• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Recenze

EMPEROR - Prometheus - The Discipline of Fire & Demise

2001 Candlelight Records

Císař je mrtev, ať žije císař. Asi málokdo čekal, že black metalová veličina EMPEROR vydá na podzim 2001 Anno Sathanas své poslední album a že se Jeho veličenstvo rozhodne ukončit svou činnost. Na první pohled by se zdálo, že věrní fanoušci jen tak slzu nezatlačí a metalová scéna se rázem stane podstatně chudší, ale musíme si uvědomit, že albem "Prometheus" skupina dosáhla svého tvůrčího vrcholu a nebojím se říci, že tento materiál načrtl i samotný horizont žánru (nejen black metalového). Proč vydávat stále stejná alba jako tucty dalších, když stačí vydat čtyři geniální, jenž každé bylo manifestem své doby. Pokud debut "In The Nightside Eclipse" (nahráno '93, vydáno '95) ukázal, kudy se může černý kov ubírat, tak následující přelomové dílo "Athems To The Welkin At Dust" si tuto cestu směle klestilo. V době nahrávání alba "IX Equlibrium" si hlavní mozek skupiny Ihsahn, takový novodobý Ludwig van Beethoven, založil spolu se svou ženou projekt PECCATUM, ve kterém rozvíjel své symfonicko-avantgardní tendence a rovněž si postavil nahrávací studio Symphonique. Vlivy PECCATUM jsou jasně slyšitelné rovněž na posledních dvou albech EMPEROR, nejvíce se symfonických kláves dočkáme právě na "Prometheovi". Není se čemu divit, neboť toto dílo kompletně zkomponoval a otextoval právě Ihsahn. Mluvit o genialitě tohoto chlapíka (pominu-li však pubertální extrémistickou minulost) by bylo asi zbytečné, takže raději si vezmeme na paškál to nejdůležitější, samotnou hudbu.

Raději ten přetlak ze sebe dostanu hned na začátku, pakliže předchozí "IX Equlibrium" se může honosit přívlastkem geniální, tak na označení statutu "Promethea" jen těžko nalézám slova. Od tohoto alba jsem si sliboval hodně, ale výsledek nad míru předčil mé očekávání. Nadčasové, ztrhující, technické, progresivní, symfonické, pompézní, dílo hodno vyvolených, Bible extrémního metalu... "Prometheus" boří zažité rockové hranice, jakoby ani nevznikl v současnosti, ale dostal se k nám průsmykem v čase, z doby, kde nebylo nic, tak jak se píše v první sloce skladby "The Eruption". Na první poslech se na nás vyvalí tuny zvukové kakofonie, disonantních melodií a šílených disharmonických riffů a sóliček a aby toho nebylo málo, na pozadí nám hraje barokní spinet podpořený syntetickým orchestrem. Jedná se snad o zvuky budoucnosti, o věrozvěsty nového pojetí vážné hudby. Jedno je však jisté, album se jen tak neoposlouchá, i po dvou letech koncentrovaného poslechu stále objevuji nové dimenze, skrytá zákroutí tohoto kolosu, slova mezi řádky. Ačkoliv se deska liší od starší produkce svou okázalou avantgardou a především progresivním pojetím, tradiční recept EMPEROR zůstal. Především se opět jedná o extrémní album (bubeník Trym se opravdu vyřádil), jaké jen tak kdejaký posluchač nestráví či nepochopí (a to je dobře), stále více či méně ovlivněné black metalem, lyrický koncept zase pojednává o věčných mysteriózních otázkách mezi nebem a zemí, o příchodu velkého proroka, o dnech, kdy světlo zkalí temnota, kdy On bude vládnout mečem z plamenů... Pokud si někdo myslí, že mluvím jen o satanistickém mysticismu, musím ho poopravit, neboť Ihsahnova lyrika se zdá být reflekcí dnešní doby více, než kdykoliv před tím. Nekoresponduje snad podtitul alba "Ovládnutí ohně a zániku" s těmi, co dlí nad našimi osudy v podzemních komplexech nukleárního arzenálu. Co mozek, to názor, natolik svébytně deska působí, naštěstí nejen hudebně, ale rovněž filozofickým podtextem. Nietzsche by se kochal slastí.

Jak jste jistě pochopili není lehké pomocí slov popsat potenciál tohoto opusu, neboť vše skupina dotáhla až do pedantské dokonalosti, pokusím se tedy s vámi podělit o dojmy (tentokrát pouze hudebními) z některých skladeb. Velmi na mě zapůsobila trojka "Empty" - přímo ukázková kombinace pagan black metalu a avantgardy (a pak že to nejde, že EINHERJER). Ačkoliv větší část skladby působí odlehčeným dojmem, Trymovy kopáky si ani na sekundu neodpočinou (proč taky, že). Pokaždé když si pustím šestku "In The Wordless Chamber", naskočí mi husí kůže (v pozitivním slova smyslu), tolik nespoutané energie, jako kdyby hrál tisícičlenný symfonický orchestr, absolutní mazec, nekompromisní a nádherné zároveň, óóóó ty bicí, yeah. V podobném nekompromisním duchu se nese i vrchol alba - "Thorns On My Grave". EMPEROR drtí silou zástupů T1000. Kdo nevěří ať tam běží (ksakru, co to povídám, už jsem z "Promethea" absolutně v prdeli a to ho slyším po tisíckráte).

Rovněž zvuk ze Symphonique studia, Ihsahnova produkce a aranže jsou vskutku zabijácké (no comment). O nádherném moderním obalu a bookletu CD raději ani nemluvím (bravo Johane). Lidi, ukažte mi lepší album nebo alespoň takové, jenž se může pyšnit vedle "Promethea". Mě se vybavuje pouze DEATH - "The Sound Of Perseverance", IN THE WOODS - "Strange In Stereo" a DREAM THEATER - "Awake".

...a tak Císař, jenž na Zemi dokonal své poslání, odešel razíc si cestu horami křesťanských mršin do jiných dimenzí. My, obyčejní smrtelníci, budeme velebit Jeho majestát až do skonání věků... Domus Mundi Emperor

Štěpán Šimek | 08.09.03

Související články:

ZYKLON - Disintegrate | 22.07.07
IHSAHN - The Adversary | 08.05.06
PECCATUM - The Moribund People | 20.06.05
PECCATUM - Lost In Reverie | 26.06.04

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb