• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Recenze

DREAM THEATER - Train of Thought

2003 Elektra

Žádný ze čtenářů nepochybuje, že DREAM THEATER je nelepší rock/metalová skupina na světě. Jedná se o kvintesenci na tvrděrockovém poli, o středobod, od něhož se vše odvíjí a kam mnoho ostatních spěje. O hranici, kterou se zatím nepodařilo překročit (i když norské avantgardní spolky směle konkurují). Položila kořeny nejvznešenějšímu hudebnímu žánru, zvaného progresivní metal, stala se inspirací mnoha skupin, jenž k této neochvějné modle hrdě vzhlížejí. Od vydání debutu "When Dream And Day Unite" v roce 1989 uplynulo již hodně vody a do té doby skupina vydala osm alb (+ různé živáky, videa apod.), nutno podotknout, že všechna naprosto skvělá, což nebývá už všech ostatních kapel zvykem. Díky vnímavým posluchačům a zájmu major labelu Elektra se DREAM THEATER stali velmi populární. U této skupiny je komerční úspěch zcela na místě a naprosto opodstatněn (ostatně i PINK FLOYD se dostali z undergroundu, v němž je opěvovali jen hudební fajnšmekři, na stadiónová pódia).

Koncem loňského roku se přesně po roce na pulty hudebních obchodů dostal pokračovatel předloňského nadmíru povedeného opusu "Six Degrees Of Inner Turbulence" nazvaný "Train of Thought". Pravda, Dreami si s vydáním desky poněkud pospíšili, ale rozhodně nic neuspěchali ani nenechali náhodně. Při prvotním poslechu "Train of Thought" jsem zašil mírný šok jako tehdy při vydání "Falling Into Infinity" v ’97. Pokud na "Falling..." po zvukové stránce Dreami poněkud vyměkli (či zkomerčněli) a zvolili více písničkovou formu skladeb s mnoha sladkými baladami, tak právě na "Train of Thought" dali všem pochybovačům, v jejichž zorném poli skupina pendlovala mezi dvěma mantinely - rock a metal, jasně najevo, že se jedná především o metalovou skupinu. Ostatně už minulé dvouCD "Six Degrees..." bylo nadupáno hutnými heavy riffy podporovanými Mikeovými dvoukopákovými ataky. Ostatně, osobně jsem nikdy toto dilema neřešil a vždy hlavní prioritou u mě byla jejich skvěle rafinovaná, invenční a propracovaná muzika, bez ohledu na škatulky či míru extrémnosti.

Kolekce přináší sedm převážně desetiminutových kompozic, které spojuje společný jmenovatel temnota, melancholie, deprese. Tušíte správně, kluci se poohlédli do minulosti konkrétně k přelomové desce "Awake" (z roku 1994, ach, jak ten čas letí, připadá mi to jako včera) a tentokrát zašli až do krajnosti. Vzpomínáte na nejtvrdší skladbu z "Awake" "The Mirror", na její hutné heavy riffy a celkově temnou (až apokalyptickou) atmosféru. Tak zkuste tuto skladbu ještě zhutnit, ještě ztemnit a dostáváte zevrubný obrázek o poslední desce "Train of Thought". Po zvukové stránce to Dreami na "Train of Thought" možná trošku přehnali, osobně více upřednostňuji křišťálovější produkci se vzdušnou kytarou a "přírodními" bicími. Z "Train of Thought" sálá až zapocené dusno, bolest z nezvratné tíhy osudu a celkově bezvýchodná chladná nálada, to vše ještě umocňují (jinak výborné) texty, zabírajícími se věčnými otázkami o bezradném úniku z tohoto zmrzačeného světa. Nic pro slabé nátury (víte jak to myslím) a to se nejedná o žádný black či death metal. Typickým důkazem budiž třeba třetí, baladicky laděná "Endless Sacrifice".

Pokud minulá deska neskýtala slabé místečko, tak "Train of Thought" už nějaké ty mouchy obsahuje. Ono se nejedná ani tak o mouchy, jakož to eufemismus pro chyby, ale, pro mě, až o příliš přímočaré postupy v první třetině alba, díky nimž začátek desky působí poněkud nesměle. Neděste se, jako celek CD působí velmi celistvě a mohutně, a ony přímočařejší postupy myslím v kontextu diskografie DRAM THEATER. Řečeno více sebestředněji, i ty nejjednodušší pasáže na desce by nasytily desítky alb jiných skupin. Při bližší pitvě skladeb bych si ze začátku odbyl ty negativnější postřehy. Především bych upozornil, že některé postupy mi připomněly jiné skupiny. Např. zvuk bicích na začátku druhé minuty v první "As I Am" jako by vypadl z alba "World Coming Down" amerických melancholiků TYPE O NEGATIVE, nemluvě o metallicovském komplexu (ono se není čemu divit, vždyť Dreami vždy koketovali s heavy/thrash metalem). Ovšem největším trnem v oku (či spíše v uchu :-) se mi stal orientálně laděný riff na konci první minuty v druhé skladbě "This Dying Soul", ten jako by vypadl z nosného motivu skladby "Nomad" z alba "Brave New World" od britské legendy NWOBHM IRON MAIDEN. Ovšem tomu všemu se nemůžeme divit, když inspiraci v jazz/art rocku na starších deskách DREAM THEATER na syrovější "Train of Thought" zaměnili za heavy/thrash metalové vlivy, z nichž de facto vzešli. Tato skutečnost se projevila rovněž v zabarvení hlasu Jamese LaBrieho, jehož výraz nabyl na syrovosti a dost se odklonil od sladkého pění z období "Falling Into Infinity" a "Metropolis Pt. 2: Scenes from memory". Jako by navázal na již zmiňovanou "Awake". Škoda, že hutnost a našlapanost desky dostala přednost i před až enigmatickou hrou klávesáka Jordana Rudesse. Zcela upustil od koketování s vážnou hudbou (viz introdukce na druhém CD "Six Degrees...") a jeho klapky se ponořily až pod nános hutných riffů strunných nástrojů či kanonády bicích nebo se místy odmlčely úplně. Nyní spíše dotvářejí než umocňují náladu jednotlivých skladeb. Sice se nejedná jen o kulisu, stále slyšíme tesklivé tóny piána, ale díky poněkud zahuštěnému zvuku již tak nevyniká a získává spíše subtilně intimní charakter. Občas však dají o sobě vědět více, např. v hitovce "Endless Sacrifice" či v instrumentálním orgáči "Stream Of Consciousness", nejvýrazněji však v komorně laděné "Vacant" v tandemu se smyčcem. Nad hladinou bohužel dlouho nesetrvávají, o proti jeho hře, reprezentované jeho bočními projekty (např. LIQUID TENSION) , kde vynikla klasická škola, trochu mi jejich nazvučení a temný tón připomíná hru vůbec prvního klávesisty DREAM THEATER Kevina Moora (nyní FATES WARNING, OSI atd.). Jak už jsem vyřkl výše, hutnost a tvrdost na "Train of Thought" vítězí, takže si dosyta můžete užít dvoukopákové výjezdy Mikea Portnoye. Ten nejenže svými klepačkami jednotlivé skladby rozjíždí, ale ve svižnějším tempu setrvává mnohem déle, než v minulosti. Pokud někomu vadila utopenější baskytara Johna Myunga na starších deskách (hlavně na "Metropolis Pt. 2: Scenes from memory "), tak na "Train of Thought" se dočkala zasloužené satisfakce. Několikrát hraje dokonce prim.

Album doporučuji poslouchat jako celek. Přestože se nejedná o koncepční desku (i když témata vycházejí ze společného celku), hudebně se jednotlivé nápady přes sebe s volnou přirozeností přelévají jako vlny tříštící se o mořský útes. Ano, "Train of Thought" je takové velké moře, jednou se vlny klenou až k nebesům jindy bývá voda jen mírně zčeřená. Každopádně v tom nekonečném moři hudebních nápadů se rozhodně neutopíte a s větší pravděpodobností poznáte nové hudební obzory. Nerad vyzdvihuji u podobných alb některou skladbu před jinou, aby si někdo nemyslel, že předčí ty ostatní, ale v uších mi stále zní jednak pochmurný začátek "Endless Sacrifice" s akustickou vybrnkávačkou podporovanou bublavou baskytarou a plačícími syntetizátory nebo až opethovsky našlapaná "Honor Thy Father". Její riffy doslova zabíjejí, věřte mi. Ovšem absolutním vrcholem alba se pro mě stala instrumentálka "Stream Of Consciousness". Tak naléhavé a zároveň chytlavé riffy jsem už dlouho neslyšel. A ta gradace, fakt Síla (s velkým S).

Pozornost si zaslouží rovněž nehudební část alba. Metaforické černobílé fotomontáže Jerryho Uelsmanna patří k tomu nejlepšímu artworku, jaký kdy DREAM THEATER měli. Velmi vkusné filozofické náměty přesně korespondují s myšlenkovým konceptem desky.

DREAM THEATER znějí zase jinak, možná méně šokují nebo se více přiblížili k metalovému mainstreamu, přesto nic neztratili ze své působnosti a charismatu. Ať se na desku "Train of Thought" díváme z mnoha úhlů, ať měříme jakýmkoliv metrem, vždy nám vyjde jediné, že to jsou zase ti staří dobří DREAM THEATER. Takoví, jaké je známe a jaké jsme si je zamilovali.

Štěpán Šimek | 10.05.04

Související články:

DREAM THEATER - Systematic Chaos | 10.06.07
DREAM THEATER - Octavarium | 18.10.05
JAMES LABRIE - Elements of Persuasion | 06.05.05
FRAMESHIFT - Unweaving The Rainbow | 27.12.04

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb