• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Recenze

NEUROSIS - Given to the Rising

2007 Neurot Recordings

Američtí experimentátoři NEUROSIS brázdí metalové kolbiště již od konce 80. let a na jejich kontě můžeme napočítat deset dlouhohrajících počinů plus nějaké to EP. Velice oceňuji skupiny, které se nebojí po celou dobu své existence hledat nové hudební obzory a ani po více než 20 letech působnosti neztratili nic ze svého entuziasmu či muzikálního umu.

Ani jubilejní CD "Given to the Rising", vydané opět u kapelního labelu Neurot Recording po více než třech letech od velice vydařeného počinu "The Eye of Every Storm", nevybočuje z tradičního skeletu počinů NEUROSIS. To znamená, že "normální" písničku v pravém slova smyslu na desce nenaleznete. Slovo kompozice mnohem lépe vyjadřuje hudební náplň alba, ještě lépe s přívlastkem neuchopitelné.

NEUROSIS si své osobité prvenství na metalové scéně vydobyli především díky svému neortodoxnímu přístupu k metalové hudbě, rčení "hrajeme především pro své potěšení" zde platí dvojnásob. Přiblížit jejich hudební styl je jako popsat slepému úsměv Mony Lisy. Své kořeny NEUROSIS zapustili v punk/hardcoru, nicméně dnes tento spíše pozitivní žánr připomíná snad jen flegmatický vokální projev Scotta Kellyho. Samotná hudba se nese v težkotonážní kytarové hře evokující nehynoucí BLACK SABBATH. Riffy nejsou nijak složité, nicméně díky přesně promyšlenému repetitivnímu charakteru výsledek působí velmi neuchopitelně, velkolepě a řekněme i progresivně. Někomu na mysl vytane doom metalová zádumčivost, nicméně i ta nejdoommetalovější skupina na světě zní oproti NEUROSIS jako banda zhulených hippies. Za další z poznávacích indicií skupiny lze označit netradiční bicí Jasona Roedera. Jejich zvuk více než cokoliv jiného připomíná rytmus šamanských bubínků, linoucích se odkudsi z nočního pralesa. Ano, rytmika obecně patří k silným devizám kapely. Když bicí hřmot utichne, ocitá se posluchač u introspektivních pasáží oscilujících na hraně ambientního minimalismu či pinkfloydovského psychedelického rozjímání.

Oproti předchozímu počinu "The Eye of Every Storm" se NEUROSIS ještě více soustředili na nepředvídatelnost jednotlivých kompozic. Oproti extrémně depresivnímu předchozímu CD skupina na "Given to the Rising" mírně nabrala vítr do plachet. Ve třetí "To the Wind" dokonce zaslechneme jakési evoluční náznaky "normální" skladby, u které si dokáži představit i docela slušné pogování na koncertech. Naopak, hned následující osmiminutový žalozpěv "At the End of the Road" je přesný opak. Svižnost zde vystřídalo až odzbrojující valivé tempo. Kytary znějí jako rozladěné vazbení při nějaké zvukové zkoušce. Do toho ty podivné samply a efekty. A tak bych mohl pokračovat.

Rozhodně nečekejte jakýkoliv náznak naděje, jen temnota a valivé tempo podpořené lamentujícím syrovým zpěvem se prolíná tímto výtečným albem. Albem nakolik nekonformním, že je až s podivem, jak si získalo uznání mnoha posluchačů. Ostatně post metal či sludge je dnes docela v kurzu, tak proč ho neokusit také?

hodnocení: 85 %

Štěpán Šimek | 06.08.07

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb