• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Recenze

BEHEMOTH - The Apostasy

2007 Regain Records/Mystic Productions

Všichni náruživí vstřebavatelé technicky dokonalých black/death/etnických "pohádek" letos v létě zpozorněli. BEHEMOTH vyplivl na pulty a merch-stolky další placku. Abrasivní dech této polské bestie nabývá na síle každým dalším počinem. Obal navazuje na mysticko-religiózní tematiku placky předchozí ("Demigod", 2004) a nyní zobrazuje jedno ze spodobnění bohyně Kálí. Koncept obalu opět navrhl sám Nergal.

Podívejme se tedy, jakéže to zářezy se do drážek nového disku našemu netvorovi podařilo vydrápat. Jemně se rozeznívá intro a my se ocitáme v Římě za poněkud nepříznivých historických okolností – v roce 64 před naším letopočtem, tedy v době, kdy se po městě proháněl šílený císař Nero s pochodní v ruce. Infernální (doslova, viz jméno bubeníka) rychlopalbou se vrháme vstříc první skladbě "Slaying the Prophets ov Isa". Vrata chrámu BEHEMOTH se nemohla rozevřít lépe. Ale pozor – v tomto "chrámu" se modlí zásadně growlingem. Skřípání chaosu začne dorážet v "Prometherion" (nově také klipová skladba), aby vás následující "At the Left Hand ov God" nenechalo chytit první dech. Zde se opět objevují orientální motivy (úvod skladby). Záseky (doslova) "Kriegsphilosophy" a "Be Without Fear" spadají do Poláky nejobývanější tvůrčí jámy – typický BEHEMOTH. "Arcana Hereticae" do svých strunných ozvěn opět nabírá víc starověké atmosféry a předchozí smršti vytváří protihodnotu o něco víc poslechově laděnou kompozicí a zajímavým základním riffem, který dodává skladbě epický háv. Riffy, temno, strhující feeling. Zvuk celkově nám jaksi ještě víc "zdeathovatěl", black už kolem nás už jen občas lehce probzučí.

Musím přiznat, že zpočátku se mi v porovnání s "rubajícím" stylem desky "Demigod" zvuk nového díla moc nezdál (ne tak ostrý, víc "dunivý"), ale to byla naštěstí jen počáteční mlha halící nahrávku. S dalšími poslechy se dostavovalo čím dál silnější přesvědčení, že letos už se ze smrtonosně technického popela příliš podobných Fénixů nevznese. Další změnou je návrat frontmana do přirozené vokální sféry (minule byl hlasový projev upraven). Co naopak zůstalo zachováno, je jakási tajemná atmosféra, někdy až psychedelické vsuvky a jemně melancholické momenty, které ostře kontrastují s drtivým okolím. Mistrné skloubení těchto prvků do jedné kostry vynáší BEHEMOTH z katakomb průměru do temnějších vln úspěchu a jasné rukopisové rozpoznatelnosti.

Při poslechu osmé skladby "Inner Sanctum" jsem měl neodbytný pocit, že si snad Nergal půjčil hlasivky od toho žalopěvce z NEVERMORE. Jak jsem se později přesvědčil, půjčil si k nahrávání Warrela Danea celého. A tady může nastat šok pro dosavadní fanoušky kapely – čistý vokál. Tahle znepokojujícím klavírním motivem uvedená "svatyně" má ale pořád na zdech dvouhlavou orlici, je to pořád BEHEMOTH. Osobně mne hostování Daneho nijak neruší, naopak, desku to dělá pestřejší a skladbě dodává na emocionální naléhavosti. Následuje asi nejmelodičtější skladba na albu, "Libertheme".

Textově deska přejíždí pohledem po deskách i obsahu náboženských knih, pocity viny či znechucení. Kritizuje a obviňuje křivdy, odlidštění, vzdálení se hodnotám, které by člověku měly být vlastní. V mnoha textech je užito nejrůznějších přirovnání (i když si je každý samozřejmě může interpretovat po svém a v tom je patrně jejich velké kouzlo). Zmíněnou skladbu "Inner Sanctum" můžeme dokonce považovat za jakousi skoro-baladu, což je u této kapely hodně netradiční. Ono "skoro" je ale opravdu namístě, protože na tento žal čeká výheň vzteku a zatvrzení. Důležitým tematickým prvkem je také jakési odpadlictví, kdy jedinec názorově nebo jinak stojí proti zbytku společnosti (odtud také název desky "The Apostasy" – odpadlictví). Tento jedinec je sice odpadlíkem, ale není zlomený, je odhodlán se svého názoru nevzdat. Jedovatými odstíny vyvedené fresky "Pauzu" a "Christgrinding Avenue" nás přivádí na konec tohoto bludiště. Ze začátku tápající a snad i zmatení, postupně však sílící…

Jedna z po všech stránkách nejlepších desek roku 2007.

"Be it not so!
Thou shall see me not in agony
Failure was and is no option
'This my undying self
The ever wandering son ov the morn
Abandoned, yet never to be conquered" (Inner Sanctum)

hodnocení: 95 %

Third Horseman

Nezávislý | 07.11.07 |

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb