• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Demo

ORFELL – 5 pravdivých sonetů o lásce a smrti – z toho 1 němý – aneb 4 vraždy stačí, fanoušku

2006 vlastní náklad

Metalové etudy pro začátečníky

Každá ze stovek kapel, které se na metalové scéně snaží o průnik a získání zájmu posluchačů, zajisté považuje za zlomový moment vydání prvního dema či desky, o uzavření smlouvy s vydavatelem nemluvě. Právě kvůli významu takové události do ní zajisté investuje veškerý svůj um a finanční i jiné možnosti. Snaha však není vším. Kde chybí invence, výsledek se nedostaví. A právě to je případ uskupení ORFELL, které se snaží o krok kupředu s demem "5 pravdivých sonetů o lásce a smrti...".

ORFELL (jinak též neúspěšní účastníci užšího výběru České rockové ligy) se prezentují čtyřmi písněmi, na nichž má zásadní skladatelský i textařský podíl Jan Winkler. Všechny písně spojuje po obsahové stránce snaha o postihnutí intimních pocitů a právě zde narazí posluchač na první problém. Původní texty ORFELL (v první písni přiznávají autorství W. B. Yeatse) jsou banální ("Z červa se stávám motýlem.") a patetické ("Hledám, cos mi vzal, ty prokletý osude."). Jsou jako zápisy z deníčku, za které by se měl autor spíše stydět, kdyby si je někdo omylem přečetl. Poezie totiž nevzniká jen vrstvením planých alegorií a personifikací abstraktních podstatných jmen ("V pochmurné noci běží pocit – přemýšlí, kam by se schoval.").

Způsob, jakým jsou texty zazpívány, je však ještě tristnější. Způsob frázování a propojení mužského a ženského hlasu, jak je představují ORFELL, jste už pravděpodobně slyšeli před lety a ani tenkrát se vám to nelíbilo. Ženské sténání dokreslující maskulinní landovské odsekávání textů (píseň "Strach") či ženský zpěv vstupující s totožným textem do mužského zpěvu (v tomto případě spíše recitace) nechť poslouží jako příklady nulového kompozičního důvtipu. Největší záhadou mi ale je, jakým sluchem a rozumem je vybavena samotná zpěvačka (a potažmo i její spoluhráči), když neslyší a neuvědomuje si svůj falešný zpěv. Natahování samohlásek se přelévá ve falešný, rádoby vzletný jekot a zpěv "Já běžím dál po cestě klikaté." u mě vzbudil nekontrolované veselí. Neméně veselá je i charakteristika zpěvačky, jejíž zpěv je podle informace v bookletu "podmanivější než hudba samotných Sirén". No, pokud Sirény zabíjely námořníky tím, že je uchechtaly k smrti, pak budiž. Ale seriózně: když něco neumím, tak to nedělám. Když mi nejdou výšky, držím se s hlasem při zemi a nezpívám "A zároveň skrývááááš". Nejméně toho zpěvačka kazí, když nemusí jít s svým hlasem do výšin – pak se ale zcela ztrácí ("Našlapuj lehce, neb kráčíš po mých snech."). Nedá se nic dělat, nenacházím cestu ven...

O schopnosti členů kapely ovládat dané nástroje nepochybuji – vždyť to vcelku přesvědčivě dokazují v instrumentálních pasážích, kterými je obdarován každý z hudebníků. Problém je však v tom, že podstatná část skladeb zní spíše jako by byla určena ke cvičení klavírního i kytarového prstokladu, než k chycení za posluchačovo srdce. Občasné zlomy v písních, které se odehrávají za využití textové složky (zrychlení při zopakování předešlého verše), naneštěstí nevyniknou. Celkově je skladatelská stránka spadající na vrub Jana Winklera (dirigent ILLEGAL ORCHESTRA na mini-CD ROOT "Casilda" – ať už tato funkce obnášela cokoliv) nekonfliktně unylá spíše než vyloženě nepovedená. Komu připadá můj odsudek příliš příkrý, nechť se přesvědčí sám a pro srovnání si pustí libovolných třicet vteřin z "Kro Ni Ky" FORGOTTEN SILENCE. Zcela reklamně mohu prohlásit, že "poznáte ten rozdíl".

Není řečeno, že to pílí a snahou o zlepšení nemůže kapela dotáhnout dále, avšak stejně tak není řečeno, že zveřejnění raných pokusů otevírá brány. Neotevírá je ani kapelám, jejichž raná tvorba je imponující, a v tomto kontextů není třeba zmiňovat, co se nejspíše přihodí těm zcela neimponujícím. Poznámka z bookletu, která hovoří o písni "Strach" jako o "singlu, co nám slávu přinese", buď potvrzuje smysl kapely pro humor, anebo – a to doufám, že nikoliv – svědčí o zaslepené důvěře ORFELL v sebe samé. Důvěře, pro níž naneštěstí kapela nepředkládá žádné opodstatnění.

Nepopírám, že se v podobě sestavy ORFELL našla parta, která si rozumí a ráda spolu sdílí všemožné zážitky. Zatímco některé partičky tráví čas poflakováním na sídlišti, ORFELL ho tráví ve zkušebně. Nepopírám ani produkční profesionalitu dema. K hudebnímu splynutí však mezi členy ORFELL zatím v žádném případě nedošlo.

O tom, že se kapela ráda baví, svědčí především opakovaně zmíněný mozaikovitě koncipovaný booklet vykazující dokonce jistý smysl pro (sebe)ironii. Vedle obrázku kulturisty s war-paintem a otevřeného vyhlášení odporu k hudbě MANOWAR v něm najdete i nadneseně pojatou historii kapely, v níž se ale snáze najdou známí a ex-členové, než že by byla příliš sdílná pro nezaujatého posluchače. I v tomto spočívá značně omezený potenciál ORFELL. Zatímco, řekněme, kreslenými plakáty proslulé pražské "Fekál párty" se lze bavit bez nadsázky hodiny, cíleně patetický žargon textů v bookletu ORFELL brzy omrzí. A déle se bude bavit jen kapela. Neboť vše nasvědčuje tomu, že více než pro kohokoliv jiného, dělají celou tuhle produkci především pro sebe.

Při poslechu neznámých domácích interpretů si povětšinou kladu obecnou otázku: "S jakou ambicí tvoří daný interpret svou hudbu?". Jde-li ORFELL o alternativní formu vyžití, dávám zelenou. Mají-li členové kapely ale pocit, že kdy překročí svým významem hranice města (či jeho čtvrti), jsem skeptický. A připustí-li si mírně frustrující skepsi i kapela samotná, pak možná nalezne způsob, jak vykročit kupředu poněkud důstojnějším krokem. Prozatím jsou čtyři jejich skladby (pátá stopa je jen pársekundový žert) vraždou uší posluchačů. Největšími fanoušky jsou si totiž členové kapely navzájem.

kontakt:
tel.: 776 595 938 (Jan Winkler)

Viktor Palák | 02.11.06

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb