá a úskočná to léčka
A zlomyslné lesní oči, které věštily nejnecudnější
Erotické, ztěžklé představy uprostřed téhle teplé Podzimní noci
Ukolébala mě tou skvostnou záminkou
A společně jsme se objímali v krvavém měsíčním světle.
Perleťová luno, jakýmžto kouzlem jsi mne zmámila?
Její chladný polibek rozpálil můj krk
Jako šepot vln na Acheronově pláži
V kruhu sladkých hlasů a soch
Které zjevovaly umírající stromy
Tato smyslná svůdnost v černé, vzala mne...

Přicházejí první "Zlé úmysly skrze zrcadlo", neboť jsem se stal jedním z nich. Jsem jako soumrak přicházející uchvátit světlo, bytost tak ctnostná a hříšná zároveň, v mých rukách dlí osud lidské rasy. Jaká to pitoreskní tragédie. Cítím "Soumrak a její objetí", křičím do prázdna, zdáli mi odpoví jen mrazivé vytí vlků. Titulní skladba alba patří rozhodně k nejextrémnějšímu počinu desky, nekompromisní Nicholasovy bicí, rej kytar, Dani křičí jako o život, black metalové divadlo přerušují jen lesní silfy Sarah Jezebel Deva a Daniele Gneajna Cottington, jež pějí své invokace do chladné noci.

Uspokoj bestii na zkropených prostěradlech
Zbarvených nadpozemsky rudě kterak přirozeně pláče
Věčnost noci...
Ona si pro Mne přijde

Mé čekání si krátím na "Hřbitově při měsíčku" a věřím, že "Kráska spala v Sodomě"...

Jsem sám
Prahnu po temnotě
Jež skrývá se pod náhrobkem mramorovým
Jaká temná kouzla
Tě ukořistí ze tvých snů
A jaká perverzní strategie světa
Bude tě ubírati cestou svou ze spánku?

"Vyburcuj nemoc mou
A rytmickým nahým tancem učiti Tebe budu
Vědomostem o temnotě
Ze země a rudého moře

Světlo nesoucí Samael
Se se mnou spojuje...

Když jsem splnil své poslání rozhodnu se spatřit svého stvořitele. Vydávám se na dalekou cestu z transylvánských Karpat, přes rozeklaná skaliska, kterými křižují neznámé stezky, ujdu stovky mil, všude rozsévám zkázu a utrpení, cíl mé poutě se blíží, vypluji na moře. V bouři a mlze se má loď potácí, oblohu protínají blesky...až najednou ve svitu Arcturia v dáli spatřím "Strašidelné břehy". Má pouť je u konce, konečně jsem vstoupil na půdu Avalonu. Již mě nic nezastaví, ani magická moc Excaliburu ani svůdný chtíč Morgany ani síla krále Artuše...

Toto jsou břehy, na nichž duše má
Zmáčená krví a nevykoupená
Útěchu hledati bude v tajemstvích, jež vyřknuty byly
Skrze šepoty ze sna.

hodnocení: 100 %

Štěpán Šimek | 07.07.03 |

Související články:

CRADLE OF FILTH - Godspeed on the Devil's Thunder | 18.11.08
Martin "Marthus" Škaroupka | 04.07.08
CRADLE OF FILTH - Nymphetamine | 06.09.04
CRADLE OF FILTH - Damnation And A Day | 24.03.03
CRADLE OF FILTH - Heavy, Left-Handed & Candide | 02.01.03

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb