• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Filmy

CONSTANTINE

Constantine
2005 Warner Brothers

Satan a Bůh se perou na zemi! Cesta k věčnému pokoji vede přes démony seslané zpět do pekel, ale též přes rozhřešení.

Děj i valná část vizuálního požitku z filmu Constantine vychází z nesmírně přitažlivé premisy – peklo i nebe jsou všude okolo nás, tvoří je prostředí, ve kterém žijeme. S tím rozdílem, že pekelná realita činí ze staveb, stromů, vozidel do nekonečna hořící torza. Podobu nebeské reality nám tvůrci neodhalí a můžeme si ji domýšlet. Neodhalí ji v rámci snahy o temné a ponuré vyznění filmu. Tohoto temného vyznění se snaží dosáhnout mnoha dalšími způsoby – ať už využitím okultismu a satanismu (bez jakéhokoliv rozlišování těchto odvětví), stíny, které vrhá úvodní titulek, či množstvím nočních výjevů.

Tvůrci často vycházejí z křesťanské ikonografie. Nečiní tak při stylizaci scén (jako například fotografové Bettina Rheims a Serge Bramly ve své neprávem skandalizované sérii "I.N.R.I."), ale v dílčích detailech – obrácený krucifix na obale "pekelné Bible" je však banální jako symbolika undergroundových blackmetalistů. Při vykrádání symbolů se autoři zaměřili na křesťanství i okultní vědy – ani jeden z oborů však nebyl jakýmkoliv způsobem zpřítomněn, zůstalo prostě u okoukaných znaků. O kolik více uchvacující je závěr filmu, v němž je triviální symbolika opuštěna a na scénu vchází ve všech ohledech netypický Satan oblečený v "božsky bílém" obleku (hraje ho Švéd Peter Stormare, kterého si z rolí podobných "zvrhlíků" pamatujeme už z filmů 8mm či Minority Report). Ani Satanovo entrée však nevede k vyvrcholení filmu – klimax se totiž nedostaví, je utopen ve změti atraktivních výjevů, které splývají a ve všímavém divákovi nerezonují. Tvůrcům je jedno, zda vycházejí z katolického katechismu či Necronomiconu – hlavně když vznikne něco vábného, například úlomek kulky, jíž byl spáchán atentát na papeže. Přitom už samotná tematizace souboje Satana a Boha o lidské bytosti (duše) nabízí nosné téma, které si nutně neříká o všední výjevy, jako je ten, v němž je Constantinův pomocník Beeman napaden hmyzem. O něco méně přitažlivý je dějotvorný příběh kuřáka Johna Constantina, který si nepřipouští cestu do nebe skrze žádost o odpuštění a usilovně bojuje s démony, aby si rajské zahrady takříkajíc zasloužil. Cesta za spásou je bolestivá, film nám však Constantinovu utrpení nedá příliš pocítit.

Vycházeje z komiksové předlohy, nešetří autoři lákavými artefakty, avšak uplatnění některých z nich v příběhu působí násilně. Neslavným vrcholem jsou brouci (skarabeové?) v krabičce, po níž se John Constantine při souboji s démonem zoufale sápe a evokuje tak jedno z největších filmových klišé – zoufalý boj o zbraň, kterou soupeř odkopl či jinak odstranil z dosahu svého nepřítele. Na chatrné začleňování atraktivních předmětů a vedlejších zápletek do filmu může upozornit už úvodní scéna, v níž je "hrot osudu" nalezen v Mexiku zabalen do vlajky s hákovým křížem. Zda ji do Latinské Ameriky dopravil vášnivý sběratel, "nácek" na útěku nebo "vyšší moc" zůstane neobjasněno. Zatímco Hellboy motiv druhé světové války rozvíjel cíleně a důkladněji, Constantine se spokojí s úvodní scénou, která je navíc akcentována (jediným a zbytečným) vysvětlujícím titulkem. Sirný odér znamenající blízkost pekelného démona zavání odbytou banalitou, kropení démonů svěcenou vodou vpuštěnou do protipožárního systému zase plagiátorstvím (Blade). Příběh sice může oslnit jednotlivými nápady, avšak jejich jas tlumí snaha o zbytečnou rozmáchlost. Zatímco výtečný komiksový román (a film podle něj) Z pekla čerpal z historických východisek (viktoriánská doba), Constantine se historickými motivy opájí příliš neuváženě. Jedinečnost příběhu Johna Constantina, odsouzeného pro pokus o sebevraždu k pekelným mukám (jasný křesťanský podklad) ne vždy souzní s transcendentálním motivem souboje Satana s Bohem, jejichž víra v lidi je větší než víra lidí v ně. Diváka zřejmě nebudou zajímat dějové zvraty, ale to, odkud ho tvůrci oslní či překvapí vizuální finesou. A to je nesmírná škoda, neboť zmiňované téma souboje "těch nejvyšších" nabízí podnětný základ pro bezpočet rozvedení (například skrze přísné zákonitosti tohoto sváru).

Ze všeho nejlépe si režisér s kameramanem (Philippe Rousselot) osvojili snímání architektury (existujícího, ale komiksově dotvořeného) města – města andělů (Los Angeles). Boj s démony zde může být interpretován též jako boj s běsy velkoměsta. Vedle nočních průletů kamery mezi mrakodrapy film divákovi nabízí pohledy do zapadlých uliček a zde je vizuální stránka filmu nejsilnější. Úvodní scéna představující přijíždějícího vymítače Constantina využívá nadhledy i detaily a vzbuzuje velké naděje. Tvůrčí nápaditost se uplatnila též ve snímání interiéru i exteriéru bowlingového centra. I Constantinův byt, lemovaný nádobami se svěcenou vodou či doupě pomocníka Beemana jsou navrženy s mnohem větší nápaditostí než podoby démonů. Ti jsou opakovaně "sestaveni" ze stovek příslušníků hmyzí říše, a ačkoliv dává dílo těmto živočichům takřka symbolický rozměr (například první část Beemanova jména znamená "včela"), nedaří se rozvést ho do obhajitelné šíře. Práce výtvarníka Stana Winstona už neoslňuje tak jako jeho návrhy pro Terminátora či Monster Squad a spíše připomíná poněkud méně imaginativní masky pro Jacksonův videoklip "Ghosts", který Winston i režíroval.

Jakkoliv se chci vyhnout snadným analogiím a novinářskému soutěžení o "nejtrefnější paralelu s Matrixem", nemohu si nevšimnout apatického a zcela neflexibilního hereckého výkonu Keanu Reevese. Snímání jeho figury podobnost s Matrixem nevyvrací, ba naopak podporuje (scény s kapkami stékajícími mu po tváři). Možný původ těchto scén v komiksové předloze zde nemůže sloužit jako omluva. Reeves začíná hrát až ve scéně, kdy je konfrontován se Satanem a výraz beznaděje, který se poprvé objeví na jeho tváři, utvrdí diváka v tom, že předtím byl o něco systematicky ochuzován. Britskost komiksového hrdiny automaticky nevyžaduje britský filmový štáb, ale vzletný ostrovní akcent některých postav (Gabriel – hraná Tildou Swinton, která se prosadila v dílech Dereka Jarmana) rušivě kontrastuje s cool americkou angličtinou hlavního hrdiny.

Francis Lawrence se před Constantinem prezentoval pouze jako režisér videoklipů pro popové (Janet Jackson, Britney Spears) i rockové (P.O.D., Garbage) superhvězdy. Instrumentální doprovod jeho celovečerního debutu občas narušují rockové skladby (nejlepší z nich – "Passive" – složili členové skupin A PERFECT CIRCLE a NINE INCH NAILS) – jejich zařazení působí veskrze nuceně, mimo jiné proto, že snímek s "tvrdým" soundtrackem nepracuje tak systematicky jako Spawn či Resident Evil, jehož celá hudební složka byla postavena na kytarově-elektronických kompozicích. Constantine je vcelku vydařeným debutem, což by však nemělo být omluvou pro dílčí chyby a přehmaty. Laciná ikonografie k ikonolatrickému uctívání nevede, za zajímavá východiska nelze ukrývat zbytečné dějové odbočky, nikotinová žvýkačka "zabije" vtipný záběr na zničenou krabičku cigaret a nápis "Ministr zdravotnictví varuje...". Constantina není třeba analyzovat z pozice komiksového experta (či fanouška) – stačí se podívat na chyby kinematografické. Filmařsky zručně vytvořená atmosféra "Angel City" mě však odrazuje od ještě příkřejšího odsudku. Má víra ve schopnosti režiséra Lawrence je silnější než Constantinova touha požádat Boha o rozhřešení.

Viktor Palák | 04.06.05

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb