• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Pasáž

Po stopách Elizabeth Bathory...

Snad nenajdete člověka, pohybujícího se v metalovém UG, kterému by nic neříkal pojem čachtická paní neboli krvavá hraběnka Alžběta Báthory.

Tato největší vražedkyně v dějinách lidstva, dle řady autorů a badatelů, na svém hradě usmrtila až 650 obětí a podle pověsti se dokonce koupala v krvi mladých dívek, aby omladila své tělo a duši. Toto téma působí natolik fascinujícím dojmem, že nejideálnějším řešením se jevilo vydat se přímo ke zdroji této temné pověsti, tedy do malebné vísky Čachtice, ležící v trenčínském kraji na západě Slovenské republiky.

Na cestě

Kdo by při čekání na Hlavním nádraží v Brně tušil, že se naše expedice změní až v hororovou exkurzi, překonávající naše nejdivočejší sny. Původně naučně-poznávací výlet tak dostal další, až mystický rozměr.

Naši squadru tvořil Tomáš (KANTHAKA a další kapely), Viktor (ABYSS) a jeho drahá polovička Darja, Elizabeth (ABYSS) a já. Příjemné klima a počasí brzkého podzimu nám hrálo do karet, takže posilněni dobrou náladou přibližně ve 14:30 odjíždíme vlakem směr SR. Asi dvou a půl hodinovou cestu si krátíme mírnou konzumací pivního moku, ale teprve až na hranicích začíná ta správná euforická nálada. Potkáváme totiž neobyčejně vstřícného a přátelského starousedlíka Ottu. Tento velice vlídný starší pán se stává našim neoficiálním průvodcem až do cílové stanice Nové Mesto nad Váhom, kde jsme měli objednaný nocleh. Jakmile začaly kolovat panáky s rumem a slivovičkou, spustil se fundovaný proud informací nejen o čachtickém hradě, ale o celkovém světonázoru. Ačkoliv jindy jsem vůči podobným lidem spíše zdrženlivý, Otta předčil veškerá naše očekávání a za jeho sympatickou společnost mu patří neskonalé dík. Ostatně neváhal nás doprovodit až do ubytovny i s bicyklem plným tašek obskurního obsahu.

Kdo by se náhodou též chystal na Slovensko, musím ho varovat, že sehnat ubytování v nějakém menším městě či mimo TANAP si nic nezadá s úkolem hodným mistrů. Vymoženost jako Internet ještě Slováci zdaleka neobjevili. Nakonec se, díky Elizabetinu vehementnímu surfování po archaickém slovenském Internetu, podařilo naleznout a objednat velmi příjemné ubytování ve vojenské ubytovně v Novém Mestě nad Váhom, ležícím jen pět kilometrů od naší vytyčené destinace Čachtic. Asi 250 Sk na noc docela ujde. Večer jsme strávili především hledáním optimálního stravovacího zařízení. Po projití snad půlky města jsme zakotvili v jedné panelákové restauraci. Jídlo a obsluha v pohodě, nicméně noc byla ještě mladá, takže další štace nás čekala při hledání nějaké pohodové hospůdky. Nevěřili byste, jaký to může být problém. Opticky je v Novém Mestě hodně hospod, ale najít tu, kde vás včas obslouží nebo kde se na vás nedívají jako na exoty už není tak snadné. Nakonec vše dopadlo vcelku obstojně a v jedné krčmě jsme strávili zbytek večera.

A hroby se otvírají...

Brzy ráno konečně vyrážíme po stopách nechvalně proslulé vražedkyně čachtické paní. Do Čachtic nás přiveze starý motoráček a krom naší výpravy skoro nikdo jiný nevystupuje. Asi ví proč. Někdo by si mohl pomyslet, že Čachtice patří, díky své nevšední historii, k hojně navštěvované turistické Mecce se silným komerčním zázemím. Pravý opak je však pravdou a to pouze a jen kvituji. Ve skutečnosti se ocitáme na bohem zapomenutém místě, kde se doslova zastavil čas.

Popraskané stěny nádraží a ve stoletém prachu ponořené staré lavičky v rozpadající se čekárně spíše připomínají mrazivé genius loci z gotických románů Brame Stokera. Zarezlé železniční koleje se ztrácejí v nepoddajných křoviskách a ranní rosou smáčené trávě. Trať, po níž jsme přijeli, mizí v dálavě v područí podzimních stromů. Z každého zákoutí čiší nostalgie nejen na dobu minulého režimu, ale i na pochmurné dějiny této obce. Hrobové ticho narušuje pouze tlumené odbíjení kostelních zvonů či ševelení zarudlého listí v korunách vzrostlých lip. A to je zatím slunečné poledne, pravá sugestivní atmosféra nastala až při návratu za nepropustné tmy.

Naladěni na správné transcendentálno se vydáváme klikatící cestičkou kolem opuštěných chatrčí směrem ke středu vesnice. Zdáli už vykukuje věžička kostela sv. Ladislava. Najednou se, nečekaně jako Charon vyplouvající z bájné řeky Styx, před námi rozprostře scenérie na starý hřbitov. Všimneme si, že za silnicí se nachází další. Chladná ruka smrti objala naši mysl a jako hypnotizování se rozhodneme toto magické místo prozkoumat. Pohled na náhrobní kameny působí poněkud morbidním dojmem, když si Elizabeth všimla, že některé obsahují krom jména jen rok narození. Živí mrtví, říkáme si. Ještě ani nepřišla kmotřička Smrt a už se tesají do mramoru jména budoucích zesnulých. V Čachticích musí umírat hodně lidí, na mnoho náhrobků ještě nestačil sednout prach zapomnění. Nicméně opravdové terno přichází, až když Darja zvolá "Tady leží lebka!!!!". Jinak, než jako nejapný žert to nikdo z nás nebral. Až jsme se však přiblížili na ono místo na okraj hřbitova, ztuhla nám doslova krev v žilách. U jednoho z náhrobku se na nás skutečně hleděly prázdné oči starého kostlivce, respektive jeho zahnědlé lebky se zbytky šedavých vlasů. Prach jsi a v prach se obrátíš...

Tuto hororovou atmosféru dokresloval pootevřený hrob asi metr od inkriminovaného objektu, do jehož černočerných útrob jsme pohlédli jen se silným sebezapřením. Co se nacházelo na dně kamenného hrobu nám zůstane zřejmě nadosmrti utajeno. Smrt však nikdy nebyla tak blízko. Ani přiložené fotografie nemohou dostatečně ilustrovat tuto mystickou atmosféru, kdy se hranice mezi smrtí a životem zdá tak tenká.

Krvavý testament

Po tomto vskutku hlubokém zážitku si jdeme koupit lahváče a míříme až do samotného srdce Čachtic. Prohlídneme si kostel sv. Ladislava, v jehož sklepení je prý pohřbeno tělo Alžběty Báthory. Ovšem nikdy se v podzemních labyrintech nenalezlo. Samotný kostel, jehož stavba započala už roku 1373, stojí za masivním opevněním a vede k němu kamenný most. Vedle kostela se nachází též kaple sv. Antona a dál přes silnici fara, kde byla roku 1847 díky spolku Tatrín uzákoněna spisovná slovenština. Navštívili jsme taktéž čachtické muzeum, nacházející se na náměstí. V tomto muzeu byl vystavován též známý portrét Alžběty Báthory, ale roku 1990 byl ukraden. Na jeho místě dnes visí poměrně nezdařilá replika z roku 2003. Zbytek expozice mapuje život a kruté činny čachtické paní, dozvíme se mnohé o jejím rodu, o čachtickém hradě, o pověsti , ale i o objasňování jejích zločinů a soudních praktik. Mezi další exempláře výstavy patří dobové oblečení, různé pomůcky denní potřeby či vykopávky z doby paleolitu.

Po návštěvě muzea se hodláme naobědvat v místní "restauraci". Slovenská obsluha se ještě zdaleka nenaučila kapitalismu vyspělých zemí. Místo normálního jídla jsme se asi po hodině čekání dočkali syrových hranolek a náprstku masa. Jídlo se nám nakonec uráčí donést až kuchař, navíc při placení si zmatená číšnice ani neráčila donést peněženku k vrácení peněz. S poměrně skleslou náladou jsme zamířili k výšlapu na nedaleký čachtický hrad, kde žila a zemřela Alžběta Báthory. Náladu nám spravil až nádherný rozhled na okolní kopce a scenérii hradní zříceniny. Myslím, že více, než slova, řeknou přiložené fotografie.

Epitaf

Po vydařeném výletu se vracíme zpět do Čachtic. Usazujeme se v místní hospodě, kde mají dokonce i fotbálek, takže o zábavu je postaráno. Něco kolem 17. hod jsme se sice jídla už nedočkali, ale naštěstí tento debakl spravila protější pizzerie. Při setmění jsme se vraceli zpět na nádraží.

Samozřejmě, že se jsme nemohli vynechat cestu přes hřbitov. Ve tmě světlo svíček na náhrobních kamenech působilo opravdu melancholickým dojmem. Elizabeth dokonce málem spadla do čerstvě vykopaného hrobu. Nemohli jsme ani vynechat společnost naší lebky. Tu jsme nakonec překřtili na Szigmunda.

Všem romantickým duším rozhodně výjezd do Čachtic doporučuji. Pro nás to byl vskutku silný a nezapomenutelný zážitek. Ostatně kde jinde naleznete hřbitov, kde se volně povalují lebky a pootevřené hroby zejí do krajiny.

foto: Elizabeth

Štěpán Šimek | 04.10.06

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb