• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Reporty

BRUTAL ASSAULT – vol. 10

11. – 13.08.05
Svojšice u Přelouče

Letošní největší tuzemský festival undergroundovějších metalových žánrů se konal již po desáté. Ze všech Assaultů, jenž jsem měl možnost navštívit, byl právě tento jubilejní ročník zcela nejlepší. A to především díky skvělému areálu, situovanému do malebného údolíčka v sousedství poklidné vesničky Svojšice. Nikde žádní otravní důchodci, jež by odpojovali elektriku (jako kdysi v Blansku), ani prašné prostředí daleko od civilizace, jako před tím ve Hvozdu u Konice. Prostě pohoda a klid. Areál byl dostatečně rozsáhlý s variabilním členěním. Vhodné místo pro kempování, hodně místa pro distra a občerstvení, velký pivní stan i dostatečné sociální zázemí. Nicméně komu Toi Toiky nevoněly, nic mu nebránilo jít na normální toaletu do hospody v těsném sousedství areálu. Letos se čepovalo pivo Gambrinus a kupónkový systém se opět osvědčil. Žádnou rapidní frontu jsem jak u pití ani u jídla nezaregistroval. Když u jsme u toho jídla, vybrat si mohl snad každý. Kromě klasik jako opékaná klobása, smažák, řízek, párek v rohlíku či langoš, pořadatelé mysleli i na vegetariány. Musím uznat, že vegaburger chutnal opravdu báječně, ale nedoporučuji se ho přejídat.

Čtvrtek 11.03.

Do Pardubic jsme s brněnskou squadrou přijeli něco před 14. hodinou. Myslel jsem si, že časový předstih jsme skvěle vychytali a akorát stihneme festivalovou kyvadlovou dopravu do Svojšic. Ovšem jaké následovalo rozčarování. Kyvadlová doprava měla jezdit každou hodinu z Hlavního nádraží, ale když jsem viděl kolem projíždějící autobus s označením Assault 666, už mi tolik do smíchu nebylo. Autobus sice přijel, ale na Hlavní autobusové nádraží. Poté odjížděl a vlakové nádraží opět minul. Hodinu se nám čekat nechtělo, tak jsme objednali taxíka. Ale ouha, asi 20 km stálo přes 600 Kč pro 3 osoby. Když se dav metlošů dal na přesun k autobusovému nádraží, autobus zase pro změnu přijel k nádraží vlakovému. My jsme nakonec zvolili odvoz jedním místním týpkem, kterého jsme potkali na nádraží.

V té době akorát dohrávala první kapela, grindový MRÁZEK. Někdo začínat musel a krom toho, že kytaristovy chyběly snad všechny končetiny kromě jedné nohy, jsem na této skupině nic zajímavého neshledal.

Za to black/deathový OBLOMOV patřil k jinému šálku kávy. Jejich CD "Mighty Cosmic Dances" jsem před časem recenzoval a musím uznat, že kapela nenachází ve svém žánru u nás moc konkurenci. Následují maďarští AHRIMAN a jejich melodický black ala klávesoví MARDUK mi přišel k chuti. Skupina se nebránila i přesahům do jiných žánrů, především death metalu. GREEDY INVALID vynechávám a dostavuji se až na Brňáky SOLFERNUS. Skupina se ze začátku potýká s výpadkem mikrofonu, vše se však zdárně vyřeší. Jednalo se opět o svižnější black metal. Jen jsem nepochopil, proč asi v půlce setu zaznělo intermezzo vystřihlé z desky "Nordland" od kultovních BATHORY. To si sakra borci neumíte složit vlastní intro?

Můj první vrchol dne přichází s doom/folk metalovými SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. Musím uznat, že jejich poslední deska "Relic Dances" zní s cimbálovkou Radošov opravdu skvěle. Hanka Nogolová potvrdila svůj pěvecký status a rovněž kytaristé pěkně zariffovali. Pro mnohé se stala výrazným zpestřením bonusová rumunská lidovka, zahraná pouze folkovou sekcí. Grindery GADGET vynechávám a z dáli poslouchám jen následující TEXTURES. Jejich riffový metal ala MESHUGGAH se jevil velmi interesantní.

Jedny ze zakladatelů floridského death metalu OBITUARY si nenechávám ujít. Přestože znám jen dvě jejich alba "World Demise" a "Back From The Dead", jejich typický zvuk a zpěv Johna Tardyho nešlo nerozeznat. Skupina odvedla kvalitní výkon, ovšem únava si žádala svou daň, takže následující LORD BELIAL, PATHOLOGY STENCH a COWARD vynechávám.

Pátek 12.03.

Tento den byl poněkud neobvyklý. Slavil jsem totiž své 26. narozeniny a zachtělo se mi spolu s Elizabeth zajít na výlet po okolí. Původně jsme si mysleli, že zajdeme někam do obchodu pro snídani a pak na oběd. Ale Svojšice jsou tak neuvěřitelný lont, že tu hospoda otevírá až někdy kolem 17. hodiny a před obchodem se táhne snad kilometrová fronta. Nic nám to nedalo pokračovat v pátrání, až jsme se připojili ke skupince metlošů, jež mířila ještě dále, až do sousední vesnice Stojice. Začínalo to pěkně. Už docela hladní jsme dorazili k místnímu "obchodu". Ovšem takové překvapení jsem opravdu nečekal. Stojice byly snad ještě větší prdel světa než Svojšice. Když jsem vkročil do místních potravin, vrátil jsem se cestou v čase až někam do reálného socialismu (viz foto). Místní vysmátý prodavač, který každému suverénně tykal stylem "Co si dáš, strejdo?", tu měl jen několik umělohmotných lahví s aviváží a pár sáčků s těstovinami. Kdo chtěl zakoupit alespoň základní potraviny, měl prostě smůlu. Ani cigára tu neměli. Jako jedinou potěšující informaci jsem se dozvěděl, že za půl hodinky otevírá místní "restaurace". S náladou naplněnou optimismem jsme se vydali tím směrem. Restaurace z venku vypadala poměrně slušne a před vchodem se za tu dobu utvořil docela slušný hlouček metlošů. Odbila 11. hodina a alou dovnitř. A opět nastala nepříjemná deziluze. Jedak v samotné restauraci, či o co se vůbec jednalo, se skýtalo místa k sezení tak pro tři lidi. Zahrádka se pro změnu zase neobsluhovala. Nicméně my jsme místo vychytali a jali se odebrat pro jídelní lístek. To, že tu žádný nevedou, mě už ani moc nepřekvapilo. Barman mi ukázal na tabuli, kde se nacházela pouze dvě jídla. Kuře s bramborem a játra. Když jsem se ptal po polévce, odvětil mi, že bude asi až za půl hodiny. Dal jsem si pivko, jakýsi místní patok Pernštejn (samozřejmě že jsem si ho musel ke stolu odnést sám) a po půl hodině si zašel pro polévku. Dostal jsem jen umělohmotný tácek a umělohmotnou lžičku (vzpomněl jsem si na film Pelíšky) s polévkou objemu náprstku a navíc obyčejnou ze sáčku. Nakonec jsem si dal vodku a znechucen se odebral zpět do areálu. Když přicházíme, z pódia se line překvapivě skladba "Alma Matter" od MOONSPELL. S kapelou to začíná jít z kopce, když největší ohlas sklidí cover a RETURN TO INNOCENCE by se měli vážně zamyslet. Nakonec jsem se uvelebil v pivním stanu, kde jsem setrvával až do setu deathařů SHAARK. Tato skupina kombinuje brutal death s technickou sehraností. Rozhodně bylo co poslouchat. Následující prasata ISACAARUM jsem si rozhodně nenechal ujít. Přestože Chymus a spol. už nesklízejí takový ohlas jako kdysi v období desky "Curbed", prezentované tenkrát na blanenském Assaultu, o fanoušky stále nebylo nouze. Skupina čerpala hlavně z novinky "Shibari Kata and Other Practices". Škoda, že už Chymus nepoužívá plynovou masku, latexový obleček a hektolitry krve.

Opět se odporoučím do pivního stanu a můj večer začíná až s ROOT. Ať si myslí kdo chce co chce, pro mě ROOT ztratili svou prestiž odchodem Blackieho. Nový kytarista Aleš Jedonek ho nemůže nahradit ani v nejmenším. A to že největší úspěch sklidí až hity z debutu "Zjevení" taky o něčem vypovídá. Nicméně stále na jejich studiová CD nedám dopustit a alespoň u nás nenacházejí konkurenci.

Abolutní hvězdou večera a pro mě druhou nejlepší kapelou celého Assaultu se stali něco po jedenácté hodině sympatičtí holanďané CALLENISH CIRCLE. Tuto skupinu sleduji již od přelomové fošny "Graceful...Yet Forbidding" a musím uznat, že jejich našlapaný melodický death/thrash lahodí mým uším vrchovatě. Skupina ten večer měla bezesporu nejlepší zvuk a působila nejprofesionálnějším dojmem. Nejvíce mě zaujali kytaristé Dieteren/Tyssen, nad jejichž strojově přesnou hrou a technickými kudrlinkami jsem zůstal stát s otevřenou hubou. Rovněž zpěvák Patrick Savelkoul působil naprosto vyrovnaným, až uklidňujícím dojmem. Pokud vás už nudí IN FLAMES či DARK TRANQUILLITY, CALLENISH CIRCLE se jeví jako nejlepší varianta.

Naproti tomu následujcí němci AGATHODAIMON zklamali. Na tuto skupinu jsme se velmi těšil, neboť k jejím studiovým počinům nemám výhrady, ale na živo pěkná nuda. CALLENISH CIRCLE nasadili laťku zatraceně vysoko a AGATHODAIMONům se podobný křištálový zvuk již nepodařilo vytvořit. Alespoň, že skupina zahrála moji oblíbenou skladbu " Tristetea Vehementa" z debutu "Blacken The Angel".

Naproti tomu FORGOTTEN SILENCE se stali dalším hřebem večera. Krusty a spol. hrají velice komplikovanou muziku, hlavně pro milovníky progrese. Je až s podivem, že svůj hodinový set dokáží zahrát naprosto bezchybně a stejně dobře jako před nedávném na Redblack Days. Poslední kapelu večera, doomaře DISSOLVING OF PRODIGY vynechávám a odebírám se k zaslouženému spánku.

Sobota 13.03.

ETHEREAL PANDEMONIUM asi nemohu moc pomluvit, neboť Vidar působil v našem webzinu:-) Ale s upřímností ven. Ve tvorbě skupiny se odráží hlavní ispirační zdroje frontmana Vidara a to ...IN THE WOODS a THE GATHERING. Ano zpěvačka Zuzana se snaží napodobit Anneke seč může, ale výsledný efekt se jaksi nedostavuje. Další problém vidím v přílišné přímočarosti a jednoduchosti samotných kompozic. Příjemným osvěžením se tak stávají jen pohanské motivy. Alespoň že zazněla "Balada o Furmanovi" z debutu "Arcanum Lunae". Jinak šedý průměr. Jen tak na okraj, s klávesy vypomohla dívčina z DEPRESY.

Následuje blok více méně death/grind/HC patrtiček, takže docházím až na progresivní HAPPY DEATH. Tato skupina sice do Assaultovského repertoáru moc nezapadla, nicméně to nijak nesnižovalo její kvality. Jejich desku "1st Technology" považuji ve svém žánru za vrchol u nás, ale diváci, kterých bylo před pódiem poskrovnu, jen nudně přihlíželi. Kdo měl štěstí, mohli si na konci jejich setu chytit tričko či CD.

MEMORIA na živo působí velmi přesvědčivě. Diváci to náležitě ocenili a před pódiem vznikl docela slušný kotel. Krom starých osvědčených fláků z desky "The Timelessness" zazněly i nové věci. Hmm, asi se bude nač těšit.

EQUIRHODONT jsem si rozhodně nemohl nechat ujít. Tohoto temného Mága řadím v tuzemském podhoubí rovněž velmi vysoko. Skupina stojí především na Ashokových kytarových exhibicích a dle mého soudu EQUIRHODONT předčil i samotné ROOT.

Následující KRISIUN sice patří k headlinerům festu, ale mě jejich death metal zas tolik neříká. Za to hlavním chodem celého festu se pro mě stali až následující smutní Angláni – MY DYING BRIDE.

K této skupině mám doslova nostalgický vztah. Jedná se doslova o hudební hrdiny mých pubertálních let. Živě si vybavuji, když vyšel jejich výtečný počin "Like Gods Of The Sun" a stále dokola jsem ho sjížděl ve walkmanu. Ještě více se mi zamlouvalo následující dílo "34.788%... Complete". Ani bych nevěřil, že jeho úvodní skladbu " The Whore, The Cook And The Mother" někdy uslyším na živo. Zvuk měli MY DYING BRIDE jako víno, resp. stejný jako na CD. Extrémně hutný, valivý a ...zádumčivý. Klávesistka se svými "varhany" ještě dotvářela již tak smrtonosnou atmosféru. Od začátku do konce jsem se cítil v naprostém opojení. Klidně odpustím nějaké ty chybky. Pokud bych měl nějaké slabé výhrady, tak jen k nudnějšímu poslednímu počinu "Songs Of Darkness, Words Of Light", ze kterého skupina vypíchla např. "Catherine Blake" a "The Prize of Beauty". Absolutním vrcholem se stala hitovka "The Cry of Mankind" z přelomové fošny "The Angel and The Dark River". Ještě po skončení festivalu jsem si broukal její melodii. Aaron působil velmi přesvědčivě a vypadal, že snad každou chvíli skoná. Rovněž světelné efekty a mlha na pódiu stála za to. Překvapilo mě, že skupina si do svého playlistu vybrala spíše ty skladby, kde dominuje murmur. Dokonce zazněla i vykopávka "The Forever People" z debutu "As the Flower Withers". Když skupina odcházela z pódia, měl jsem až na krajíčku. Fanoušci ale stále dokola skandovali jméno kapely, ovšem nedá se nic dělat, bedňáci začali balit a já jsem odcházel do stanu. Ale stal se doslova zázrak! Až snad po patnácti minutách Britové vyslyšeli prosby fanoušků a opět stanuli na pódiu. Zpěvák Aaron ohlásil, že se jim někam ztratil bubeník, nicméně hravě ho vystřídal jakýsi jejich technik. Jako absolutní tečkou za jejich vystoupením se stala balada "The Dreadful Hours" ze stejnojmenného alba. Její ústřední vybrnkávaný motiv publikum poslušně odtleskávalo. Sice ještě následovalo několik kapel, ovšem naprosto nabažen výtečným setem jsem odcházel do stanu. Když jsem ulehal, z nedalekého lesa ještě asi hodinu jakýsi šílenec pokříkoval Mááááááj Dáááájing Bráááááájd.

Závěrem bych chtěl poděkovat Shindymu a spol. za naprosto skvělý fesťák. Návštěvnost něco přes 2 tisíce platících je dostačujícím důkazem. Snad jen, že příště bych více vychytal kyvadlovou dopravu. Jinak absolutní spokojenost a skvělý zážitek.

Čtvrtek 11.03.

AHRIMAN SOLFERNUS

NATRON SSOGE

TEXTURES

OBITUARY

Pátek 12.03.

obchod ve Svojšicích vymetený obchod ve Stojicích a místní idylka avantýra v pivním stanu

ISACAARUM ROOT

CALLENISH CIRCLE

AGATHODAIMON FORGOTTEN SILENCE

Sobota 13.03.

HAPPY DEATH MEMORIA

pivní stan

MY DYING BRIDE

foto: Elizabeth

Štěpán Šimek | 13.08.05 |

Související články:

BRUTAL ASSAULT - vol. 13 - sobota 16.08. | 22.08.08
BRUTAL ASSAULT - vol. 13 - pátek 15.08. | 21.08.08
BRUTAL ASSAULT - vol. 13 - čtvrtek 14.08. | 19.08.08
BRUTAL ASSAULT - vol. 12 - sobota 11.08. | 17.08.07
BRUTAL ASSAULT - vol. 12 - čtvrtek 09.08. | 16.08.07
BRUTAL ASSAULT - vol. 12 - pátek 10.08. | 16.08.07
Brutal Assault vol. 11 | 27.11.06
BRUTAL ASSAULT – vol. 11 | 16.08.06
BRUTAL ASSAULT – vol. 8 | 24.08.03
BRUTAL ASSAULT - vol. 7 | 27.08.02

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb