• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Recenze

DEVIN TOWNSEND - Ziltoid the Omniscient

2007 InsideOut Music

Jednoho Devina, prosím! Instantního!

S příběhem vševědoucího mimozemšťana převtělivšího se s ďábelskými pohnutkami do kytarového mága – tedy něčím, co "seriózní" metalisté jen těžko skousnou – přichází nedlouho po ambientní desce "Hummer" (2006) a albech THE DEVIN TOWNSEND BAND ("Synchestra", 2006) i STRAPPING YOUNG LAD ("The New Black", 2006) kanadský (doplňte si své oblíbené klišovité přízvisko – nabízí se workholik nebo šílený mág) DEVIN TOWNSEND. Album jde od první do poslední noty na jeho vrub, jen vizuální koncept tvořil mimo jiné společně s Travisem Smithem, vyhlášeným autorem obalů (nejen) metalových alb (ANATHEMA, OPETH, ale i FLOTSAM AND JETSAM). Jak ilustruje předcházející seznam nedávných tvůrčích aktivit, v kontextu metalu Townsend skutečně vykazuje nezvyklou nadprodukci, jež se často stává nejjednodušším argumentem pro (údajné) nedostatky jeho desek. Je s podivem, jak větší produkce v prostředí metalové subkultury okamžitě vzbuzuje pochyby – jakoby se podvědomě očekávala standardizovaná frekvence jednoho alba o padesáti minutách za průměrně dva roky. V přímé konfrontaci se "Ziltoidem", který je otevřeně bilančním albem natočeným s nadhledem, jakému by se měli mnozí metalisté od Townsenda (a grindových kapel) učit, pak argumentace odkazující k "vyčerpanosti" selhává napodruhé. Deska jakoby už svým námětem patřila mezi závěrečné skladby jiných autorových alb, které se vždy nesly v žertovném duchu a popichovaly do sebe zahleděné "progresáky" (například "Noisy Pink Bubbles" na "Infinity" nebo "Sunshine and Happiness" na "Synchestra").

"Natočil jsem popovou desku. Jsem popová hvězda! Jako ta vaše Céline Dion. Nebo vaše Jennifer Lopez. Anebo jako jiní hudební géniové, které byste raději neznali." – Ziltoid Vševědoucí

Townsend zní na "Ziltoidovi" nesmírně povědomě a sebeuvědoměle i sebevědomě používá osvědčené metody (nezaměnitelné hlasové proměny, epický rozmach versus teskné samotářsky znějící motivy, opakování riffů variovaných intenzitou a hlasitostí podání). A pokud je i ve chvíli, kdy zazní přímá citace dřívější skladby ("Color You World" a využití nápěvu ze skladby "Gaia", 2006), někdo připraven seriózně obviňovat Townsenda z opakování-se, vytane na mysli Ziltoidův osvícený výrok: "je to příliš vševědoucí, než aby to vaše lidské mysli braly". "Ziltoid" se rozprostírá na množství emocionálních či ryze pudových ploch – chvíli zní jako pozdrav z vesmíru jak si ho představovaly americké filmy padesátých let, jindy zase jako by byl ozvukem vnitřního "vesmíru" autora. V každý moment si ale dokáže říci o pozornost a zejména bavit – což platí i ko(s)micky výhružném hlavním hrdinovi.

"Ziltoid" začíná jako rozverná deska, která se poté, co z něžné melodie ("Solar Winds") vystoupí kladný hrdina, aby umlčel "hňupa" Ziltoida, vyvine neočekávaně dramatickým směrem. Záhy po posledním Ziltoidově rozohnění následuje posmutnělé zklidnění ("Color Your World") a nejzřetelněji se vyjeví práce s náladami a rozpoloženími postav. Album je po hudební stránce chytlavé, tvrdé i meditativní, explozivní i melancholické a po stránce obsahové nesmírně výživné. Příběh čtyřrozměrného megalomanského záporáka Ziltoida, který je v jádru ztracený a politováníhodný loser, klaďase Kapitána Velkolepého, Planetodrtiče a pohodového Celodimenzionálního Stvořitele se chvíli rozvíjí jako uhozená mezigalaktická bajka, po chvíli stává emotivní vesmírnou meditací, aby byl uzavřen jako sen.

"Ziltoidem" pouští Devin silný proud jak na mlýny těch, kteří stále dokola opakují něco o tom, jak je přeceněný, tak na mlýny oddaných fanoušků, kteří mají do debaty o jeho všestrannosti o argument více. Townsend opět a znovu prokazuje, že je tvůrcem s natolik výlučným rukopisem, že legitimizace jeho pozice na hudební scéně odkazováním k "pohrobství" Steva Vaie, je nejen opožděná, ale i urážlivá. Na "Ziltoidovi" představuje Townsend svůj nezaměnitelný styl, který stvrzuje i pomocí podstatné dávky humoru, který na dřívějších deskách dávkoval spíše symbolicky.

"Ziltoide, jak to jde, kámo? Dlouho jsme se neviděli. I když já vidím všechno." – Celodimenzionální Stvořitel

Děním okolo vydání alba i albem samotným navíc Townsend vyvrací některá klišé, která se shromažďují okolo jeho tvorby i osoby. Klasifikaci "geniálního šílence", s níž se potýká od medializované hospitalizace v období desky "Infinity", může sice bláznivý koncept naplňovat, završení pomyslného souboru předchozí tvorby, za které můžeme "Ziltoida" považovat, však prokazuje mimořádnou soudržnost, harmonii, disciplínu a inteligenci. Townsend, který bývá spíše asociován s šílenou expresivitou, se navíc v době vydání desky projevil jako introvert a osoba toužící po klidu a soukromí. Stažení z veřejného života mimo jiné odůvodnil znechucením z hudebního byznysu – a svůj odpor k němu nemohl vyjádřit lépe než takto hravou a bezelstnou deskou. Tu doprovází výživný bonusový disk se sympaticky sebeironickou nástrojově-instruktážní desetiminutovkou, třemi ujetými skladbami a pěti vesmírnými pozdravy samotného zajíkavého uzurpátora veškeré kávy, jehož opakovaně zachytíme v nedbalkách – ať už při drbání jeho v čtvrtodimezionálním nose či na toaletě.

"Přikazují vám! Kupte si mou desku! A pokud ne, stáhněte si ji zdarma." – Ziltoid Vševědoucí

"Ziltoid the Omniscient" je album, které nadhled nabízí i potřebuje. Trpí-li někdo syndromem vzhlížení k údajně vrcholným deskám, k překračování jejichž stínu musí podle postiženého daný umělec směřovat, pak "Ziltoida" nemůže docenit nikdy. Má-li však posluchač otevřenou mysl i uši a neuvízl-li v pasti příliš konkrétních očekávání, do sytosti si užije uhozený, ale přesto dramaticky pečlivě vygradovaný a plynule uplývající příběh, který si snil zaměstnanec nejmenovaného kávového fastfoodu. Indeed.

hodnocení: 90 %

Viktor Palák | 28.08.07

Související články:

STRAPPING YOUNG LAD - The New Black | 31.07.06
STRAPPING YOUNG LAD - Alien | 20.11.05
THE DEVIN TOWNSEND BAND - Accelerated Evolution | 21.10.03

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb