• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Recenze

THE PANT - Straight Way to Hell

2007 RK Music

"Kapela THE PANT vznikla dne 28. září 1996 v Břidličné (okres Bruntál). Postupem času vykrystalizoval jejich styl v osobitý a pravověrný hardrock. Mají za sebou stovky vystoupení na klubové scéně celé republiky i na velkých rockových festivalech: Noc plná hvězd, Rock for People… Rádi jezdí bavit i motorkáře na jejich pařby. Je to prostě vyhraná, poctivá rockově-heavy metalová klasika. Kapelník Roman Kočiřík vlastní nezávislé vydavatelství RK Music Records, pomáhající moravským rockovým kapelám" – toliko info z netu.

Už obal CD "Straight Way to Hell" mne zaujal. Zděšená jeptiška na přední straně – že by další grind? Na zadním stránce kromě seriózně vypadajících sponzorů pak povedená fotka kapely ve stylu třicátých let minulého století včetně nástrojového vybavení. V bookletu si v anglických textech čtu výrazy "alcohol", "fucking times", "evil", "baby", "pain" a "electric shock" a napadá mě, že půjde spíš o tvrdý big beat.

Nedočkavě dávám CD do přehrávače, nasazuji sluchátka a čekám. Už po pár vteřinách posunuji kolečko s nápisem "volume" na stravitelné maximum, noha mi sama začne podupávat do rytmu a hlava mi z nepochopitelných důvodů třepe sem a tam.

Tak takhle našlapané, poslouchatelné a těžce návykové – prostě po všech stránkách výborné – CD jsem z českých hudebních luhů a hájů dlouho neslyšel! Už první písnička je jasná hitovka – poctivý hard rock. Kromě výborného zvuku je výborný i zpěv – chvílemi navíc chytá šmrnc popsatelný jako mix Ladi Kerndla a Lemmyho. Druhá "The Road to Eternity" je klasický motorkářský flák opět s chytlavým refrénem, trojka "Poison" začíná pozvolně a přechází ke svižnějšímu a potom k ještě svižnějšímu tempu, a při refrénovém pokřiku "It's Poison" si opravdu libuju. V "Let Me Go" si vychutnávám čitelnější basovou kytaru a pomalejší pasáže s klávesami a kytarou á la DIRE STRAITS. Výborně šlapou i "I'll Never Be Your Man" a riffově tvrdší "Killers of Illusion". Sedmá "No Rush" ukáže THE PANT i z jemnější stránky – je to pomalejší instrumentálka s bluesově procítěnou kytarou, podkreslená klávesami, ukazující muzikantskou vyzrálost kapely a taky to, že kapela dokáže zahrát nejen pěkně "od podlahy", ale i citlivě. Opět výborná věc. A jedeme pěkně zostra dál – "Electric Stream" s chytlavým (jak jinak) refrénem, jehož poslední slova jsou "it's power" – já musím jen souhlasit, je to fakt síla! Říkám si, že už musí přijít nějaká slabší píseň – a ono nic. Úderná devítka "Black as Death" mě donutí zase nastavit volume víc nahlas. A už je tu konec – instrumentálka "Pigmachine II." je tentokrát tvrdšího ladění a heavy sólíčka jsou pěknou tečkou za nečekaně příjemným hudebním zážitkem.

Těžko budu hledat tu nejlepší skladbu – na CD jsou to všechny! Žádná ze skladeb není nějaká "omáčka". Jak jsem psal, je to poctivej hard rock, vše zpíváno anglicky, takže mi toto CD připadá, jako by šlo o best of z rychlejších hard rockových skladeb "klasiků" z období osmdesátých a devadesátých let – napadá mě třeba ALICE COOPER, ale srovnávání s nějakými velikány může být v případě THE PANT trochu zavádějící. THE PANT vytvořili skvělé CD s moderním hard rockovým soundem a rozhodně nikoho vyloženě nekopírují. Je fajn zjistit, že nejen blues se dá zahrát od srdce. V případě THE PANT je to rychlý hard rock!

Při dalších a detailnějších posleších vyplouvají na povrch další pozitiva, jako je celkový zvuk, úderné bicí, výborná baskytara s vyhrávkami a lehce zahrané kytarové riffy. Prostě pohoda se vším všudy. Název CD je v češtině "Přímá cesta do pekla" – pro mě je však toto CD přímou cestou do hard rockového nebe.

Nedávno jsem tady recenzoval desku Eddieho Ojedy (ex-TWISTED SISTER) a dostala 20% - jeden rozhořčený fanoušek mi napsal, že této hudbě vůbec nerozumím. Netvrdím že jsem nějakej expert – ale tomuto příznivci bych doporučil, aby si poslechl THE PANT a pak pochopí, proč Eddie s tisícovkami odehraných koncertů a svojí nabubřelou pompézností dostal takové hodnocení.

hodnocení: 100 %

Tomáš Holub | 28.06.07

Související články:

THE PANT - Live | 03.03.08
THE PANT, HELPNESS, MANIPUL | 20.04.07

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb