• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Filmy

FAUST: LOVE OF THE DAMNED

Faust: smlouva s ďáblem
2001 Castelao Productions / Fantastic Factory

Otroci klišé

Subžánr filmů se satanskou tematikou patří mezi ty minoritní, zároveň ale dostatečně výnosné. Především na videotrhu se najde množství lidí ochotných investovat do zapůjčení či pořízení dalšího z řady takovýchto děl. Čím více jich ale zhlédne, tím spíše se dostaví únava z opakovaných klišé, která prostupují i snímky zdánlivě tak odlišnými jako je zhovadilý rádobyhoror TURBULENCE III: HEAVY METAL (2000) a vykrádačka filmu ROSEMARY MÁ DĚŤÁTKO (1968) uváděná u nás pod názvem POSEDLÁ (2004).

Snímek FAUST – SMLOUVA S ĎÁBLEM recykluje a čas od času se snaží variovat stokrát omletá témata filmů, které vycházejí z křesťanského pojetí zla a pekla. Zásadní problém tkví v tom, že si toho na svá bedra vzal příliš mnoho. Počítejte se mnou. Z konvencí satanského žánru se zabývá vzýváním pána pekel, zázemím satanské sekty a rozšířením jejich chapadel do vládnoucích vrstev, spiklenectvím postavy lékaře (viz třeba film SATAN aka HELLBORN – 2003), chtíčem a volnomyšlenkářstvím coby protikladů vnitřní svázanosti a zaslepení, otázkou absolutního zla, otázkou ženského elementu ve spojení s pekelnými silami a v neposlední řadě faustovskou smlouvou – motivem, který byl zpracován v množství filmů, včetně obskurního díla DAMN YANKEES (1958), které vzniklo podle muzikálu, a v němž se ďáblovi upsali hráči baseballového mužstva. Navíc chce být akčním i komiksovým filmem s romantickou zápletkou. A tyto roviny přinášejí další rozvedení – například hrdinovu zmatečnost při ochraně ženy, k níž cítí jakési pouto, přičemž o něčem tak "něžném" jako zamilování se vzhledem k jeho rozpoložení dá hovořit jen ztěží.

Hned na začátku film potvrzuje klišé, podle něhož jsou k spolčení s ďáblem náchylní zvlášť (přechodně) nevyrovnaní lidé. John podepisuje svou faustovskou smlouvu ve stavu naprosté rezignace po smrti přítelkyně, podobně jako vlivu Satana snadno propadali závisláci ve filmu THE FIRST POWER (1990). Naopak nejzajímavější variace přichází s přítomností tří "ďáblů", tří konceptů zla. Jedním z nich je Faust – z mrtvých vstanuvší mstitel, druhým vůdce hnutí "The Hand" zvaný "M" (To si nemohli tvůrci vybrat písmeno, které už není spojeno se sérií bondovek? Anebo tak lpěli na asociaci M – Mefisto?). Třetí ztělesnění zla přichází na závěr, kdy je úspěšný rituál završen zjevením umělého stvoření Homunkula. V rámci tohoto trojího rozvržení jsou zdůrazněny jak nebezpečné elementy spojení s peklem (ohrožení statutu quo s příchodem Homunkula), tak rozměry osvobozující síly, která umožňuje rozmach vlastního já (Faust). Tento rozmach je však spojen s negativními atributy, a tak je poražení toho, co je na satanismu imponujícího, vlastně žádoucí. Nespoutanost zde znamená nekontrolovatelnou destrukci a jako taková musí být potlačena. Je to podobný případ jako v přehnaně uctívaném filmu PŘICHÁZÍ SATAN (1976) – existence pekelných sil je potvrzena, avšak zůstává spojena s nežádoucím nebezpečím. Právě z tohoto hlediska je pozoruhodné, jakou odezvu mají tyto v jádru prokřesťanské filmy mezi (takzvanými) satanisty.

Výše zmíněné rozvržení je však stejně jako domýšlení otázek týkajících se toho, do jaké míry jsme oběťmi osudu, spíše výsledkem zpětné analýzy než důsledkem pohlcení filmem. A tak například zcela přízemní problém s "M" spočívá v tom, že postrádá to, co činí podobné postavy satanských filmů nezapomenutelnými – charisma. Čím svádí na svou cestu nové stoupence, není jasné (šarm či encyklopedické promluvy to budou jen sotva), stejně jako není jasné, k čemu při všech svých schopnostech tyto stoupence potřebuje. Co naplat, že režisér Yuzna je vyhlášený béčkař (podíl na NECRONOMICONu, THE DENTIST), díky čemuž se může těšit početnou eskadrou příznivců, když selhává v samotných základech budování příběhu (byť béčkového).

Ačkoliv film vykazuje základní poučenost stěžejními koncepty satanské symboliky a mystiky, ani v jednom případě je uspokojivě nerozvádí. Naopak se spokojuje s jejich pouhým zapojením. Někdy s vidinou konvenčního momentu "hrůzy" (John kreslící vlastní krví po zdi blázince bafomety), jindy snad úplně náhodou (podvojnost ženského elementu – dobrá blondýna, ďábelská tmavovláska). Mnohokrát jsme viděli i řadu dalších prvků: uctívání ďábla za zdmi opulentních zámků či propojení neporazitelného zla s historickými postavami (všimněte si fotografie "M" s Hitlerem) – v tomto kontextu je unikátním příspěvkem do žánru film THE DEVIL WITH HITLER (1942). Konvencemi je snímek svázán i když se snaží o vypodobnění čehosi, co by se dalo nazývat satanskou sektou. Opravdu by uskupení, jehož představený byl Hitlerův parťák, vysvětlovalo své pohnutky na amatérských internetových stránkách? Koncept ďábla ve FAUSTOVI je sice velice volný, právě proto více mrzí momenty, kdy se nechává zbytečně svazovat lacinou symbolikou, která vyvrcholí skandováním "diabolus! satanus!", které na závěr slyšíme z úst shromáždění zfanatizovaných podivínů. Právě tyto situace poukazují na nezvládnutí tematické přehlcenosti celého filmu. Navzdory tomu, kolik zvratů a triků si na nás tvůrci připravili, zůstává FAUST jako celek značně neuspokojivým filmem. Tematicky se není čeho zachytit a stylově není film i kvůli necitlivému zapojení hudební složky vůbec jednotný.

Právě použití metalového soundtracku se stalo častou strategií režisérů hororových, komiksových či sci-fi filmů. Příčina tkví zjevně v tom, že právě filmy těchto žánrů bývají oblíbenými díly metalových fanoušků. Nejproslulejším příkladem – a také jedním z mála, kde takové spojení fungovalo – je MATRIX (1999). Zcela vymykajícím-se příkladem je potom GUMMO (1997), kterýžto film režíroval Harmony Korine a použil v něm hudbu uskupení jako jsou (byli) BRUJERIA, BURZUM a BATHORY. FAUST – SMLOUVA S ĎÁBLEM se naneštěstí zařadí do té skupiny filmů, v nichž není na škodu metalový soundtrack sám o sobě (zde mj. MACHINE HEAD, COAL CHAMBER a kapely zmíněné níže), ale jeho necitlivé zakomponování. Nejzjevnější paralely lze nejen v této rovině utvořit s filmem SPAWN (1997), v němž burácely skladby METALLICY i SLAYER.

FAUST – SMLOUVA S ĎÁBLEM je sotva filmem, který by nabízel spirituální zážitek (počet satanských filmů, kterým se této mety prozatím podařilo docílit, lze spočítat na prstech jedné ruky – patří mezi ně DEVÁTÁ BRÁNA Romana Polańského (1999) či filmy Kennetha Angera, které Lucifera vnímají jako osvobozující živel spojený se světlem). Jak se ale píše v knize "The Satanic Screen": "I film s výhradně komerčními ambicemi může leccos prozradit o archetypu ďábla." A v tomto ohledu prozrazuje FAUST především to, jak ustrnulé je takové vnímání ve valně většině podobných filmů. Pokud ti, kteří se satanismu vysmívají, berou svou zkušenost pouze z podobných filmů, není se moc co divit, že ho berou za nezáživnou obskurnost. Výroba takto relativně nákladných filmů i zájem o ně však svědčí o zakořeněnosti satanské symboliky v populární kultuře. Zmíněné židovsko – křesťanské chápání ďábla se z hlediska filmového průmyslu ukazuje jako jednoznačně nejvýnosnější.

Film u nás vyšel v rámci edice "Filmy pro každého" za 150 korun. S přihlédnutím k ceně se nemusí jednat o vyloženě marnou investici, neboť příznivce temnoty mohou některé momenty mile zjitřit. Seznam bonusového vybavení disku je relativně dlouhý, nikoliv však uspokojivý. Avizované klipy FEAR FACTORY ("Replica") a SOULFLY ("Bleed") jsou jen dvouminutovými sestřihy z filmu doplněnými torzy daných písní a ani rozhovory s tvůrci příliš převratného neodhalí. Snad jen to, že umělecký maskér filmu se po place promenáduje v tričku GWAR.

Viktor Palák | 23.11.06

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb