• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Recenze

PORCUPINE TREE - Fear of a Blank Planet

2007 Roadrunner Records

Jsme ztraceni v obchodních domech, potácíme se mezi regály jako zombie. Kam to vše spěje? Co si ještě můžeme koupit? Se zbraní v ruce nacházím cíl, bůh mě pokouší, co na to říkáš? Myslím, že se ztrácím…

Prázdnota, beznaděj, apatie, únava, smrtelná nuda, MTV, herní konzole, sex jako infantilní zábava, ztráta emocí, internetová pornografie přístupná malým dětem, konzumní hédonismus... Taedium vitae...

Myslíte, že jsem se dočista zbláznil. Nikoliv, to jen vyšlo nové album britských rockerů PORCUPINE TREE nazvané lakonicky "Fear of a Blank Planet". Snad žádná z předchozích desek v sobě nekoncentrovala tolik nešvarů dnešní moderní společnosti jako tato. PORCUPINE TREE byli vždy o emocích silných jako vlna tsunami – naléhavost desky tak vyzní o to intenzivněji, neboť leader kapely Steven Wilson se tentokrát oprostil od psychedelické aury svých textů a porcuje nám náměty napsané přístupnější formou, chtělo by se až říci bez obalu.

Když chce posluchače doslova paralyzovat, sahá k přímočařejším kompozičním strukturám skladeb, tak jako v titulní "Fear of a Blank Planet". Asi by se nehodilo hrát rafinovanou progresivní řež a zpívat "S prstem na ovladači se pro mě X-Box stává bohem, má matka je děvka a otec, ten už dávno ztratil motivaci se mnou hovořit". Aby Steven zdůraznil absenci jakékoliv ironie ve své hudbě sahá k temně ambientním suitám či k velmi temně znějícím kytarám balancujících na hraně metalové nekompromisnosti. Při poslechu titulky mi na mysl vytane rovněž přímočařejší počin "Lightbulb Sun". Nic proti poctivému rocku, ale po kompoziční erupci "In Absentia" jsem očekával trochu více.

Nicméně mé obavy se naštěstí ukázaly jako liché, následující "My Ashes" mě dostává do toho správného transu. Dokonalá reminiscence psychedelických orgií prezentovaných na počinech jako "Signify" či "Stupid Dream". Skladba je protkána křehkými tóny akustické kytary a nese se ve velmi poklidném tempu, aby v druhé půli jako v orgazmických křečích vygradovala za doprovodu majestátních symfonických syntezátorů podpořených smyčcovou sekcí London Session Orchestra.

Práci s gradací zvládali PORCUPINE TREE vždy na jedničku. Pro mě se v tomto ohledu stal vrcholem sedmnáctiminutový hymnus "Anesthetize". Za zvuků šamanských bubnů Gavina Harrisona před námi Steven Wilson svým mega charismatických zpěvem pomalu rozprostírá šedou tvář současné technokratické společnosti. Při zvuku pro kapelu tak signifikantního chladného sóla (třetí minuta) běhá mráz po zádech. Jisté teplo do tohoto chladného světa vnese až sólo hostujícího kytarového mága Alexe Lifesona známého z kultovních RUSH. Kytary zní místy velmi nespoutaně, rozparádí se taktéž rytmická sekce. Hlavně bubeník nešetří častými přechody a v čase 11:06 dokonce přihodí rychlé metalové šlapáky. Skupina rovněž experimentuje s ambientními plochami tentokrát okořeněné o zajímavé samply a beaty.

Ještě větší reminiscenci zažívám při poslechu "Sentimental". Ani jsem netušil, že po tolika letech na scéně nahrají PORCUPINE TREE tak dokonalé album. Vibrující psychedelická kytara doslova naplňuje mou mysl, dokonalá magie hudby. Nechávám se unášet na moři emocí při konejšivých tónech piána. V předposlední kompozici "Way Out of Here" Wilsonův zpěv dosahuje až kosmické naléhavosti. Pamatujete na staré dobré časy PINK FLOYD? Či na vrcholné období ANATHEMY? Svůj prostor zde rovněž dostal Robert Fripp ze zakladatelů art rockového žánru KING CRIMSON, aby vykouzlil subtilní ambientní plochy. Právě v této skladbě se PORCUPINE TREE projeví jako mistři překvapení a nevyzpytatelnosti. Z klidného rozjímání dokáží vyprostit progresivním atakem či kanonádou bicích kopáků. Za zvuků cyber samplů se blížíme k závěru CD. "Sleep Together" rozhodně patří k nejmoderněji znějícím kompozicím na "Fear of a Blank Planet". Protipólem odlidštěné sterility digitálních pazvuků a velmi chladné kytary se jeví hřejivé tóny smyčcového orchestru. V závěru též výtečně zabublá Edwinova baskytara.

Současní PORCUPINE TREE na jednu stranu sází na přímočařejší kompoziční postupy, na druhé straně se však dokáží energeticky rozvášnit a jejich hudba místy přesahuje k tvrdším žánrům s progresivními výpady (občas se mi vybaví jakási light verze OPETH). PORCUPINE TREE jsou však především nevypočitatelní. Z katarzního psychdelického rauše vás šlehnutím biče chytnou, protřepou a v progresivním mlýnku s vámi pěkně zatočí. Vždy tak činí grácií opravdových Britů, velmi promyšleně a nikdy ne s konvenční prvoplánovostí. Jakékoliv komerční tendence jsou pro kapelu tabu. Důkazem může ostatně být i přechod k nezávislému labelu Roadrunner Records. Ten tak získal další výtečnou akvizici a spolu s DREAM THEATER a OPETH třímá pod svými křídly neotřesitelnou triádu. A kruh se uzavírá.

hodnocení: 95 %

Štěpán Šimek | 18.06.07

Související články:

BLACKFIELD - NYC - Live in New York City | 04.01.08
BLACKFIELD - Blackfield II | 31.12.07
PORCUPINE TREE - Deadwing | 30.03.05
PORCUPINE TREE - In Absentia | 04.06.03

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb