Přihlášení | Registrace

Recenze

PECCATUM - Lost In Reverie

2004 Mnemosyne Productions/The End Records

Pamatuji si na to, jako by se to stalo včera. Když na německé stanici Viva2 před lety vysílali dodnes nepřekonaný metalový pořad Virus, měl jsem vůbec poprvé možnost vidět své oblíbené metalové skupiny na televizní obrazovce (podotýkám, že mám na mysli ty z nižších pater tvrděkovového undergroundu, právě až se i Virus začal podobně jako Super Rock na MTV soustředit na nu-metalové sra*ky, přestal jsem ho sledovat). V té době ještě na internetu nefrčely peer to peer sítě ani se u nás neprodávala metalová DVD, takže prakticky jen každý čtvrtek od 22. hod. do půlnoci jsem mohl poznat tyto skupiny i z jiné stránky, než té akustické. Každý díl uváděl jiný interpret a jeden z nich, pokud si dobře vzpomínám, právě kluci z DIMMU BORGIR, tudíž došlo nejen na klipy a živáky této black metalové legendy, ale hlavně na komplexnější seznámení s norskou metalovou scénou. Jedním z mnoha prostřihů bylo i obskurní vystoupení tria produkující mix vážné hudby s black metalovou syrovostí. Jednalo se právě o PECCATUM a to mě utvrdilo v tom, abych si sehnal jejich desku. V té době současně vzniklala i moje posedlost skupinou EMPEROR, neboť jejich předák, Ihsahn spolu se svou ženou Ihriel a jejím bratrem lordem PZ, stál u zrodu PECCATUM. Výsledkem jejich společného úsilí se stal excelentní debut "Strangling from within" (1999). Kdo miluje EMPEROR, musí rovněž i PECCATUM, neboť tento ambiciózní projekt jako by se stal jeho symfoničtejším dvojčetem. Možná z důvodu přílišné podobnosti se zvukem císařské squadry se při komponování druhého počinu "Amor Fati" (2000) soustředil Ihsahn a spol. více na avantgardnější dadaismus a surrealismus. Tento trend naplno vynikl právě na "Lost In Reverie". Osobně se mi na PECCATUM nejvíce líbila Ihsahnova emperorovská reflexe, jeho majestátní zvuk klávesových aranží, suplujicí symfonický orchestr (ano, tato skupina si ho zaslouží jako žádná jiná) s načernalými kytaramy. Nešlo o kopírku, vždyť obě skupiny spojuje společný mozek.

"Lost In Reverie" vznikalo již pouze pod tvůrčí taktovkou dvojice Ihriel a Ihsahn. PZ, proslulý svým operně zabarveným přednesem, na albu účinkuje pouze coby host ve dvou skladbách. Podobně jsou na tom další dva hosté, bubeník Knut (akustické bicí oproti automatu z minulosti patří k příjemnému zpestření) a zpěvák Einar, kteří nijak dramaticky do díla nezasáhli. Album charakterizují zcela odlišné hudební percepce jaké známe z minulosti. Už na předchozím albu "Amor Fati" výrazně ubývalo kovotepeckých postupů, "Lost In Reverie" je na tom ještě hůře (či lépe?). Metalová složka, potažmo emperorovský duch, téměř vymizel, jako poslední přežívající raci v znečištěných vodách výjimečně na moment vystrčí svá klapeta jen v "In the bodiless heart", nejvýrazněji, ale nejkratší dobu v "Parasite my heart" (skoro slyším ty staré dobré PECCATUM) a v "Black star". Nová éra PECCATUM však není o metalu, ale o hudbě všeobecně bez nějakých stylových mantinelů. Možná díky tomu, že Ihriel dostala v PECCATUM rovnocenný prostor k seberealizaci, tíhne jejich produkce směrem k jejímu sólovému projektu STAR OF ASH (zde mimo jiné rovněž hostuje i Ihsahn a bubeník Knut). Album charakterizuje komorně temná atmosféra, majestátní sympho klávesy (hlavně nasamplované smyčce) vystřídaly klidné tóny piána. Ataky bicího automatu, typické pro debut "Strangling from within", zase pomalé jazzové bicí (ve čtyřech skladbách akustické). Ano, poklidné tempo, relaxační klid (občas spíše nepříjemně přerušený výše zmiňovanými metalovými nášlapy) a jakési retro ovzduší (typické pro krajany THE THIRD AND THE MORTAL) provází toto dílo. Ihriel se rovněž téměř vzdala vokálních psycho kreací (nikoliv nadobro, viz. "Veils of blue") a nyní lze její přednes považovat až za ukázku puritánsky čistého vokálu. Rovněž Ihsahn se krotí a pouze v tvrděkovově znějících úsecích vystrčí své černé růžky. Pokud vokální sekce nabyla civilizovanějšího rázu, pak z té hudební doslova zůstává rozum stát. Chvíli slyšíme klavírní etudu, aby byla v zápětí přehlušena až industriální mašinérií jak z kuchyně Cold Meat Industry, jindy zase psychedelické kytarové drnkačky v duchu pozdních BEYOND DAWN či inteligentní neopopové popěvky a lá FRONT LINE ASSEMBLY či DELERIUM.

"Lost In Reverie" je dílo širšího záběru, hůře ztravitelné než starší dvě desky. Opravdu těžká avantgarda. I po tolika posleších ho není snadné sesumírovat. Možná jsem závěr recenze poněkud odbyl, ale opravdu rčení "to se nedá popsat, ale musí slyšet" v tomto případě dokonale sedí. Pro milovníky těch největších podivností opravdová nutnost.

Za zmínku rovněž stojí vizuální ztvárnění alba, hlavně tedy mysticismem a tajemnem načichlé fotografie Ihsahna a Ihriel od norského fotografa Sirena Lauvdala (www.siren.no). Třeba ta, na níž Ihriel sedí vedle kostlivce či kde Ihsahn v mlze vesluje pramici na jezeře duchů, hodně vypovídá o myšlenkové koncepci desky.

Hodnocení

Štěpán Šimek | 26.06.04

Další články autora:

Mama | 29.04.13
SOLAR FIELDS - Origin #02 | 17.04.13
MASERATI - Maserati VII | 13.04.13
OMNIUM GATHERUM - Beyond | 03.04.13
John Foxx And The Maths - Evidence | 20.03.13

Všechny články