• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Recenze

DREAM THEATER - Octavarium

2005 Atlantic Records

Skupinu DREAM THEATER jsem vždy považoval za synonymum progrese neboli hledání neotřelých hudebních postupů a rozšiřování svých hudebních horizontů. Mnoho muzikantů při poslechu desek této americké veličiny přichází v úžas a my posluchači rovněž, ovšem poslední, již devátý, počin "Octavarium" směřuje poněkud jiným směrem. Velice těžko se hledají slova k ohodnocení tohoto alba. Jiní recenzenti s tím však očividně neměli problémy, neboť když jsem tak pročítal chvalozpěvy na tuto desku, kde dotyční nešetřili superlativy a maximálním počtem hodnotící škály, tak jsem nabyl pocitu, že tak činili spíše z bezměrného respektu k této rock/metalové ikoně. První tři desky DREAM THEATER patří k milníkům moderní rockové a metalové hudby. Ti, kdo se kvalitativně mohou s těmito skvosty srovnávat bezesporu spočítáme na prstech rukou (namátkou SHADOW GALLERY, OPETH, PAIN OF SALVATION, PORCUPINE TREE či AYREON). Ale jak se zdá, v současné době žák předčil svého učitele.

Pokud se v minulosti skupina odklonila od svého novátorského směřování (např. deskou "Falling Into Infinity"), tak následující desky se nesly v duchu regrese ("Six Degrees Of Inner Turbulence") či v zdůraznění metalové hutnosti ("Train of Thought"). Letošní "Octavarium" si po hudební stránce razí přímou cestu k posluchačské mase – mainstreamu. Ovšemže, odlehčené hitovky určené k propagaci v TV jsme nalezli na každé desce, ale nikdy ne v takové míře jako nyní. Pakliže k počinu "Octavarium" přistupujeme jako k rockovému albu, zahranému výtečnými muzikanty a neočekáváme od něho neotřelé, nemůžeme být zklamáni. Ovšem podobně laděných desek najdeme na rock/metalové scéně tuny, což o prvních počinech skupiny můžeme říci jen stěží. Kdo má DREAM THEATER zafixované jako prog metalové pionýry, tak bude, stejně jako já, poněkud rozladěn. Nicméně nemůžeme od divadelníků čekat stále novátorské počiny. Přece jen, skupina na scéně působí úctyhodných dvacet let, takže jim dopřejme oddych. Ostatně není nic špatného na pohodové písničkové formě s jasnou stavbou. Přesto i nyní ta progrese stále nalézá své místo, i když už spíše v druhých řadách.

První, co potěší, je výtečný výkon Jamese LaBrieho či masivnější využití Rudessových klapek. Na minulé desce abys kláves pohledal, nyní prokreslují každé zákoutí a vyslechneme snad celou paletu zvuků. Otvírák "Root Of All Evil" ještě evokuje klasické "Dreamy". Dokonce v refrénu zaslechneme reminiscenci na minulý počin. Koho napadalo umístit jako druhou skladbu přeslazenou baladu "Answer Lies Within"? Docela brzo na pauzu, když se ještě nic tak zásadního neudálo. V následující "These Walls" Petrucci hrou na kytaru v úvodu evokuje zvuk motoru Formule 1. Čekal jsem nějaký našlapaný metálek, ale opět se jedná o odlehčenou, spíše baladickou písničku s velmi chytlavými klávesy. První osvěžení přichází až s "I Walk Beside You". Hit jak řemen (probojoval se i do tuzemských rádií). LaBrie exceluje, ale Petrucci si dává oddych a opakuje stále stejný nosný riff, ostatně ani Portnoy se moc nepředře. Ale poslouchá se to dobře. Trocha toho dreamovského progressu náš čeká v "Panic Attack". Tato skladba se z celkového konceptu poněkud vymyká a spíše bych ji čekal na desce minulé. "Never Enough" opět zní v syrovějším duchu, nicméně ničím zásadním nepřekvapí. Teprve až poslední dva kousky se zcela odlišují od zbytku alba. V "Sacrificed Sons" opět slyším ty klasické DREAM THEATER. Ovšem závěr, více než dvacetimunutový opus, "Octavarium" patří mezi velmi důstojnou tečku. Začátek sice jako by vypadl z pera PINK FLOYD nebo ještě lépe jejich epigonů (vzpomeňme např. na AYREON), ale po relaxačním intru následují typické postupy Snového divadla.

Škoda, že v podobném duchu nebylo zkomponováno celé album. I tak však více než hodinový poslech stál za to. Ačkoliv se nejedná o vrcholné dílo skupiny, přesto mu nelze upřít opět nadprůměrné hodnocení.

Štěpán Šimek | 18.10.05

Související články:

DREAM THEATER - Systematic Chaos | 10.06.07
JAMES LABRIE - Elements of Persuasion | 06.05.05
FRAMESHIFT - Unweaving The Rainbow | 27.12.04
DREAM THEATER - Train of Thought | 10.05.04

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb