• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Reporty

Age of Tyranny - 15th Anniversary Tour

PRO – PAIN, SILENT OVERDRIVE, HEMLOCK, X – CORE
18.04.07
Favál, Brno

Marně lovím v paměti, kdy jsem se naposledy ne některé z akcí v brněnském Favále nudil. Proto, i když jsem headlinery tohoto koncertu nikdy moc neposlouchal, jsem si další z řady hardcoreových večírků v tamějších prostorách nemohl nechat ujít. Na koncert jsem se těšil hodně dlouho, možná víc, než by bylo záhodno, jelikož pak člověk bývá velmi lehce zklamán. Nakonec však šlo o večer plný překvapení a zážitek předčil očekávání.

Mám pocit, že českou kapelu X – CORE zná už skoro každý, kdo se o tvrdou muziku trochu více zajímá. Alespoň v tomto ohledu jde kapela objektivně dopředu. Naposledy jsem jejich vystoupení zhlédl taktéž v Brně, kde ovšem dost bojovali se zvukem. Proto jsem doufal, že lepší prostor a zvukař napraví můj poslední neblahý dojem. Bohužel tomu tak nebylo a klidně bych zde mohl opsat věty z posledního reportu. Jediný rozdíl spočíval ve zvuku, který byl rozhodně o dost lepší, což mě ovšem jen utvrdilo v tom, že kvůli této kapele bych na koncert již nešel. Jejich podání metalcoru pro mě postrádá energii a šťávu. Opravdu jsem se snažil se zaposlouchat a najít v jejich hudbě alespoň něco, co by mě oslovilo, ale jak se říká, kde nic není, ani smrt nebere. Hudba X – CORE je pro mě příliš sterilní, jelikož zní právě tak, jak by měla znít dnes tak moderní verze metalcoru. Což je problém, jelikož zde potom nenacházím žádnou inovaci, kapela nemá vlastní obličej, jen je schovaná za módní maskou.

Tím mi skončily nepříjemné povinnosti a teď už budu moci více méně jenom chválit. Na druhé vystupující – Američany HEMLOCK – jsem byl zvědavý ze všech kapel nejvíc. Jejich podání metalu mi při poslechu studiových nahrávek bylo ze všech zúčastněných kapel nejbližší. Kapela toho má za sebou již opravdu hodně (turné s hvězdami jako SLIPKNOT či HATEBREED) a na jejich výkonu to bylo znát. I když diváci spíše postávali, na což asi kapela z Ameriky díky jejich popularitě zvyklá není, hráli s plným nasazením. Celkově na mě jejich vystoupení působilo velmi příjemně, z frontmana díky jeho tatíkovské postavě vyzařovala pozitivní energie všemi směry a já ani na chvíli nezaváhal, že se všichni na pódiu dobře baví. Škoda jen, že se zvukař zjevně šetřil až na hlavní hvězdu večera. Už dlouho se mi nestalo, že by mě takto vyburcovala druhá hrající kapela, ale za jejich snahu si zasloužili trochu více podpory, a proto jsem se rozhodl provětrat také své pěsti. Nakonec jsem málem vypustil duši. To, že ne jen zvukař, ale i většina publika si schovávala energii na hlavní hvězdu večera mělo jednu velkou výhodu, člověk se nemusel bát, že někomu ublíží a poprvé sem si pořádně zamoshoval. Nebylo nás mnoho, ale pěsti lítaly vzduchem nebezpečně rychle. Což byl asi nejlepší způsob, jak kapele oplatit jejich snahu na pódiu.

Začátek vystoupení SILENT OVERDRIVE jsem propásl, neboť jsem se snažil dát dohromady na čerstvém vzduchu. Jediné čím je mi Favál jako klub nesymaptický je to nedýchatelno, které se zde vždy vytvoří, pokud se člověk jen trochu hýbe. Všechno ovšem asi nemůže být dokonalé, i když tohle je dost zásadní problém, který by bylo jistě záhodno nějak vyřešit. Když jsme tedy opět přišel do sálu, ani nevím proč, jako bych na první pohled viděl CHIMAIRU. Německá kapela mi je svou vizáží velmi připomínala, ale tím ta podobnost končí, i když i v tomto případě jde o moderní pojetí metalu. Tato část večera ve mně zanechala asi nejméně dojmů. Jediné, co mi trochu vadilo byl výkon zpěváka, jeho hlas mi jednoduše byl nesympatický. To ovšem neznamená, že by vystoupení bylo špatné, ale na druhou stranu nebylo ani ničím příliš výjimečné. Nutno však dodat, že jejich písně se nesou v ono něco šílenějším tempu, než u jejich předchůdců, a mnohem lépe se tedy hodí právě k různým mosh praktikám. Takže opět jsme se nenechal dlouho přemlouvat a stal jsem se součástí šílící skupinky pod pódiem. To už jsem ovšem málem dostal infarkt.

Tímto pro mě koncert původně měl skončit, jelikož hudbě PRO – PAIN jsem nikdy zvláště neholdoval, ale i tak jsem byl samozřejmě zvědavý co "staříci" předvedou a jak obstojí v této velmi silné konkurenci. Nechali na sebe čekat o dost déle než ostatní kapely, což je možná dobře, alespoň jsem měl dost času nadýchat se čerstvého vzduchu. Při pohledu na sál bylo jasné na koho všichni přišli. I když již od začátku se mi zdál klub dost zaplněný, tak na PRO – PAIN zde najednou čekalo snad dvakrát tolik lidí. Když už si konečně diváci kapelu vyřvali strhlo se něco co jsem opravdu nečekal. Samozřejmě zvukově šlo o úplně jinou kapitolu než doposud, což ovšem nemění nic na tom, že už od prvních tónů bylo jasné, kdo je opravdová legenda. Ono to snad ani nejde popsat slovy, tohle byl prostě opravdový hardcore. Nepamatuji si, že by mě svou hutností nějaká kapela zasáhla tak jako právě PRO – PAIN toho večera. První dvě písničky jsem stál jako opařený a jen nevěřícně jsem koukal na to, co se kolem mě děje, pak už jsem se jen nechal unášet na obrovských zvukových vlnách a pohupoval se v jejich rytmu. Na nějaké přehnané bláznění jsem již neměl sílu a navíc masa lidí před pódiem byla tak obrovsky celistvá, že jsem se raději rozhodl dění pozorovat jen zpovzdálí. Takhle už prostě nikdo asi hrát neumí a je to veliká škoda, ale nač si stěžovat, jsem šťastný, že jsem této události mohl být svědkem. Ani jedna z předkapel nehrála příliš dlouho a teď mi bylo jasné proč. Už jsem myslel, že PRO – PAIN snad nikdy neskončí, ale i přes ohromnou délku svého vystoupení mě ani chvíli nenudili. Samozřejmě nemohl chybět přídavek, který byl také delší než jsem normálně zvyklý a pak byl najednou konec a já pořád stál jako sloup a přemýšlel nad tím, co se to vlastně sakra stalo. Velmi milé bylo, že hned po koncertu se členové kapely vydali pozdravit s fanoušky a to nejenom těmi, kteří měli zjevný zájem o prohození pár slov. Když si ještě dnes vzpomenu na středeční večer hned mám lepší náladu, jelikož zase můžu věřit že opravdový hardcore ještě existuje a je o zábavě, ne o penězích a velkých namyšlených hvězdách.

Martin Lošťák | 23.04.07 |

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb