• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Recenze

MANOWAR - Gods of War

2007 Magic Circle Music/SPV

Bohové války, králové heavy metalu, náruživí milovnící hudby a tvůrci kultu s názvem MANOWAR, tyhle všechny atributy se dají spojovat s letos vydaným epickým dílkem, které ze své stáje vypustil jeden z hlavních tvůrců a korunovaný leader této nekompromisní formace, Jeo DeMaio. Tento bohémský, tmavovlasý, charismatický harleykář ohlašoval nejedno překvapení, čekající na nedočkavé a oddané fanoušky, jenž by se s novou deskou měla vynořit zpoza mračna, které pronásleduje posledních pár let tuto hudební fregatu na své pouti a nastolit nový kurz, kam by měli všichni současní členové osádky směřovat. Slibováno bylo mnohé, mnohé z toho se splnilo, mnohé z toho zůstalo v zapomnění, nebo bylo ponecháno za tajemnou bránou jménem Valhalla. I když se kolem "Gods of War" resp. kolem MANOWAR samotných točí různorodé zvěsti a názory, které sahají od hudby až po image kapely, přesto už nyní můžu s klidem říct, že bojovníci za práva heavy metalu dostáli své pověsti neústupných a nebojácných rytířů a opět si udrželi své postavení na hudebním bitevním poli.

Po dvou předlouhých načančaných kompozicích, plných protřelých melodií, orchestrálních postupů a filmové dramatičnosti se dostáváme k první chirurgicky metalové skladbě "King of Kings". Šlapavá heavy věc popravdě nevybočuje od zaběhlých manowarovských linií, epické intermezzo vsazené doprostřed skladby nápadně kopíruje stěžejní věc předešlé desky, "Warriors of the World", a vzhledem k tomu, že tato hymna byla nasazena jako singlová věc, je patrné, že skupina opět vsází na prověřené a svým vlastním trendem nastavené postupy. MANOWAR si moc dobře uvědomují, že co jednou přineslo úspěch a zájem fanoušků, musí se nadále rozvíjet dokud nenastane krach, jinými slovy kujme železo dokud je žhavé. Další plně rockovou peckou na desce se stala "Sons of Odin", prokládaná vypravěčkou zasněností, řinčením ostří mečů a syrově rockovým riffováním se dostává do kategorie svižnějších kousků a spolu se "Sleipnir" tvoří šlapavý pilíř, který vytrhává z všudy přítomné symfonické dekadence, jež utápí desku ve formě kompozic "Overture to Odin", "The Blood of Odin" nebo party "Army of the Dead" s cejchem vycpávkového patosu a neurvalé touhy dostat se mezi špičku dnešních symfo metalových kapel. Pravdou je, že hymnické prvky patřily snad odjakživa k poznávacím znamením hudby MANOWAR, díky čemuž nabíraly písně na určité lehkosti a pohádkovosti, a podle mého vkusu to tak mělo zůstat i nadále. Ovšem skupina se rozhodla odpoutat ještě více od metalového základu a dojít v této oblast mnohem dále.

Nebyli by to MANOWAR, kdyby se na desce nevytáhli s baladicky znějící písní a tak se při poslechu krvavé romance "Blood Brothers" hudebně vracíme do období "Defender" z alba "Fighting the World". Velice citlivá píseň doprovázená křehkou lyrickou složkou s podtextem navždy spjatého a nekonečného přátelství. Opět sice v dějinách kapely nic nového, vzpomeňme na "Hail and Kill" či "Brothers of Metal", ale musím uznat, že se jedná o velice emotivní věc. Poctu bájnému Lokimu složili MANOWAR v kousku "Loki God of Fire", kde se řezavý kytarový úvod přehoupává do Ericova nepříčetného ječáku. Z titulní "Gods of War" dýchá celkem strach nahánějící dramatická atmosféra, i přes dokola se opakující motiv dokáže skladba vygradovat, čemuž dopomáhá hlavně čarovně temné sólo a do všech koutů zalezlý orchestr. Poslední "Die for Metal" nejen že v názvu odráží postoj k metalu, s jakým se hudebníci předvádí na veřejnosti, ale především v sobě schovává kytarový základ, čerpající z legendárních LED ZEPPELIN.

Nevím čím to, ale mě při poslechu v souvislosti s "Gods of War" napadla tuzemská smečka EQUIRHODONT, která akorát místo nesmrtelných božstev na svých koncepčních deskách představuje v podobném duchu svůj vlastní národ Kärgeräs a ztvárňuje zde jejich osud. Pompéznost doplňovaná vyprávěním děje, utahanost, kterou občas vystřídá výbušnější rocková věc. Tohle všechno by sedělo až na to, že MANOWAR tu svou hudbu hold dělají ve velkém a zkrátka se pohybují v jiných manažerských a zvukových dimenzích.

Možná by na mě nové album "Gods of War" silně zapůsobilo, pokud bych neznal dřívější tvorbu MANOWAR, ba co víc, kdybych na jejich hudbě nevyrůstal. Deska má velice slibný syrově rockový základ, oplývá krásnými a excelentními Loganovými sóly, která dokáží chytit za srdce a samozřejmostí je také charismatický Ericův hlasový projev. MANOWAR pojali nové album ve velkém stylu, ovšem naskýtá se otázka, jestli tohle megalománství má vůbec nějaký smysl a kam se bude dále rozvíjet s příští plackou. Doufejme, že kluci uberou a spadnou z bohy prošpikovaného nebe opět mezi pozemské rockové a metalové smrtelníky.

hodnocení: 70 %

Miroslav Schwanzer | 07.08.07 |

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb