• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Recenze

HEAVEN SHALL BURN - Antigone

2004 Century Media

Album "Antigone" se na trh dostalo v roce 2004 a HEAVEN SHALL BURN znovu dodrželi dvouletý rozestup mezi jednotlivými deskami. Na obale, který stvořil Stefan Wibbeke, je hned patrný název celého alba: deprimující zákoutí, nepříliš mnoho světla a uprostřed všeho uvězněná dívka se zvláštním oblečením a vlasy. Dalo by se říct, že metaforicky znázorňuje většinu lidí na tomto světě. Každý si v tom najde to své.

Hned první stopa na disku nás překvapí pro HSB neobvyklým zvukem – klavírní melodií, jež se chová jako úvod k celé desce. Vzápětí se z mírumilovné kompozice od islandského skladatele Olafura Arnaldse stane resistentní řežba a militantní odpor vůči rasismu, válce a společenské nespravedlnosti, čili klasický počin HSB. Ovšem "Antigone" nabízí uvnitř neustávajícího metalcoru také melodické pasáže s příchutí death metalu.

Deska je koncipována velmi logicky. Pod první písní "The Weapon They Fear" se schovává pocta chilskému písničkáři Víctoru Jarovi, který byl při převratu ve své zemi v roce 1973 brutálně zavražděn za otevřenost svých názorů. Píseň byla jako jediná z alba opatřena videoklipem, ale navíc se prakticky stala tváří této desky.

Další skladby nabízejí pohled do skutečného světa, a to svým syrovým a nekompromisním způsobem. "The Only Truth" pojednává o současné generaci a jejím osudu, kdy na konci je nabídnuto možné řešení tohoto problému. Čtvrtá skladba "Architects of the Apocalypse" na mě působí dost těžkopádně a její kompozice je velmi náročná na poslech. Nicméně se opírá o nenasytnost, která se na tomto světě neustále zvyšuje a pomalu všem přináší zkázu. "Voice of the Voiceless" vás omráčí svým brutálním nástupem a když ho přežijete, dozvíte se o tom, že nesmyslnost světa v rozdělování společnosti a následném zacházení s ní přetrvává. Šestka nese název "Numbing the Pain" a připnula si na sebe cedulku "ploužák". Jako příznivec HSB vás však varuji – kdybyste si chtěli na tento ploužák někde na společenské akci zatancovat se svým protějškem klasickým cajdákovitým stylem, tak si buďte jisti, že to je ploužák deathmetalový a utrhne vám nohy a na zemi vás ubodají jehly jménem Marcusův řev. Než si vůbec stačíte odpočinout v polovině alba, vyjede na vás "To Harvest the Storm", kde nastává konec všeho a svět se očistí od všech splašků.

Uklidnění do duše přinese před posledními třemi skladbami opět Olafur Arnalds s kompozicí "Risandi Von". Je popisována jako outro a melodicky vyjadřuje utrpení mnoha lidí. Pokud se zaposloucháte více, uslyšíte v pozadí zvuk samopalů a dalších střelných zbraní. Netřeba dvakrát zmiňovat, co je znázorňováno. Následně se oddáme vykrvácení v písni "Bleeding to Death". Zde je planeta Země jasně označena za pouhou iluzi, která již brzy skončí v ruinách; čili zůstane opět jenom syrová a čistá pravda. Velmi proměnlivou, rytmickou skladbu uslyšíme pod desítkou. "Tree of Freedom". Pojednává o boji proti všemu, co se zmiňuje v předchozích písních – o boji tvrdém, krvavém, který zanechá na "válečnících" (tedy nás, co vidí svět bez růžových brýlí) viditelné známky krutosti, které ale budou nakonec stát za to. Protože, když za něco bojujete a víte, že máte minimální naději, tak samotný úspěch je už jenom ten dlouhodobý boj. I přesto, že jste ničeho ve větším měřítku nedosáhli, ve vašem vědomí zůstane navždy zapsána snaha, kterou jste do onoho boje vynaložili, a ta je nejcennější. Závěrečná skladba od HSB je vyplněná i elektronikou, což svědčí o dalším vývoji kapely a spolupráci s Olafurem. Ten si vyhrál s téměř každou skladbou na albu. Kapela samotná směřuje k větší komplexnosti svého hudebního pojetí. Titul "The Dream Is Dead" zní sice pesimisticky, ale Marcus všechny vyzývá, aby se pokusili svrhnout špatnou vládu a nebáli se pádu. Kéž by si tohle vzalo k srdci více lidí (hlavně ti, co nic nedělají a jenom nadávají, a pak také ti, co organizují nesmyslné agresivní demonstrace). Dokonáno jest opět panem Arnaldsem, který si na závěr připravil skutečnou emocionální tříminutovku. "Deyjandi Von" na mě zapůsobil jako obraz ideálního světa klidu a míru. Klavírní a houslové tóny tomu napomáhají. Zároveň se však nevyhnete smutným pasážím, které si mohou na někom dokonce vynutit i pár slz, neboť zjistíte, že takovýto ideální svět nebude nikdy existovat, pouze ve vašich představách.

Mé vlastní dojmy z této desky jsou velmi pozitivní. Album je po všech stránkách na velmi dobré úrovni. HSB si pohráli s fanoušky tím, že střídali tvrdou palbu s pomalou klasickou hudbou a tento kontrast vyzní v celkovém součtu velmi zajímavě. Přidání elektroniky a větší melodičnosti bylo posunem pro kapelu posunem vpřed. Velké plus se dá přičíst také tomu, že neztratili v žádném případě nic z toho, co si vybudovali před vznikem tohoto alba. Propojení metalcoru s melodickými pasážemi se nadmíru vyvedlo. Sečteno a podtrženo, toto album mohu vřele všem příznivcům extrémního metalu doporučit.

hodnocení: 100 %

Michal Petrgál | 27.10.07

Související články:

HEAVEN SHALL BURN, ABORTED, MISERY SPEAKS | 13.04.08
HEAVEN SHALL BURN - Deaf to Our Prayers | 02.01.08
HEAVEN SHALL BURN - In Battle... (There Is No Law) | 02.10.07

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb