Přihlášení | Registrace

Reporty

BRUTAL ASSAULT - vol. 12 - čtvrtek 09.08.

09. - 11.08.07
Jaroměř, vojenská pevnost Josefov

Již úctyhodný dvanáctý ročník nejvýznamnějšího tuzemského ryze metalového festivalu máme úspěšně za sebou. Chtělo by se také říci putovního festivalu, neboť až na pár ročníků se tato akce vždy konala v jiné lokalitě. Tentokrát v kontroverzním prostředí vojenské pevnosti Josefov. Proč kontroverzním? Jedním z důvodů pro přesun místa konání Brutal Assaultu z loňského přírodního amfiteátru ve Svojšicích u Přelouče byla nedostačující kapacita. Je pravda, že vojenská pevnost Josefov svou rozlohou zastiňuje loňskou lokalitu, nicméně návštěvnost o nějakou tu tisícovku diváků narostla, tudíž i klaustrofobické prostory pevnosti se zejména v době největšího večerního náporu jevily jako nedostačující a pro některá individua též nebezpečná (za chování návštěvníků, kteří čas od času padali z hradeb, pořadatel samozřejmě nemůže - někteří lidé holt stále chápou "zákaz olizovat namrzlé zábradlí" jako příkaz). Bavíme-li se o prostorách pro pódia, pak otevřená plocha například nějakého letiště či jednoduše velké louky by jim svědčila mnohem lépe - "čtvercová" parcela určená pro pódia a diváky byla ideální v době než nastoupili headlineři - pak zcela nevyhovovala, neboť její profil vytlačoval diváky do jedné ze stran (podle toho, na kterém pódiu se hrálo), čímž trpěl jak zvuk, tak výhled na pódium (který suplovala jedna z letošních nejvýznamnějších inovací - velkoplošná obrazovka). Na druhou stranu kvituji, že vojenská pevnost svým netradičním architektonickým charakterem skýtala zajímavé i leckteré utajené prostory jako improvizovanou hospůdku vyraženou přímo do masivu nacházejícího se vedle levého jeviště či další volně přístupné prostory pevnosti. Návštěvníci festivalu tak mohli navštívit temné kasematy, lapidárium, vnější části hradeb pevnosti, střílnu či vojenskohistorické museum M. Frosta. Takže se daly užít i mimohudební atrakce.

A když už jsme u těch výtek, odbuďme si je všechny hned zkraje, pak už budeme jen a jen chválit - hudební dramaturgie letošního ročníku totiž nemá na našem území obdoby. Za pořadatelské selhání (i když, jak známo, některým věcem se zabránit nedá) a velký festivalový karambol lze považovat malou rozlohu oficiálního kempu podél sekundárního toku řeky Metuje. Plocha určená ke stanování byla zaplněna ještě než spustila první kapela. Naštěstí byla tato původní parcela návštěvníky za tichého souhlasu místní ochranky i pořadatelů rozšířena západním směrem do vojenského prostoru. To, že se nejbližší parkovací plochy pro automobily nacházely skoro půl kilometru od kempu, bych blíže nekomentoval, stejně jako fakt, že s touto skutečností byli návštěvníci seznámeni jen dny před konáním festivalu. Ještě tristnější však byla absence sociálního zázemí. Na celý kemp jsem napočítal jen něco přes deset záchodů a tekoucí vodu alespoň pro základní hygienické potřeby zcela žádnou. Nebýt soukromého podnikatele, který si v přilehlém mlýnu v okolí kempu otevřel improvizovaný bufet s vodou tekoucí z hadice suplující provizorní umývárny, tak opravdu netuším, jak by se cela situace vyhrotila. Zřejmě jen tak, že by v areálu bylo více smrdutých návštěvníků. Skutečnost, že všechno se nakonec "nějak zvládlo", by však neměla zastínit fakt, že se pořadatelé jakoby nechali unést atraktivitou josefovského areálu, který kapacitně prostě nedostačoval. Pokud byste chtěli využit jen sociálních služeb festivalu, museli jste razit výšlap až do samotného areálu (což by nebyl takový problém), kde jste navíc nalezli jedny a později dvoje umývací koryta a jednu maringotku s mobilními sprchami, tedy stěží hygienické vybavení určené tisícovkám návštěvníků. Naštěstí se, pro nás nemotoristy, festival konal v blízkosti civilizace a ne jako v minulých ročnících (Svojšice, Hvozd) v bohem zapomenutých destinacích, takže pokud jste nebyli líní, mohli jste si dopřát komfortu sprch na koupališti v centru přilehlého městečka Jaroměř (podotýkám, že za zhruba stejnou cenu jako v areálu, ale s tím rozdílem, že tekla teplá voda a doba sprchování nebyla omezena). Stejně tak jste mohli využít čisté veřejné toalety opět v centru města, či zabít dvě mouchy jednou ranou přímo na koupališti.

Za další nešvar, za který však nemohou pořadatelé, bych označil zvýšené riziko krádeží. Poté co se festivalovými stany první den prohnalo stádo majetkuchtivých sviní (známý propagátor metalu TV Nova o tom promptně informoval), operovaly v kempu preventivně policejní hlídky. Opravdu je mi líto těch, kteří museli festival opustit hned ze začátku, neboť jim z cennosti nezbylo zhola nic. Pořadatele však i s tímto problémem počítali, tudíž bylo možné přímo v areálu využít úschovny. Kdo nechával cenné věci osamocené ve stanu (videokamery, fotoaparáty), mohl si víceméně za svoji nedbalost sám. Na druhou stanu těm, kterým byly věci zcizeny přímo od hlavy vyříznutou dírou, nelze nic vyčítat.

Obraťme list a podívejme se na pozitivní stránky Brutal Assaultu. Za tu jednoznačně považuji dvě podia, přičemž na jednom se hrálo a na druhém paralelně zvučila následující kapela. Prostoje mezi interprety tedy zpravidla nepřekračovaly pět minut a mnohé kapely navazovaly takřka okamžitě. Festival proto pohodově plynul časově sladěn s harmonogramem. Rovněž nabídka jídel všeho druhu neměla ve srovnání s minulými ročníky obdoby. Ve více než deseti stáncích jste si mohli vybrat vše od klasického fast foodu, přes vegetariánskou stravu po různé speciality mexické či čínské kuchyně. Jako jedno z lákadel metalových festivalů se mnohým jeví levná a přitom kvalitním distra. Musím konstatovat, že po této stránce jsem byl přímo nadšen. Kde jinde seženete hudební skvosty v bonusových edicích do tří stovek? A nejpozitivnější stránka letošního BA? Pochopitelně hudba.

Areál nás uvítal v době produkce ambiciózních plzeňských pagan blackařů PANYCHIDA. Jejich charismatický zpěvák GHM (též ex-ABYSS) publikum dostal do řádného varu, zaujaly mě též naprogramované bathoryovské pagan vyhrávky. Následující experimentátoři ABSTRACT ESSENCE ze Vsetína dokázali, že od vydání debutu "Lost Life" (2004) zdolali notný kus cesty. V kapele hostoval baskytarista Paragán známý z působení v mnoha převážně brněnských skupinách (CALES, INNER FEAR...), který po dobu jeho rekonvalescence zastoupil Radka Kročila. Hudba ABSTRACT ESSENCE nepostrádala dynamiku, výrazně se zlepšily též hráčské výkony. Nechyběly ani rafinovanější klávesové postupy či překvapivé rytmické variace. LENG TCHE následně předvedli našlápnutý death/grind, který potěšil ty návštěvníky Brutalu, kteří jezdí i na Obscene.

Jedním z mých prvních tipů festivalu se stali progresivní Britové TO-MERA, černý kůň stáje Candlelight Records. Jedná se o mladý projekt založený jinak zkušenými muzikanty: zpěvačkou Julií Kiss (ex-WITHOUT FACE) a Lee Barrettem, jenž působil v HC/punkové úderce EXTREME NOISE TERROR. Skupina se v současné době prezentuje zdařilým debutem "Transcendental". Jakkoliv CD působí sympatickým dojmem, o to více jsem byl zklamán slabším výkonem jinak překrásné Julie. TO-MERA kombinují avantgardní postupy a rockové manýry a tato kombinace na festivalu fungovala méně, než by si kapela přála. "Mám podezření, že jsou sponzorováni Colgate, když vidím, jak se ten klávesák neustále zubí.", zhodnotil vystoupení přihlížející kamarád Kuba. Ve srovnání se spřízněnými MADDER MORTEM či (na festivalu nevystupujícími) RAM-ZET jednoznačná prohra. Následoval nekompromisní grind s deathovými prvky. ABORTED zahráli na zcela jiné noty. Mlátička.

Jedním z důvodů, proč jsem já sám navštívil Brutal Assault, byli dánští doom metaloví veteráni SATURNUS. Tato kapela i přes velmi časté personální rošády hraje stále exkluzivní melancholický doom metal staré školy. Přestože SATURNUS disponují jen třemi dlouhohrajícími počiny, lze o každém z nich prohlásit, že patří do zlatého fontu ryzího doom metalu. Skupina svůj set poskládala převážné z neumírajících desek "Veronika Decides to Die" a předposledního "Martyre". Především tesknými klávesy protkaná úvodní "I Long" z loňského opusu dostala nejednu romantickou duši do potřebné nálady. Škoda jen mírně utopených kytar, jinak set talentovaných Dánů neměl chybu - i příroda k němu byla přívětivá: "úmorné vedro a déšť - ideální kombinace pro doom", kvitoval klimatické podmínky pohroužený zpěvák Thomas. Zatímco grindové smečky nabízejí svým fanouškům opakované, rychle po sobě následující hudební orgasmy, doomoví SATURNUS si budovali cestu k intenzivnímu vyvrcholení ponurého setu.

Set švédských deatherů DISMEMBER se mi poštěstilo sledovat z pódia, odkud jsem spolu s kapelou čerpal energii proudící z nadšeného davu. Z muzikantů čišela chuť hrát a nebylo se čemu divit - les zvednutých rukou po každé z písní i skandování jména kapely musí nakopnout každého. Je nasnadě, proč právě živá vystoupení dělají metal metalem. DISMEMBER vytasili suverénní a našlápnutý set, který musel pohltit i neznalého.

Jedním z překvapení festivalu se stala zasloužilá brněnská dark metalová squadra ROOT. Spočítat kolikrát jsem Big Bosse a spol. zhlédl na živo je téměř nemožné (symbolickou zdravici posíláme Laďovi Olivovi a jeho záviděníhodné soukromé databázi zhlédnutých interpretů), ovšem jejich set na Brutal Assaultu patřil k těm nejzdařilejším. Skupina působila jako politá živou vodou a to ji paradoxně neminuly čerstvé personální posuny na velice citlivém místě. Na bubenickou stoličku totiž v červenci usedl novic Marek "Deadly" Fryčák, jenž vystřídal dlouholetého bubenického matadora René "Evila" Kostelňáka. Musím před Markem jednoznačně smeknout, neboť své bubenické umění zvládl na výbornou. Nejenže hrál téměř stejně dobře jako Evil, ale v jeho hře jsem cítil nesmírný entuziasmus a právě ten minulým vystoupením ROOT chyběl. Zatímco loňské odbyté vystoupení na Assaultu se rovnalo propadáku, letos ROOT s pompou povstali a předvedli své nejživější a nejživelnější vystoupení poslední doby. Big Boss jakoby vstřebával každou molekulu energie proudící z davu a jeho výkon s postupem show gradoval. To, že "nás všechny miluje - i sexuálně" bych mu od srdce věřil - fanoušci byli u vytržení a na projevu kapely se to projevilo. Vystoupení bylo poskládáno ze šlapajících písní tvořících osu živých vystoupení kapely: otevíralo se Blackieho labutí písní "Talking Bones" a přes novinkové songy ("They're Silent", "Sonate of the Chosen Ones") a uctívaný "Kärgeras" se kapela propracovala až ke "Hřbitovu", "Písni pro Satana" a "666". Set tradičních písní a "povinných" novinek držel mimořádně pohromadě a představoval předčasný vrchol tuzemské účasti na BA, jakkoliv další čeští interpreti se rovněž ukázali v dobrém světle.

Hopsavý US brutal death/HC SUFFOCATION přilákal z dosud hrajících kapel nejvíce diváků a kapela opakovaně přidávala. Pětice "různobarevných" muzikantů z Long Islandu opět potvrdila (stejně jako u svého vystoupení v Praze v rámci turné No Mercy - viz report), že svým energickým vystoupením dokáže dostat fanoušky do potřebného varu.

Jen nemnoho kapel se může pochlubit tím, že stály u zrodu určitého metalového stylu. Švédové DARK TRANQUILLITY nejenže položili základní kameny tzv. göteborgského metalu, tedy melodické odnože tradičního death metalu, ale po dlouhá léta byli jeho čelním představitelem. S o to většími obtížemi se mi na mysl vkrádá myšlenka, že v současnosti jsou tito Švédové spíše mistry nudy. Kytarové riffy Niklase Sundina a Martina Henrikssona se doslova oposlouchaly a globálu vystoupení skupiny působilo nesmírně rutinním dojmem - stejně jako jejich poslední počiny "Damage Done", "Character" a "Fiction", z nichž skupina čerpala především. Jako mírná vzpruha působila hitovka "Zodijackyl Light" z kultovního CD "The Mind's I" a především jejich vrcholný song "Punish My Heaven" z druhého a současně nejenergičtějšího počinu "The Gallery", které považuji za pomyslný vrchol švédského melodického death metalu. Jen převeliká škoda, že DARK TRANQUILLITY více nerozvinuli své experimentální období prezentované na výtečných opusech "Projector" a "Haven" - takhle jsme sledovali hutně nazvučený, avšak monotónně působící set.

Hodinu před půlnoci se na podium vyšvihli barevní norští muzikanti DHG (dříve DØDHEIMSGARD). Připravené fanoušky nepřekvapil avantgardní švih této bizarní smečky pracující s mícháním blacku s jazzem a podobnými dobrotami, jaké si pro nás kapela připravila jak na aktuálním CD "Supervillain Outcast" (návrat po sedmi letech), tak na festivalu. Na podiu zahráli písně spíše drsnějšího rázu, ať už ze starších, tak z nového alba (při nových se víc pařilo). Celé vystoupení mělo spíše kladný ohlas, jak přímo před podiem, tak i při pozdějších debatách v pivních stanech, objevily se ale též názory, že co se týče norského avantgardního metalu celkově, patří DHG spíše k těm standardním interpretům.

Čtvrteční den zakončuji tradičně se SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. Tyto tuzemské post doom metalové matadory netřeba představovat a sám si říkám, co lze ještě o jejich živém vystoupení napsat. Především opět svůj set zvládli nadmíru profesionálně, vlastně si ani nevybavuji, kdy tomu bylo jinak. Skupina hrála průřez diskografií. Publikum nejvíce rozhýbaly skladby z poslední desky "Relic Dances" a minialba "Osamělí", tedy "I Would Dance", "Lonely" či "Look". Rozpaky pak vzbudila na silném nápěvu stojící, ale na parametry kapely přece jen příliš tancovačková novinka "Slava". Pokud se kapela na dalším albu vydá touto cestou, budeme zde namísto metalového unikátu čerpajícího z regionálních (hudebních) tradic mít metalovější ČECHOMOR. Publikum si však "Slavu" s chutí zanotovalo a kapela v čele s rozdováděnou Hankou Hajdovou musela mít radost. ENSIFERUM zahráli na závěr dne na pudovější notu a veselice pokračovala v (pivních) stanech.

autoři:

PANYCHIDA (Stephen), ABSTRACT ESSENCE (Stephen), LENG TCHE (Juano), TO-MERA (Stephen, Viktor), ABORTED (Juano), SATURNUS (Stephen, Viktor), DISMEMBER (Viktor), ROOT (Stephen, Viktor), SUFFOCATION (Tom), DARK TRANQUILLITY (Stephen), DHG (Stephen, Bull.Nulla), SSOGE (Stephen, Viktor), úvodní resumé a redakce (Stephen, Viktor)

TO-MERA ABORTED SATURNUS Elizabeth a Tais Pedersen (kytarista SATURNUS)

BELPHEGOR DISMEMBER

ROOT SUFFOCATION

DARK TRANQUILLITY ABYSS v kammenné hospůdce (zleva: Tom, Kael Mohen, Bull.Nulla, Stephen, Juano Cedro Scaramanga a Viktor) SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

foto: Eliška Podmelová

Nezávislý | 16.08.07

Eliška Podmelová | 16.08.07

Další články spoluautora:

Dark Valentine Party 4 | 22.02.12
Hudební zážitky roku 2011 II. | 25.12.11
Hudební zážitky roku 2011 I. | 24.12.11
Scott Kelly | 22.02.11
Hudební zážitky roku 2010 II. | 02.01.11

Všechny články