• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Recenze

MARDUK - Rom 5:12

2007 Regain Records / Blooddawn Productions

"Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili."

Tolik se skrývá za dvanáctým veršem páte kapitoly Listu Římanům, jehož autorem je apoštol Pavel, kterého tímto zdravím a doporučuji mu album k poslechu.

Švédští Marduk, patřící v black metalu ke špičce, si rádi vypůjčují "nepřítelovy zbraně" a obracejí je proti němu. Na minulém albu "Plague Angel" to byl kostelní chorál, umně zapojený do jedné ze skladeb, do kterého Mortuus začal přidušeně chrchlat, takže z reproduktorů začala přímo tryskat blasfémie.

Na nové placce se dočkáme nejen církevních zpěvů, ale také poněkud upravených náboženských výjevů, které spolu s psychopatickými výrazy členů kapely zdobí vypasený čtyřiceti-stránkový booklet. Triko s motivem alba si ale nekoupím, protože kostlivci sice krásně poskakují v biblických výjevech a mávají vlajkami s latinskými citáty, zároveň jsou však trochu legrační. "ROM 5:12" je prvním albem kapely, z jehož obalu nečiší krystalické zlo, ale sofistikovaná parodie církve a víry v boha.

Předchozí dlouhohrající album "Plague Angel" je pozoruhodné, protože ač ho tvoří z 80 % sypanice, nevykrádá na žádném místě samo sebe, všechny jsou po skladatelské stránce silné, vyhýbají se lacinosti, a přitom netřeba nad albem sedět den za dnem a "lovit" hudbu v "bordelu." To je pro mě ukázkou kvalit kapely a zároveň toho, že chytlavý metal nemusí nutně znamenat příklon k mainstreamovějšímu vyznění. Někteří budou možná zastávat názor, že kapely jako Marduk nebo Gorgoroth jsou natolik známé a provařené (nemluvě o tom, že vydávají u velkých "komerčních" firem), že de facto už nepatří do undergroundu a tím nenesou pomyslný prapor nesvaté války, tj. zrazují původní myšlenku black metalu. K tomu řeknu jen to, že podobný postoj jde ruku v ruce s bizarní formou patetického fandovství, snad souvisejícího s věkem nebo nedostatkem zájmu ze strany něžného pohlaví.

Moje cesta k "Rom 5:12" byla trochu klikatá, jelikož jsem udělal chybu, kterou se posluchač a hlavně recenzent musí vždy vyvarovat – čekal jsem totéž, co se mi líbilo na minulém albu. Už z první skladby je patrné, že kapela zvolňuje tempo a mění zažitý koncept skladeb. Uvodní "Levelling Dust" ukazuje, že působivá heretická atmosféra "obráceného baroka," kterou MARDUK umí vykouzlit jako málokdo, není nutně závislá na šíleném tempu bicích, ale spíše na kvalitách jednotlivých hudebních elementů. Na prvním místě ční Mortuus, vokalista par excellence. Jeho "dávivý" hlas, stejně jako frázování, je špičkové, navíc je schopen ze sebe vyloudit víc než jen jednu polohu, narozdíl od svého předchůdce Legiona, jehož hlasový projev byl chvílemi přecejen dost monotónní.

"Cold Mouth Prayer" začíná tradičněji – sypačkou a táhlými kytarami v pozadí. Bicí se na chvíli odmlčí, aby mohl zaznít "nádech před skokem do vody" – ústřední riff skladby, ke kterému se hned přidá Mortuus s Emilem Dragutinovicem za bicími, a křesťané jsou zase jednou s velkou vervou zašlapáváni do písku.

"Imago Mortis" zní v prvních sekundách pro odkojence "Panzer Division Marduk" jako záznam jednoho odpoledne ze zkušebny, ale chyba lávky. Jak už jsem naznačoval, MARDUK obohatili svojí fazonu o pomalé rytmy bicích a hnilobně znějící samply, kterých se nám na tomto albu dostane opravdu hodně.

"Through the Belly of Damnation" zní jako vystřižená z "Plague Angel" – jednoduché, ale řízné riffy a…ano, překvapivě nonstop sypačka. Stále to však funguje. Nad "1651" zaplesá každé srdce, milující "varhanní" ambient, doplněný o Mortuusův skřehot.

Sedmičku "Accuser, Opposer," se nebojím nazvat geniální. Je postavena na konfrontaci Mortuuse a čistého vokálu (ano, čtete dobře), jehož majitelem je Nemtheanga z Primordial. Nikdy by mě nenapadlo, že by se pomalá skladba stala vrcholem alba, takže klobouk dolů před MARDUK a jejich snahou oživit svůj typický hudební "ksicht."

Přemýšlím, co pánové mysleli názvem osmé skladby "Vanity of Vanities." Že by kupování alb jiných kapel? Nebudu chodit kolem horké kaše, a rovnou vybalím, že v druhé půli zazní riff, stojící jednou nohou ve dveřích black’n’rollu, ovšem bez jakékoli podbízivosti, způsobem nevybočujícím z konceptu alba.

"Womb Of Perishableness" je dalším překvapením - pomalá, zadumaná, v polovině téměř spící. Na konci čtvrté minuty potěší třešnička na dortu ve formě netypického kytarového sóla.

Závěrečné "Voices from Avignon" jsou více než důstojnou tečkou. Pro MARDUK netypicky svižný riff, tvořící ústřední motiv skladby, spolu s našlapanými "zvonivými" bicími, vás donutí poklepávat nohou do rytmu.

Po mnoha a mnoha posleších nezbývá než dodat, že monolit nosící jméno boha z dávné Mezopotámie, dovedl okořenit svou již klasicky znějící hudbu o prvky přinášející nadčasovost, zároveň však neztratil nic ze své "kamenné" tváře, pro kterou se stal slavným.

PS: vroucně si přeji, aby to 12. na Flédě znělo stejně dobře jako na albu.

hodnocení: 100 %

Tomáš Kouřil | 08.12.07

Související články:

MARDUK | 29.01.08
MARDUK, UNLEASHED, ENSIFERUM, VREID, CHTHONIC, INSANIA | 16.12.07

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb