• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Recenze

MANES - How the World Come to an End

2007 Candlelight

Existují kapely, u kterých je jakékoli vybočení ze stylu hudby, jakou hrají, považováno z hřích. Pak existují seskupení, u nichž je člověk rád, když neví, co ho na další desce čeká. Do této druhé skupiny patří i norští post-blackmetaloví experimentátoři MANES. Desku jakou po EP "View" vytvořili, opravdu nikdo nečekal. Ti, kteří si nesedí na uších, jásají. Ostatní souhlasně pokyvují a zarytí fandové možná i zaskřípou zuby.

Nové album MANES je opravdu vskutku dílo hodné mistrů. Od tónů tepající basy v první písni vás vtáhnou do atmosféry nočního francouzského města. Vysoce položený hlas vévodí tomuto úvodu. "Come to Pass," naučí několik lekcí francouzštiny, aby se na konci se rozjela za pomocí kytar a tanečních rytmů. Emotivní "I Watch You Fall" je skladba, při které vám opravdu naskočí po těle husí kůže. V "A Cancer in Our Mist je slyšet již více kytar, ale bicí jsou spíše tanečního rázu, což zde není na škodu. "Last Lights" (s textem: …on days like this…) připomene předchozí počin a skladbu "Ende." Dalo by se říci že "Nobody Wants the Truth" je pohodová kytarovka, kdyby to ovšem nebyli MANES, kteří opět skladbu halí do soundu sobě vlastnímu. Rozjezdová "My Journal of the Plague" s výborným klavírním podkladem opět vzpomene na "Vilosophe," navíc zde zazní krátké kytarové sólo znějící jakoby se kytara smála. Píseň, která opravdu chytne a člověk má při ni zvláštní pocit bezmoci se jmenuje "The Cure-All." Když v ní slyšíte naříkat mladou ženu, je to opravdu nesnesitelnější než přehnané ženské výkřiky u jiných kapel. "Transmigrant" je opět "klasická" skladba MANES, která je lehce houpavá a člověku se vrývá čím dál tím více do paměti. Krátký monolog "Son of Night Brother Sleep" nakonec s lehkým doprovodem, jako vždy lehce beznadějným (ve výrazu hudby).

Je až s podivem, jak toto album zní "popově" a některé skladby by mohly směle konkurovat všem fekáliím, co se den co den valí z reproduktorů rádií, avšak je dobře, že tomu tak není. Vytratilo by se to kouzlo. "How the World Come to an End" se po prvním poslechu bude zdát jako krok stranou. Po druhém jako něco, co stojí za to si aspoň pro náladu alba poslechnout. Před dalšími poslechy je třeba varovat, protože mohou ze začátku způsobit lehčí závislost, která se později ještě vyvine.

hodnocení: 85 %

Jan Škarka | 29.08.07 |

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb