Přihlášení | Registrace

Rozhovory

ENDLESS

O obtížích i radostech návratu jedné z nejvíce ceněných kapel porevoluční historie jsme u příležitosti vydání nového alba "Refuse to Shine" hovořili s jediným "pozůstalým" z původní sestavy – zpěvákem Liborem Bartuskem.

Začněme u vašeho nového klipu, který jste vytvořili k písničce "The Spiral". Cítíte, že by právě "The Spiral" mohla být tím tahounem "Refuse to Shine"?

Přesně tak. Myslíme si, že "Spirála" je ten nejlepší adept na klip. Koketovali jsme ještě s výběrem skladby "Chosen", ale "The Spiral" byla jednoznačně vybrána jako první.

V každém z vašich klipů dosud figurovala v hlavním motivu kapela a jen sporadicky záběry s různými asociacemi. Nepřemýšleli jste někdy o nějakém celistvějším, komplexnějším příběhu nebo čistě abstraktní podobě? Kdo vůbec stojí za scénářem a dramaturgií klipu?

Samozřejmě, že přemýšleli, ale jsme poměrně nově obrozená kapela a kluci se mnou nenatáčeli "363 Days", takže jsme to měli vlastně poprvé. A pak jsme museli vzít v potaz cenu za klip.

S herci nebo nějakým příběhem by to nebylo realizovatelné v rámci našich možností. Jinak Roman Jurík, se kterým jsme klip dělali, je velice šikovný týpek a byla škoda, že jsme bohužel byli limitováni financemi. Vše ostatní, co navrhuješ, by stálo mnohem více než konečná podoba "The Spiral". Debatovalo se i o možnosti udělat celý klip v Londýně, kde Roman dlouho působil, ale pořád chyběly prachy.

Překročíme-li vaše poslední dvě alba, dostaneme se k desce "Vital #1", která má v sobě dodnes specifický náboj, něco, co se po tuzemských končinách moc nepohybovalo. V jaké atmosféře vlastně vznikal "Vital #1" v porovnání s tím, jak jste pracovali na novém materiálu?

V úplně jiné. Je to jako bys vzpomínal, co jsi dělal a jak jsi to dělal s bývalou. I proto už nikdy další "Vital" nenatočíme a tak to má asi být. Jsme teď docela jiná kapela. Sice do toho pořád kefrám, tak jako tomu bylo vždy, ale i mě je o osm roků víc a muziku už teď vnímám a cítím úplně jinak než předtím. Rozhodně jsme tehdy byli víc doommetalová banda. Už jsem byl z toho škatulkování přesycen a začal jsem vnímat poměrně negativně to, že nás média pořád označovala jako doom. S ohledem například na působení na jiných než metalových festivalech nás to vyškrtávalo ze seznamu dřív, než jsme vůbec mohli zabojovat.

Význam nároků na sebe samé

Hudba ENDLESS byla díky určitým emocionálním hudebním momentům docela často spojována s kapelou ANATHEMA. Nacházíte také dnes inspirace u jiných kapel, nebo už jste v takovém stádiu, kdy impulz k nápadu může pocházet z naprosto rozličných zdrojů?

Přesně tak. To rozpoložení a souznění s tvorbou ANATHEMY je pryč. S příchodem kluků do ENDLESS se začaly poslouchat zase jiné kapely a teď se nám možnost inspirace rozrostla o úplně jiné vlivy. Stejně mi přijde, že čím déle skládáš vlastní muziku, tím více musíš být sebekritický, aby ses nevykrádal a nebo ses neutopil v nějakém momentálním rozpoložení. Když jsme skládali songy na "Among the Tress", tak jsme tomu vůbec nerozuměli a šlo to nějak lehčeji. Je to samozřejmě i tím, že nám bylo -náct a člověk neřešil nic, ani sebe.

"Refuse to Shine" se nese také ve znamení klidných a čistých hlasových poloh. Kdysi jsem četl v rozhovoru s tebou, že ti řvaní jde mnohem lépe než zpívání. Nastala tedy od té doby nějaká zásadní změna?

To vůbec ne, čistý zpěv je pořád mnohem těžší než řvaní, ale už jsem si nějak zvykl, že to ve studiu bude vždycky bolet a naživo se s tím budu muset poprat. Jednu dobu jsem si dokonce myslel, že už nebudu vůbec řvát, naštěstí mě to rychle přešlo.

ENDLESS byli už od svého vzniku osobitou kapelou. Kde se dá podle vás v nynějších probádaných a téměř vyčerpaných možnostech načerpat inspirace či zdroj pro vybudování osobitosti? Konvence to, hádám, nebude…

Řešíme to při skládání každého songu. Nezatahovat do komponování vlastní ego a snažit se si od té skladby udržet odstup. Takže můj recept je, že použiju nebo donesu na zkušebnu jen deset procent ze všech nápadů, co mám. Dělám si už předtím drsnou cenzuru. Inspirací může být úplně všechno; třeba i špatná práce, která tě drtí, v tobě zanechá určitou negaci, která se pak nějak projeví.

Především u vašich posledních dvou desek se posluchač může setkat s trochu náročnějšími aranžemi a hudebními kudrlinkami. Není pak trochu těžší během koncertů dosáhnout atmosféry, jaká panuje při poslechu desky?

My se na "Refuse to Shine" poměrně hodně snažili o větší míru přímočarosti, než tomu bylo u předchozích desek. Myslím si, že se nám to až na výjimky úplně nepodařilo a některé songy jsou poměrně náročné na poslech, ale i na samotné zahrání naživo. Než vyrážíme na koncerty, tak tomu předchází náročné sehrávání a zkoušení.

Na druhou stranu jsou na nové desce i triviální a lehoučké kousky, musí to být v rovnováze. Atmosféru je samozřejmě mnohem snazší udržet v přítmí a s dobrými světly na klubové scéně. Na druhou stranu je to nejhorší zase na festu, kdy hraješ za denního světla a musíš do toho jít až na hranici a vůbec nevíš, jak to dopadne. Jedna z nejpodstatnějších věcí, které zásadně ovlivňují naše koncerty, jsou výkony zvukařů. Můžeš se na pódiu přetrhnout, ale jak se to k lidem nedostane, o nějaké atmosféře nemůže být ani řeč.

Snažíte se držet písničky na desce v nějaké jednotné celistvosti nebo řešíte hlavně feeling konkrétní skladby?

Řešíme feeling konkrétní skladby, ale i celistvost všech songů a taky určitou barevnost a pestrost celé desky a hlavně, abychom se vyhnuli nějakým slabším místům, které se pak při poslechu přeskakují.

Jak vůbec vnímáte pozici ENDLESS jako kapely po dvou cenách Anděl? Shledáváte nějaké velké rozdíly kupříkladu mezi žánrovým hodnocením Anděl a undergroundovou anketní soutěží Břitva, co se týká zvýšení zájmu o kapely?

Myslím si, že za těch pět let, co jsme byli mimo, se spousta věcí změnila a lidi moc nezajímá, kdo má kolik Andělů, ale jak si to na koncertě užijí. Což je podle mě v pořádku a tak to má být. Zase pro vyjednávání s pořadateli koncertů nebo letních festů to může mít velký vliv, jak už se nám několikrát stalo. Po zmínce, že máme dva Anděly bylo vše nějak snazší. Samozřejmě to ale není pravidlem.
Mezi UG oceněním a cenou Anděl vnímám rozdíly, které záleží na úhlu pohledu. Třeba Břitva mi přijde daleko víc objektivní než Anděl už jen z toho důvodu, že v anketě Břitva hlasuje daleko více novinářů než v Andělech. Ale právě pro nějakou prezentaci kapely a různá vyjednávání cena Anděl anketu Břitva jednoznačně válcuje.

Jak moc vlastně bylo pro skupinu zásadní to, že zmiňovanou cenu Anděla v hard & heavy kategorii dostala a jak se na to díváte nyní s odstupem doby?

Určitě to pro nás bylo a je pozitivní. Dozvěděla se o nás spousta lidí, kteří nás vůbec neznali, navázali jsme nové kontakty a dostali nabídky, které by bez nich asi nepřišly, takže rozhodně jsme moc rádi.

ENDLESS přístupní i komplexní

Dalo by se podle vás o ENDLESS říct, že jde o moderní progresivní skupinu, která nezůstává stát na místě? Cítíte, že svou fanouškovskou základnu dokážete stále dostatečně hudebně uspokojit?

Spíš cítím, že fanouškovskou základnu znovu objevujeme a s každým novým koncertem získáváme nové příznivce, což je super. Zrovna teď jsme uprostřed turné (rozhovor vznikal v průběhu Maskaron Tour – pozn. red.) a po včerejším naprosto úžasném koncertě v Brně jsme v mírné euforii. Ani nepamatuju, kdy jsme si naposled tak dobře zahráli. Díky všem, kteří tam byli.

Jak vnímáte v dnešní době význam klasického metalu? Nebo je podle vás heavy metal utopickou záležitostí?

Všechno se vrací ve vlnách, jako tomu bylo vždycky. Takže to, co upadlo, jednou zase vstane a bude znovu opěvováno. Já klasický heavy metal nikdy neposlouchal, takže pro mě je to pořád stejné.

Pokud si člověk přečte texty některých skladeb z novinky, třeba "Colours", narazí v nich na obraty podané spíše ve vzletném romantickém duchu, než na realistický odraz života. Zůstává ve vás tedy i přes všechna úskalí, která jste jako kapela zažili, špetka poetiky a naděje?

Mě právě teda aspoň u těch textů, které jsem psal já, vůbec nenapadá spojení s romantikou. Zrovna text "Colours" byl o poměrně hodně negativní zkušenosti, ale já nechtěl přesně moc prozrazovat, o co šlo, takže jsem trochu mlžil. Tématika sebevraždy a týrání dětí mi teda nepřijde moc vzletná. Řekl bych spíš, že vždycky kromě této desky, jsme měli texty vzletné a romantické. Asi mě donutíš zveřejnit české překlady.

V části desky zůstaly stopy po předchozích počinech, v některých skladbách jste zabrousili do tvrdších sfér, mají na tuto změnu zásadní vliv nově příchozí členové nebo se přirozeně snažíte probádávat nové možnosti a cesty?

Jsme spolu krátce, takže hledáme, bádáme, zkoušíme a sehráváme se. My to tak nějak neřešíme, jestli je to tvrdé nebo měkké. Musí nám to sedět a musí se nám to všem líbit. Takže těžko filozofovat nad celkovým výrazem kapely. Ovlivňuje to spousta věcí, ne jen to, že si řekneš "já to chci tak"...

Nahlédneme-li do bookletu "Refuse to Shine", dýchne na nás minimalistický styl a fotky polského autora, jak uvádíte na webu. Na "Vital #1" stál za bookletem, tuším, také někdo zvenku. Dá se to považovat spíš za náhodu nebo u je u nás o kreativní a zajímavé grafiky, kteří by byli naladěni na stejnou vlnu jako ENDLESS, nouze?

Jedná se o náhodu. Spolupráce s někým zvenku je vždycky komplikovanější. My samozřejmě začali hledat někoho, kdo by nás zaujal a měl zájem o spolupráci u nás, ale nějak to opět neklaplo. Nakonec máme na bookletu fotky od Poláka Milosze Grabského, Maxe Kunovského, Slováka Štefana Schlossera a v neposlední řadě tam jsou fotky od Radka Šlachty, našeho bývalého bubeníka, který dával dohromady konečnou podobu bookletu.

Titulní vyobrazení na bookletu vypadá hodně industriálně a celkově bych řekl, že stojí ke kontrastu k hudbě. Z obrázku vyzařuje hrubost, která se k muzice a hlavně textům ENDLESS zrovna nehodí, navíc je v bookletu k vidění vícero fotek. Podle čeho jste vybírali právě tu titulní?

Prostě je to "Refuse to Shine". Nechtěli jsme nekonkrétní abstraktní mazanici, ale něco, co zanechá nějaký dojem a u čeho hned pochopíš, na co se díváš. Já to právě vnímám úplně opačně než ty a to tak, že to vše do sebe přesně zapadá. V bookletu jsou vybírány k jednotlivým textům fotky, které nějakým způsobem vyjadřují podstatu textu nebo jej aspoň trochu přibližují.

Hraje podle vás přebal CD v dnešním spotřebním přístupu k hudbě ještě nějakou významnou roli? Vezmeme-li v potaz to, že dříve byly obálky i takovým poznávacím znamením kapely a potažmo i stylu hudby obecně…

Trochu to celé s degradací nosiče CD ztrácí na hlubším významu právě kvůli této grafické stránce a vyjádření muziky jiným způsobem než jen notama. Cedla jsou teď už pasé a nikdo to nedokáže vrátit zpět. Celá digitalizace hudebního formátu přinese ještě daleko větší povrchnost ve vnímání muziky a to pouze jako stáhnutého množství dat. Trochu škoda.

Miroslav Schwanzer | 06.04.09

Další články autora:

DYING PASSION & FREE FALL Tour 2010 | 30.12.10
Filozofie kladivem vol.4 | 04.12.10
DARK TRANQUILLITY, INSOMNIUM, BELLIGERENCE | 26.10.10
DIMMU BORGIR, ENSLAVED, SAHG | 12.10.10
NIL - Dirty | 27.09.10

Všechny články