• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Recenze

NIGHTWISH - Dark Passion Play

2007 Nuclear Blast

NIGHTWISH spolu se svými kolegy STRATOVARIUS patří už řádku let mezi hlavní ikony finského metalu, postavené na symfonické atmosféře kláves a technických kytarových postupů. Zatímco si souputníci STRATOVARIUS pěstují už od prvopočátku svůj power metalový rukopis, hudba NIGHTWISH se vždy ubírala do vzletnějších a romantikou provoněných sfér, kde každý nástroj spíše dotváří a dokresluje hudební celistvost. Po poslední desce "Once", jež v sobě odráží nejen metalové základy, ale také více propadá do spárů orchestrálních těles se na svět dostalo dílko, odvážně pokračující tam, kde byl předchozí materiál s veškerou noblesou zakončen.

Když se však člověk pozorně zaposlouchá, zjistí, že pod tím silným nánosem orchestrálních aranží stále dřímá ten "pravý" a "nefalšovaný" NIGHTWISH, založený na kytarové práci Emppu Vuorinena s charakteristickou rytmikou. Jádro je tedy zachovalé, což je pro skalní fanoušky určitě velice pozitivní zpráva. Po instrumentálních pasážích je ovšem novinka raritní už teď v jedné věci. Ano, po dlouhých jedenácti letech a šesti deskách se dostalo změně na pěveckém postu, kdy po dlouhém hledání nástupkyně za Tarju Turunen byla vybrána Švédka Anekke Olzon. Je jasné, že pokud notnou dávku historie a života skupiny tvořila Tarja osobitý sound a byla jedním z poznávacích znamení hudby NIGHTWISH, budou někteří považovat novou pěvuli za nedostatečnou náhradu nehodnu porovnání se svoji předchůdkyní. V tomhle ohledu se obávám, že skupina začíná jakousi novou éru a začíná psát svoji novou historii, s níž se nejeden fanoušek nemusí ztotožnit. Pro mě osobně však Anekke představuje vysvobození z místy nudných pěveckých partií, kterým svým operním hlasem Tarja začala vštěpovat patetický, trochu vlezlý a stereotypní nádech. Také se mi zdá, že dřívější hudba jako by byla tvořena přímo namíru jejím možnostem a přizpůsobována Tarjinym pěveckým technikám. Nyní však dostává hlavní mozek Tuomas Holopainen jakousi větší volnost při komponování, což hned pozvedne NIGHTWISH do jiných výšin. Anekke také disponuje mnohem jemnějším hlasem, který dodává materiálu další barevné podkreslení a dýchá něžnější atmosférou. Na druhou stranu už tolik Anekke nevyčnívá nad ostatní zpěvačky toho stylu, Sharon den Adel z WITHIN TEMPTATION, či dalších gotiků EVANESCENCE a její pěveckou protagonistkou Amy Lee .

Jak už byla prorokováno "Dark Passion Play" je deskou plnou orchestrálních zvratů a novinek, které dříve byly jenom v náznacích vnořeny do podoby klávesových aranží. Přímočařejší věcí jako třeba "She is My Sin" nebo "The Kinslayer" už na albu budete hledat obtížněji, což neznamená, že by finové složili pouze baladické kousky. Do výčtu by se snad dala zařadit akorát "Whoever Brings the Night" s drobátko tuctovým kytarovým riffem nebo druhá v pořadí "Bye Bye Beautiful" a trochu těžkopádnější "Master Passion Greed". Naopak celou desku uvozuje čtrnáctiminutová kompozice "The Poet and The Pendulum", která se přehupuje z divočejších vln do poklidných vod ostrovní zátoky. V plné síle se nám zde představuje orchestr London Session Orchestra, a také se v této skladbě asi nejcitlivěji prolínají symfonické pasáže s kytarovými party. "Bey Bey Beutiful" je, jak již bylo naznačováno, zástupkyně přímočařejší a razantnější věci, která tolik nepodléhá orchestrálnímu zásahu. V úvodu se na nás zasměje povedená moderní kytarová pasáž a navíc se zde Anekke střídá s agresivním projevem jejího kolegy Marco Tapani Hietala. Singlový "Amaranth" nejen že překypuje silným melodickým motivem, ale také dokáže uchvátit vyrovnaností a lehkostí, s níž hudba plynule uhání vpřed vstříc novým zítřků. Nejvíce mě však na "Dark Passion Play" potěšila věcička "Last of The Wilds". Baladická kompozice s lahodným irským motivem, houslové vyhrávky, podkreslující kytara neústale baví, i přesto, že je skladba zproštěna jakéhokoliv zpěvu. Pohodová "drnkačka" "The Islander" z Marcova pera je opět nasáklá irskou atmosférou, což opět potěší každého milovníka líbivých keltských melodií. Do šedi průměru pak částečně zapadají "Cadence of Her Last Breath", kde se něco výraznějšího začne odehrávat až v refrénu písně a také poslední "Meadows of Heaven", jejíž sloky jsou hodně utahané a až zbytečně nenápadité.

NIGHTWISH nám na nové desce servírují hudební lahůdky s precisně zakomponovanými orchestrálními ingrediencemi, které měl neustále pod palcem producentský guru Pip Williams a to vše na stříbrném podnosu, ovšem nedávají úplně všechno zadarmo aby se posluchač hned nepřecpal a pěkně po dávkách si nejdražší a nejnáročnější album v historii kapely pořádně vychutnal.

hodnocení: 80 %

Miroslav Schwanzer | 16.09.07

Související články:

NIGHTWISH | 22.02.08

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb