• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Filmy

SEOM

Ostrov
2000 CJ Entertainment

Ačkoliv pro někoho může znamenat vyjížďka za rybařením dlouhé chvíle příjemné relaxace při čekání toužebného úlovku, po zhlédnutí korejského filmu "Seom" (Ostrov) možná raději rybářské pruty zanecháte doma. Přestože by se na první pohled mohlo zdát, že si tichý Hyun-Shik, stejně jako několik desítek dalších, pronajal na velkém jezeře plovoucí rekreační chatičku pouze z důvodu ukojení svých rybářských choutek, tak později zjistíme, že se na konci jeho rybářských háčcích mnohdy škube všechno možné jen ne ryby a pokud se přece jenom nějaká zakousne, tak ji s pocitem lítosti hodí zpět do vody. Ostatní výletníci si dlouhé večery na jezeře krátí nejen s každodenně dojíždějícími kurvičkami, ale hlavně s místní krásnou převoznicí Hee-Jin (taková korejská Monica Bellucci). Spíše než na sex ale Hyun-Shik myslí na smrt, neboť život pro něj ztratil smysl tehdy, kdy svoji ženu spatřil in flagranti s jiným. Zřejmě v závalu afektovanosti se jediným řešením jevila úkladná vražda jak jeho ženy, tak jejího milence. Aby alespoň na chvíli Hyun-Shik utekl nočním můrám připomínající jeho hrůzný čin či prodloužené ruce zákona, rozhodne se k dobrovolnému exilu ze společnosti.

Hyunova apatie vůči okolí posílená tajemnou mlčenlivostí zaujme stejně tichou a hlavně osamělou převoznici Hee-Jin, která rovněž rezignovala na plnohodnotný život a prakticky jediným jejím způsobem přivýdělku se stala ponižující odevzdanost místním chlípníkům. Zprvu se jejich setkání odehraje více méně nenápadně, když se snaží Hyunovi důrazně pomoci odvrátit jeho sebevraždu a možná právě díky tomu v jeho duši vzplane velmi malinký plamínek, jenž by snad mohl spálit jeho destruktivní počínání. Jednoho deštivého dne se Hee-Jin povzbuzená alkoholem rozhodne navštívit Hyunovu jezerní chatku. Ten však její příchod chápe jen jako ukojení svého sexuálního chtíče, takže uražená a zklamaná Hee-Jin, očekávající po letech kurvení skutečnou lásku, raději zvolí opět ponižující opatření a zavolá místní prostitutce Eun-A, aby nadrženého Hyuna zpacifikovala. Ten se však ponížit nenechá a rozhodne se docela milou Eun-A ignorovat svou mlčenlivostí (Ta alespoň čas v chatce využije k vymočení. Mimochodem rozličné způsoby vyprazdňování patří mezi nejčastější scény v první třetině filmu). Ji ovšem jeho tajemné chování doslova učaruje (stejně jako před tím převoznici Hee-Jin) a tentokrát se sama rozhodne ho opět navštívit. Hyun si všimne, že Hee-Jin není z příjezdu Eun-A příliš nadšená, neboť její láska k němu zdaleka nevyhasla. Ovšem Hyun, ještě stále zdrcený z předchozí nevydařené deštivé návštěvy, se rozhodne s Eun-A, jako další akt pomsty, vyspat. Druhý den se na jezeře objeví říční policie hledající jednoho místního uprchlíka a Hyun v domnění, že už si jdou pro něho, se zoufale snaží vyprovodit se ze světa spolknutím soustavy rybářských háčků. Před smrtí ho zachrání Hee-Jin a od této chvíle mezi nimi vznikne atypický vztah naprosté odevzdanosti, oproštěný od zažitých konvencí včetně verbální komunikace a postavený prakticky jen na sebezničujících sadomasochistických sexuálních praktikách a v neposlední řadě odstraňování všech, kdo by jen náznakem narušili jejich bizardní harmonii.

Musím se přiznat, že tak nihilistický film jsem již dlouho neviděl. Naposledy ve mě podobné pocity vzbuzovala Korinova tryzna "Gummo" odehrávající se v chudinském prostředí amerického předměstí. Hlavní styčné body obou filmů vidím hlavně v tom, že jsou díky nízkému rozpočtu natočeny minimalistickým způsobem, ale o to více se nám nabízí strhující exkurze do reality všedního života. V obou filmech jeho protagonisté, více méně rezignující na společenské konvence, jednají naprosto přirozeně až reflexivně bez emoční strojenosti. Rovněž sexuální a sadistické scény jsou natočeny tak syrovým způsobem bez dialogů a bez doprovodné hudby, že nebohý divák, pokud včas neodvrátí zrak, se snadno dostává do pozice nedobrovolného voyuera. Stejně tak soudný člověk se jen těžko může ztotožnit s některým z aktérů obou filmů. Pokud chudá omladina v "Gummo", krátící si čas jen fetováním či lovem pouličních koček do místního fastfoodu, si za svůj úděl prakticky nemůže, v "Ostrově" si hlavní hrdinové vlastní život ničí naprosto dobrovolně. Přihlédneme-li k faktu, že prakticky první polovina filmu působí díky krásné jezerní scenérii s plujícími chatičkami v mlžném oparu nad vodní hladinou a melancholické klavírní hudbě Jun Sang-yoona velmi poeticky, musí nám být nadmíru jasné, že o to větší drastický dopad na naše nerovové ústrojí zapříčiní scény v jeho druhé polovině.

Filmy jihokorejského režiséra a scénáristy Kim Ki-Duka se natolik liší od zažitých hollywoodských konvencí, že bývá zcela právem srovnáván s dalším enfant terrible Italem Pierem Paolem Pasolinim, proslulým skandálním filmem "Saló, anebo 120 dnů sodomy". Kimův čtvrtý počin "Ostrov" se stal senzací filmového festivalu v Benátkách a rovněž jsme ho mohli vidět předloni na festivalu v Karlových Varech, kde se promítaly všechny jeho filmy. Přestože Kim začal s uměleckou kariérou filmového tvůrce teprve roku 1996, do dnešní doby stihl natočit šest celovečerních snímků, jenž všechny charakterizuje kromě nízkého rozpočtu též vysoká míra kvality. Jeho díla, díky některým velmi naturalistickým scénám a hlavně velké míře abstrakčnosti s rozličnými metaforami s mnohdy těžko naleznutými asociacemi (např. dva zkrvavené rybářské háčky ve tvaru srdce zrovna vyndané hluboko z vagíny symbolizující tvrdě vydobytou lásku), rozhodně neosloví divácké masy, ale spíše filmové gurmány. Rovněž milostné a hlavně sexuální scény tvořící v jiných filmech završení určitého rodícího se vztahu, v "Ostrově" a dalších Kimových dílech získávají zcela jiný rozměr. Dle jeho slov v nich otevřená sexualita jako druh revoluce (a tudíž odvržení kultury), je vždy propojená se sexem coby způsobem konvenčního uspokojování a stvrzováním mocenské nadvlády mužského pohlaví nad ženským.

Štěpán Šimek | 10.02.04

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb