• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Reporty

Demons, Dragons and Warriors World Tour 2007

MANOWAR, RHAPSODY, HOLYHELL
15.03.07
Pardubice, ČEZ Aréna

Králové metalu ve městě perníku. To byla ideální konstelace. Koncert pro mě dostupný jak časově, tak finančně, tak v ohledu dopravních možností.

Ve svých šestnácti letech jsem kapelu MANOWAR opravdu hodně poslouchal, pak jsem si začal překládat jejich texty a zjistil, že od nich se angličtinu opravdu nenaučím, protože používáním dvaceti slov jako steel, power a kill bych se za hranicemi moc nedomluvil. Přesto mám doma většinu jejich alb, zejména tedy alba stará a dokonce dva živé koncerty "Hell on Stage“ a "Hell on Wheels".

Snad z nostalgie a i ze zvědavosti jsem chtěl alespoň jednou v životě vidět, jak se hraje pravý heavy metal (jak říkají samotní králové). Již od odpoledních hodin začaly Pardubice pomalu černat a temná nálada byla patrná na celé cestě od nádraží k ČEZ aréně. Metaloví bratři a sestry bloumali po městě a krátili si čas před velkou show. I já čekal na své metalové bratry a jednu sestru. Konečný počet byl: já, Gaia (ABYSS), 2 metaloví bratři a jedna metalová sestra. Přijeli vlakem, který byl nasáknutý jak pivem, tak především metalovým duchem.

Kolem sedmé hodiny jsme dorazili před halu, kde bylo již plno metalových fanoušků a vyhrávala zde hudba jejích králů. Batohy jsme v rámci bezpečnosti nechali u kamaráda v autě a šli se posilnit do nedalekého baru, protože zde bylo pivo levnější a navíc přijít na tento koncert absolutně střízlivý a ve zdraví ho přežít prostě nešlo. Tímto se omlouvám, že se zde nedozvíte nic o kapele HOLYHELL. Z doslechu jsem se dověděl, že hráli příjemný metal s ženským zpěvem a za bicími že seděl bývalý bubeník MANOWAR Rhino.

Náš čas nadešel ve chvíli, kdy jsme prošli turnikety a HOLYHELL právě dohráli. Kousek od vchodu byl merchandise všech kapel, které ten večer hrály. Hala byla zaplněná, ale ne přeplněná, takže za zvukařem bylo místa akorát. Základní tábor jsme rozbalili nalevo od pódia a těšili se na RHAPSODY. Jejich desky, především starší mám hodně rád a byl jsem opravdu zvědavý, jak jsou schopni tuto náročnou hudbu předvést naživo. Mladík za námi se pyšnil tím, že viděl tento koncert již včera ve Zlíně a zítra že pokračuje dále. Věrnost tomuto fanouškovi opravdu upřít nemůže.

Po krátkém intru nastoupili italští mistři, avšak pocit nadšení se nedostavil. Zvuk byl jedna velká koule a pouze při soustředěném poslechu jste mohli zaslechnout zpěváka a klávesy. Nejvíce byly slyšet bicí. Takže po první písni "Unholy Warcry" jsem šel zkusit štěstí za zvukaře, kde, jak jsem doufal, bude zvuk lepší. Bylo to o kousek lepší, ale přesto mě divný pocit neopustil, navíc pokud mě uši neklamaly, tak ne vše, co jsem z pódia slyšel, bylo hráno živě. Potěšily mě skladby "Land of Immortal", "Flames of Revenge", "Emerald Sword". Jedna píseň zde zazněla i v jejich rodném jazyce, v italštině. Co jsem opravdu nepochopil bylo bubenické sólo, které je spíše vhodné pro hlavní hvězdy než pro předkapelu. Vedle mě stojící metalový bratr mi později řekl, že by mu vůbec nevadilo, kdyby kapela HOLYHELL hrála i místo RHAPSODY. Znělo to prý příjemněji a zvukově o několik stupňů výše.

Následovala povinná pauza na přestavění pódia. Hradby, které měly být součástí velké pódiové show, se nakonec nikde neobjevily. Možná to bylo způsobeno menším prostorem ČEZ arény. Ani motorky nebyly nikde na bocích postaveny jako stráž…

Pokud by mi bylo šestnáct, šel bych okamžitě na své idoly hrozit do prvních řad. Jelikož jsem si toto období už odbyl, rád si vychutnám kapelu z místa, kde je dobrý zvuk i obraz. Nebyl problém najít na ochozech haly jedno volné místo. Pohodlně jsem se usadil a vyčkával příchodu králů. Po intru nastoupila kapela a začala písní, která zazní v úvodu každého koncertu a tou je "Manowar". Zvuk byl narozdíl od RHAPSODY mnohem čitelnější. Možná je to dáno i jednodušší kompozicí skladeb a složením kapely. Zpěv Erica Adamse byl vytažen o kousek výše nad ostatní členy kapely, což považuji za dobrý tah. Přece jen zde jde o léta praxe. V úvodu zazněla skladba z prvního alba "Each Dawn I Die", která byla uvedena slovy: "Čteme každý email od fanoušků, každé fórum a tato skladba byla vámi vyžadována.“ A jelikož MANOWAR naslouchají svým fanouškům, tak jejich přání bylo vyslyšeno.

Dále "Holy War", kde měli klávesovou výpomoc. Ovšem pozor, klávesy nezněly z pásky, ale jejich řady v této písni rozšířil neznámý metalový pomocník. Z alba "Sign of Hammer" skladba "Mountains" následovaná "The Oath". Pak se mikrofonu ujal Joey de Maio, řekl nám pár vřelých metalových slov a vyzval někoho z diváků, který umí hrát na kytaru, aby předvedl své umění na pódiu. Svých deset minut slávy zde nakonec zažil mladík z naší sousední země, z Polska (i když o jeho pravosti bych pochyboval). Dále byla vybrána slečna Veronika z Čech (ta byla pravá), která byla poctěna přítomností Erica Adamse na pódiu…

Polský mladík, ač prosazoval vodku, narozdíl od de Maia, který vyzdvihoval náš Pilsner, ukázal, že opravdu umí hrát na kytaru. Na znamení přátelství pozdvihl nad sebe plechovku "plzně“ a spolu Joeyem ji vyprázdnil. Pak měl neopakovatelný zážitek, kdy na mrknutí začal s kapelou hrát píseň “The Gods Made Heavy Metal“ (tak nevím, zda každý pravověrný fanoušek ví, že když si má možnost zahrát si s MANOWAR, bude hrát právě tuto skladbu).

Po tomto hezkém představení jsme se přenesli do současnosti díky písni "Die for Metal". Poté opět kousek historie s "Kings of Metal", stadionovka "Warriors of the World", nejnovější "Kings of Kings" a "Black Wind Fire and Steel". Po této písni nás MANOWAR opustili a nechali své fanoušky, aby si potleskem vymohli další skvělé písně (kdyby skončili v tu chvíli byl by to perfektní konec, avšak….).

Jako přídavek bylo na plátně, které během koncertu sloužilo coby obří obrazovka ukazující detaily z pódia, spuštěno intro spolu s filmem. Písně "The Sons of Odin", "Hymn of Immortal" doplnil svou hrou ještě klávesák z HOLYHELL, poté následovala píseň z nového alba zpívaná a capella (4tet Jiřího Korna to nebyl).

Při těchto závěrečných písních se stalo, že i nejzarytější fanoušci začali odcházet, možná kvůli pozdní hodině (jedna v noci) nebo kvůli tomu, že vlastně kapela sloužila už spíše jako doprovod pro filmy o bojovnících, které běžely za nimi. Ač se to některým fanoušků zdálo již nudné, musím vyzdvihnout i tento rozporuplný tah. Kapela vlastně sama chtěla, aby zde byla spíše jako doprovod těchto bojových filmů, proto bylo pódium zahaleno do fialové barvy bez světelných efektů. Konec byl ve znamení outra s filmovým doprovodem, a když pódiem začala znít skladba "The Crown and the Ring", věděl každý fanoušek, že neopakovatelný zážitek končí.

Pokud bych měl tento koncert nějak celkově zhodnotit, tak se jednalo o velmi povedené představení odehrané s nasazením, kde bych rád vyzdvihl především kytarový um Carla Logana, jehož sóla byla opravdu potěchou pro uši. Také Eric Adams své hlasivky nešetřil a zpíval ze všech sil. Před koncertem jsem byl spíše pesimista, protože jsem nechtěl zažít, aby kapela, kterou jsem kdysi obdivoval, mi svým vystoupením zničila všechny iluze. Musím však říct, že až na ten závěr, který vyplynul do prázdna, se mé sny naplnily. Samozřejmě, že oproti šestnácti letům, kdy bych mluvil o vystoupení převážné v superlativech, jsem se nyní spíše usmíval nad metalovými pózami. Odcházel jsem však spokojen a mohu si odškrtnout další kapelu, kterou jsem chtěl vždy vidět naživo, a která mě nezklamala.

Jan Škarka | 19.03.07 |

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb