• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Recenze

WALTARI - Rare Species

22004 Stars in the Dark

Přiznám se, že až deska "Rare Species" mi otevřela oči, abych spatřil ty vzácné druhy nazvané WALTARI. Dá se říci, že od té doby se řadím mezi fans těchto zázračných Finů. WALTARI jsem dříve nějak přehlížel (tedy kromě unikátního díla "Yeah! Yeah! Die! Die!", to se však z diskografie stylově poněkud vymyká). Nejvíce z důvodu, že na starších nahrávkách mi vždy připadali, jak to říci, až příliš sarkastičtí a na novějších zase až přehnaně moderní. Jejich hudební expresionismus, hlavně na straších počinech, hraničil až s kýčem. Nebylo snadné poznat, kdy si skupina dělá legraci ze samotného rock'n'rollu a kdy to myslí smrtelně vážně. "Rare Species" mi v tomto ohledu připadá jako nejserióznější nahrávka. Sedla mi hned na poprvé a právě díky ní jsem se postupně prokousával celou diskografií až k debutu z roku 1991 "Monk Punk". Cesta to byla věru klikatá a vstřebat jedno album za druhým se občas zdálo jako nemožné. WALTARI totiž roubují, slepují či řezají tolik hudebních stylů (nikoliv pouze rockových), že pojmout tolik tónů najednou dá pěkně zabrat. Ale stálo to za to. Musím uznat, že s každým dalším poslechem si mě WALTARI čím dál více získávali. Nakonec jsem si uvědomil, že sarkasmus v jejich tvorbě či použití techno beatů na některých nahrávkách není samoúčelné, ale že svědčí o obrovském nadhledu skupiny. WALTARI nikdy nechtěli spadnout do šedi průměru a rovněž si uvědomili, že založit originální skupinu na konci 80. let není žádný med. Hrát jeden styl je přece nuda, tak proč je všechny nespojit v jeden celek. Asi neexistuje hudební žánr, který by neprošel sítem WALTARI. Ovšem filtrování je opravdová věda a ne každý to dokáže s takovou gracií jako naši Finové.

Crossover se zdá být nejlepší pojem, označující hudbu WALTARI. Původně jsem je chtěl označit za avantgardní neo-prog metalisty, ale každé album se navzájem tolik liší, že škatulky raději nebudme hrotit. "Rare Species" patří zase mezi tak trochu jiná alba. Od minulého, etnem nasáklého, počinu "Channel Nordica" (2000) se odlišuje velmi výrazně, zato jistou podobnost můžeme spatřit s "Radium Round" (1999). Obě desky působí ve srovnání se staršími počiny mnohem odlehčeněji s výrazně zapamatovatelnými motivy. "Rare Species" bych označil za hitové, písničkové album. Ostatně sama skupina v rozhovorech přiznává, že právě takové chtěla nahrát, tedy pohodové a odpočinkové, poměrně lehce stravitelné.

Hned úvodní "One Day" se mi vryla hluboko do šedé kůry mozkové. Příjemný přímočarý vál. Žádný stres, naopak pohoda. Určitě z toho důvodu vznikl k této skladbě i videoklip. Dvojka "Life Without Love" se nese opět v pohodovém až hravém duchu. Mohou za to především klávesy Janne Immonena. Ty znějí až popově podbízivě, ovšem nějak to fuguje. Rovněž kytara zní místy jako by ji v rukou třímal nějaký westernový cirkusák. Teprve až trojka "Megacity Rain" zní jako staré WALTARI. Dominují zde nabroušené kytary a strojově přesná rytmika, podpořená beaty. Ve střední části si smlsnou i tvrdší metalisti. Asi na žádném albu WALTARI nemůže chybět nějaká ta balada pro nadržená děvčata. Kdo má zájem, ať si pustí track číslo čtyři – "Dreamworld" (ovšem další "Atom Angel" se nekoná). Pro pohodovou jízdu kabrioletem doporučuji následující "What I Really Know". Další hitovka nese jméno "My Pain". Ale i tentokrát se skupina drží při zemi. Komu chybí rapování, uslyší ho v následující "Quick As A Day". A zase ty vlezlé klávesy. Další baladka nese jméno "Dream". Tady už opravdu žádná kundička nezůstane suchá. Devátá "Alone" by se klidně vyjímala na desce "Space Avenue". Opět jí dominují moderní techno beaty. V podobném duchu se nese i následující "Live This!". Gothic odérem je načichlá devátá "Wasting My Mind". Pokud vlastníte standardní edici desky "Rare Species", přichází závěrečné velmi vydařené coververzové medley "No Limit / Your Funky Rhythm / Symphony Of Destruction" (asi ani netřeba připomínat koho si skupina tentokrát vzala na paškál). Pokud jste si zakoupili limitovanou verzi desky, tak na vás čekají ještě další čtyři skladby. Ty však vyšly již roku 2001 na EP "Back To Persepolis".

"Rare Species" je po všech stránkách povedená deska. Osobně se k ní vracím asi nejčastěji. Pokud mi u jiných skupin vadí přímočarost, tak u WALARI jsem za ni vděčný. Neboť i tak znějí na sto honů orginálněji než konkurence.

hodnocení: 85 %

Štěpán Šimek | 08.07.05

Související články:

WALTARI, WOHNOUT, MEDVĚD 009 | 17.12.07
WALTARI - Release Date | 09.04.07

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb