• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Pasáž

Nejen podzimní toulky Kutnou Horou

Ve dvojnásobném počtu oproti nedávnému výletu po stopách Alžběty Bathory se osazenstvo ve složení Elizabeth a Stephen (oba ABYSS), Tomáš (KANTHAKA, NĚCOMEZI a jiné kapely), Darja a Viktor (ABYSS), Lada a Falkirk (ABYSS), Sabina (brankářka vodních pólistek Baníku Sokolov) a opožděně dorazivší Tomáš a Lenka (oba MISTY WAYS) vydalo prozkoumat taje Kutné Hory, města založeného už na konci 13. století.

Cíl druhého oficiálního ABYSS výletu byl na zpáteční cestě z Čachtic navržen Darjou a setkal se s jednohlasným souhlasem. Proslulé stříbrnické město, na které před staletími sedal mour vycházející z komínů početných dílen, je dnes vyčištěno pro dokonalý návštěvnický komfort, aniž by ale příliš ztratilo ze své jedinečné nálady. Historické jádro je neočekávaně rozlehlé, uličky s nízkými domky neberou konce a nejlepším vysvobozením z jejich bludiště je usednutí do jedné z mnoha hospůdek k půllitru místního piva Dačický, které se navíc prodává za ceny "lufťákovi" lahodící.

Podobně lahodící je i místní kuchyně – naše doporučení směřuje do hospůdky U Krupků (Jungmannovo náměstí), kde za pětapadesát stříbrných dostanete třeba lahodný kutnohorský guláš obohacený o žampiony a za pouhých dvanáct stříbrných polévku dle denního výběru. Místní stravě dal maximální počet hvězdiček i obvykle nedůvěřivý Jura, což můžete brát jako referenci největší váhy. Jelikož se z takovýchto míst odchází jen těžko (navíc, když pivo stojí tolik, že za stovku si jich dáte sedm), je na místě upozornit, že lepší než k obědu je odebrat se do této sklepní hospůdky na večeři. Jinak byste snadno mohli přijít o některou z památek, kvůli kterým jste do Kutné Hory vlastně přijeli. Jednou z nich bude zajisté Velechrám Svaté Panny Barbory – patronky horníků –, jehož majestátnost je zjevnější spíše zvenčí. Uvnitř vás však čeká netradiční výzdoba včetně zpovědnice z černého dřeva či nástěnných maleb horníků a razitelů stříbra. Část budovy se dlouhodobě nachází ve skrytu lešení, přesto můžete z mnoha úhlů obdivovat mimořádnost jejího architektonického ztvárnění.

Memento mori

Druhou emblematickou památku Kutné Hory představuje místní Kostnice, k níž se lze přiblížit přesunem do vlakové zastávky Kutná Hora – Sedlec. Ryze křesťanský stánek, v němž v pro někoho nedůstojné, pro jiného zdravě morbidní poloze odpočívají ostatky desetitisíců lidí, má připomínat pomíjivost lidského života i fakt rovnosti všech "božích dětí". Mírně dekadentní nálada místa mu však dává nový rozměr. Havran vyklovávající oko Turkovi (coby součást erbu Schwarzenberků), barokní andělíčci (jako jedni z mála nejsou složeni z kostí) s lebkou na klíně, pyramidy z kostí prokládané lebkami v různých stádiích rozpadu jsou lákavou atrakcí, která může a nemusí provokovat k přesně takovému zamyšlení, o jaké usilovali ti, kteří kosti čistili a následně je skládali do podob erbů, girland a lustrů. Prvním z nich byl na počátku 16. století poloslepý mnich, který pro stavbu šesti pyramid využil kosti vyvezené z rušené části místního tehdy tříhektarového hřbitova (za tím, že místní hrobaři nedali rýč z ruky, stál mor a Husité). V 19. století byl počet pyramid snížen o dvě, část kostí byla vybělena a ty zbylé byly uloženy zpět do země. Za vstupné stejně symbolické výše jako v jiných kutnohorských památkách (snad s výjimkou Českého muzea stříbra) se před vámi v Kostnici dnešních dní rozevře nevelký prostor, který je ovšem zaplněn nevídanými proprietami. Škoda jen, že není naplňován i zvukovou kulisou (podobně jako část expozice v Muzeu alchymie nacházejícím se v Sankturinovském domě na Palackého náměstí). Tichý rozjímavý ambient či ponuré, předlouhé doomové kompozice by daly návštěvě tohoto magického místa další rozměr. Vybavte se proto na návštěvu kutnohorské Kostnice přehrávači se sluchátky a patřičnou hudbou na CD. Přidružit se k delegaci důchodců se však nedoporučuje. Výpravu seniorů, která vstupovala do kostnice po nás, jsme později odpoledne spatřili ve značně zredukované podobě. Někteří zůstali v kostnici. "Na náhradní díly.", poznamenala k tomu Darja.

Ač nevelký, přilehlý hřbitov rovněž skýtá mnohá zajímavá zákoutí – od sovětského hrobu, jemuž dominuje rudá hvězda a volant (!), po osamělou sošku andílka jako z obalu "Eternity" od ANATHEMY. Na epizodu "hroby se otvírají", která patřila k vrcholům čachtické výpravy, navázalo kutnohorské pokračování. Pootevřený hrob rodiny Wlasaků dal nahlédnout do svých trouchnivějících, ale přesto zachovalých útrob a jeho vnější část zaujala především daty narození a úmrtí malé Elisabeth: 25. 4. 1854 – 25. 4. 1858.

Předčasně pod zem

Do podobně stísněných prostor, v jakých přebývá dívenka Elisabeth, se může dostat i kdokoliv z vás. Ještě před ulehnutím v hrob se vám totiž skýtá možnost absolvovat v rámci Českého muzea stříbra prohlídku podzemních štol (pro velký zájem je dobré zamluvit si okruh pár hodin dopředu, v zimních měsících je muzeum uzavřeno). Z úzkých i nízkých chodeb hluboko pod zemí není úniku a výprava to je i bez neblaze proslulého průvodcovského vtipkování ("Pozor na zlého permoníka Lojzu!") skličující. Po nebohých ztracených hornících, kteří štoly razili pochopitelně ručně, se před dávnými lety nepátralo a není lepšího místa, kde si můžete představit pomalou, trýznivou smrt vysílením v absolutní tmě. A nemáte-li sebevražedné sklony, pak budete po návratu na(d) zem vděčni za jindy úzkostnou podmračnou oblohu a zamlženou siluetu opadaného stromu. Nechtěným odlehčením výpravy může být povinný mundůr, do kterého jsou návštěvníci navlečeni, a ve kterém – vypadaje jako soudružská delegace v Železárnách Klementa Gottwalda – musí za udivených výrazů netušících kolemjdoucích absolvovat cestu městem ke vstupu do podzemí. Podoba bílého pláště, helmy a "expediční" baterky přiměla Juru k osvícenému výroku: "Konečně se můžu chovat jako debil."

Pomineme-li praktické aspekty (jako minimum front před jednotlivými památkami), nabízí podzimní město osvobozené od sezónního náporu návštěvníků klidné chvíle strávené v jednom z mnoha jeho nezapomenutelných zátiší. Pohostinnost, s jakou se v Kutné Hoře setkala naše výprava, byla bezmála vzorná. A zcela symbolicky ji završil mladík v dobovém kostýmu, který na skrovném rautu k zakončení výstavy "Kutná Hora – město neřesti!" stáčel do kelímků pivo z nedalekého rodinného pivovaru Kácov. "Dáte si pivo? Anebo něco k snědku?", otázal se zcela nezištně vida žíznivé výrazy některých z nás. Lahodné pivo s výraznou kvasnicovou chutí symbolizovalo libost celé výpravy do města, které turistika neznetvořila. Dvěma plechovkami severského Radegastu jsme se odvděčili alespoň řidiči motoráčku, který podpořil naše poznávací záměry. Na ostatní vlídné občany už importní pivo nezbylo – byť by si ho zasloužili. Třeba pár, který nás odkázal na kuchyni U Krupků a koneckonců i ten číšník, který nám po bohatém večerním a nočním programu (neposeďte, když pivo stojí jen o dvě koruny více než hra stolního fotbalu) v penzionu U Slunce nosil k snídani tácy s uzeninami a sýry. Pouze průvodčí ze zpátečního vlaku byl nějaký divný. Tvrdil, že místní pivo je druhé nejlepší po Šaratici. A v břichu prý měl malého slona – slona, kterému už dole kouká chobot.

Odkazy:
www.kostnice.cz – Kostnice
www.alchemy.cz – Muzeum alchymie
www.cms-kh.cz – České muzeum stříbra
www.kutnahora.cz – informační portál
www.pivety.com/PivovarKacov/ – pivovar Kácov

tvůrčí podíl na článku: Darja | foto: Elizabeth

Viktor Palák | 01.12.06

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb