Přihlášení | Registrace

Recenze

DYING PASSION - Relief

2007 Redblack

Temné emoce v barvě

Zhruba dva a půl roku po hýčkaném albu "Sweet Disillusions" se, tentokrát pod hlavičkou Redblacku, vrací DYING PASSION - šumperská kapela, která již dávno překročila hranice geografické i žánrové. Na novince "Relief" se jí podařilo něco podobného jako před nedávnem s deskou "Somnambul" kolegům ze "Sleepwalking Tour" SAD HARMONY. Zřetelně navázali na svůj rozpoznatelný autorský rukopis (který v případě obou kapel do neopomenutelné míry reprezentují výrazné pěvecké osobnosti), v celkovém výrazu se posunuli k dospěleji působícím (tedy ucelenějším a provázanějším) kompozicím, které však neztratily nic z dřívější hravosti.

"Relief" z hlediska čistě formálního v kontextu tvorby DYING PASSION nepřináší žádné uzemňující překvapení či obrat. Kapela opět naplňuje svůj název, když posluchače v jednu chvíli skličuje k uzoufání (dying) a vzápětí ho dokáže rozdovádět (passion). Kvalitativně však znatelně pokročila - zůstalo křehké písničkářství a kytarová vynalézavost, které se přiblížily neprvoplánové komplexnosti KATATONIE, jejíž melodie jsou úchvatné právě pro jejich spoutanost. Tísnivost některých písní však DYING PASSION kompenzují ne zcela očekávatelnou odvázaností (dunivé vyvrcholení "Born on the Fourth of July", přímočařejší "Psychic" s ojedinělou výslovnostní nedokonalostí či pěvecky výrazná a grungem nasáklá "I'm Walking") rozšiřujíce tím spektrum emocí, které z desky nezastavitelně proudí.

Instrumentálně si kapela dopřála bohatou, ale nikoliv dávivou hostinu: vedle s naprostou grácií zvládnutého arzenálu "tradičních" nástrojů dochutila své skladby trip-hopovými samply či trumpetou Jožky Kozumplíka. Ta zcela přirozeně dotváří vybrané kompozice (včetně coveru "Ashes to Ashes" od FAITH NO MORE, jehož nezvyklým zařazením do druhé poloviny desky a nikoliv na obligátní konec kapela popichuje posluchače), aniž by uměle vytvářela jakousi folklórní žánrovost. Eleganci a kultivovanost odporující jakékoliv strojenosti si koneckonců kapela uchovává na celém albu.

Rozchodová píseň "Not Till Death Do Us Part", jakési terapeutické anti-vyznání s mimořádně univerzálním textem a protiklad uctivé milostné skladby "Innocent", pak představuje to nejlepší, co DYING PASSION kdy napsali - skladba působí instinktivně, přesto stojí na chytrém motivu (srdce ždímající nápěv), její sdělení skličuje, jeho přednes však působí nesmírně uvolněně. Jakoby vyjádření obsahu uvolnilo hlas samotný a umožnilo mu nespoutaný rozlet.

Ten je nicméně utlumen ve skladbách z poslední čtvrtiny desky (vyjímaje z toho instrumentální "Heroes"), kdy nastupuje intimní minimalismus (elektronicky rezonující "Words" a komorní píseň "How Many?"), jež může svým náhlým nástupem evokovat slabší dozvuky druhé poloviny předchozího alba, jehož nesmírně silný nástup se ne docela podařilo dotáhnout. Zmíněné méně nápadné skladby však jakoby připravovaly půdu pro závěrečnou "Heroes", uzemňující bezeslovnou kompozici z ranku GREEN CARNATION či ANATHEMY, po jejímž poslechu prostě nelze žádat přídavek. V "Heroes" jakoby rezonovaly emoce celého alba, melodie se tady chystají k expanzi, jež jim není nikdy dopřána, a přes "slunečnost", jež do skladby vnáší Kozumplíkova trumpeta vycházející z motivu emocionální "Intangible", není posluchači dopřáno osvobozující vydechnutí. Případná úleva má trpký nádech, a ač graduje jednou z nejlepších skladeb, není konec alba "dobrý". DYING PASSION jakoby touto skladbou stvrdili vtažení posluchače do svého světa, jež přináší úlevy pouze přechodné či s nádechem hořkosti.

Na "Relief" dokázali DYING PASSION nevšedně, ale přesto přístupně vyjádřit emocionální pnutí, aniž by sebe či posluchače trápili nekončící samožerskou melancholií. Jejich nová deska je tematicky trpká až nekompromisní ("But you're bloody here - it is too close my dear"), hudebně pestrá, ale zejména mimořádně kompaktní a jako celek v jednu chvíli znepokojující a jindy konejšivá. Romantická melancholie se stala štiplavější (copak láska jen hladí?), emocionalita univerzálnější, způsob vyjadřování dospělejší. Albem "Relief" nechávají DYING PASSION ostatní kapely podobného stylu zahanbeně postávat v koutě a sami se nenápadně, ale jistě stávají vůdčí kapelou nejen tuzemského rockově-atmosférického pelotonu.

Hodnocení

Viktor Palák | 13.07.07

Další články autora:

Filmové okénko druhé - filmy distribuční společnosti Artcam | 02.11.10
Dva na jednu: BLUT AUS NORD - What Once Was... Liber I | 31.10.10
DIMMU BORGIR - Abrahadabra | 30.10.10
KNUT - Wonder | 28.10.10
Filmové okénko první - české filmy | 02.10.10

Všechny články