• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Reporty

BRING ME THE HORIZON

support: BLESSED BY BROKEN HEART, ARCHITECTS, MAROON
18.01.08
Vídeň, Arena

Jelikož se v našich končinách poslední dobou neděje nic, co by mě dostatečně zaujalo, obrátil jsem svoji pozornost na jih. Rakouská metropole je od Brna vzdálená asi stejně jako Praha, a proto výlety tímto směrem nejsou zas až takový problém. Musím si ovšem odmyslet až téměř hororem zavánějící probděnou noc v neznámém městě, což v Praze díky množství kamarádů a míst k přespání nehrozí. Na druhou stranu, Vídeň je dostatečně velká a atraktivní destinace a tudíž se jí termíny vystoupení kapel přizpůsobují mnohem více než Praze, a pro pracující je pak mnohem příjemnější vyrazit v pátek do Rakouska, než někdy uprostřed týdne do Prahy. Navíc co se týče počtu zajímavých koncertů, české hlavní město se pořád Vídni rovnat nemůže.

V poslední době není opravdu mnoho kapel, které by ještě dokázaly někoho zaujmout svým pojetím metalu, či chcete-li metalcoru. Žánr zdá se být vyčerpaný a málokomu se podaří přijít s něčím novým. Čím dál častěji se potom posluchači obrací k alternativám, kterou by v tomto případě mohli být právě BRING ME THE HORIZON. I přes jejich módní image, kterou by jim mohli závidět všechny "pseudo-emo" kapely jako MY CHEMICAL ROMANCE a jim podobní, produkují velmi zajímavý deathcore (kombinace death metalu a metalcoru), který jen tak od někoho neuslyšíte. To bohužel nemění nic na tom, že díky své image se BMTH stali jakousi modlou "emo kids", což velmi škodí jejich koncertům. Postávající pištící patnáctileté dívky s obrovskými patkami asi nejsou zrovna to, co by člověk očekával na žánrově extrémním metalovém koncertu. Bohužel ne jinak tomu bylo ve Vídni.

První dvě vystupující skupiny toho večera jsem znal je z běžného poslechu na MySpace, který ovšem ve všech případech sliboval solidní porci metalového nářezu v moderním hávu. Hned v prvním případě jsem se zmýlil a z toho, co na pódiu předváděli BLESSED BY BROKEN HEART, mě bolely nejen uši, ale i oči. Jejich retro-rocková image mě ovšem nedoháněla k pláči tak, jako jejich muzika. V tomhle případě jsem asi poněkud neobjektivní, ale opravdu nesnáším různé formy metalových žánrů, jenž nesou přívlastky jako heavy. Nemluvě o tom, že některé pasáže zaváněly bezmála pop/disco rytmy. A to, že kapela sem tam mezi svoji podivnou směs zařadila breakdown, její vystoupení vůbec nezachránilo, i když pak aspoň na chvíli křepčící děti vystřídaly moshující "hardcore kids". Při pohledu na dovádějící emo děti jsem si skoro trhal vlasy z hlavy a dost vážně jsem přemýšlel, kam jsem se to vlastně dostal? Metalový koncert nebo diskotéka plná poserů?

Upřímně jsem se modlil, aby ARCHITECTS coby další kapela v pořadí nezklamala stejným způsobem. Naštěstí opak byl pravdou. Žádná zvláštní image, avšak o to říznější a drtivé provedení metalcoru. Na pódiu se odehrávala ta pravá show. A to rozhodně ne díky vyumělkovaným oblečkům a načesaným vlasům. Snad ani jeden ze členů kapely se na chvíli nezastavil. Z pódia tak čišela nebývalá energie, která se ovšem na cestě k publiku ztrácela v pazvukové kouli, kterou vytvořil pan zvukař. Svým vystoupením mi kapela velmi připomínala letošní Fluff Fest a jeho hlavní hvězdu CONVERGE. Nemohu ovšem objektivně soudit, jelikož zvukové šílenství kapele opravdu ublížilo. Snad někdy příště a za lepších podmínek.

Poměrně překvapivě hlavní hvězda večera vystoupila už jako třetí v pořadí. Publikum znatelně zhoustlo. Ovšem emo děti spíše postávaly a obdivovaly své idoly. Spíše asi jejich účesy, než hudební výkon. Což je velká škoda, jelikož pánové z BRING ME THE HORIZON si jistě obdiv za svou produkci zaslouží. Jen těžko se chce věřit, že podobné šílenosti se dají zahrát i při až sportovních výkonech, které kapela předváděla (klasické házení s kytarami všemožnými směry i různá salta z reprobeden). Prostě skvělá show navíc podpořená opravdu kvalitním hudebním výkonem. Kapela nemá snad jediný slabý článek. Od nelidských skřeků zpěváka, přes virtuózní hru kytaristů, po zabíjející kulomet dvoukopáků pana bubeníka. Když k tomu všemu přidáme nízký věk členů BRING ME THE HORIZON, opravdu můj údiv a respekt nezná mezí. Všude postávající děti ovšem vytvořily atmosféru spíše odpovídající kinosálu, což při pohledu na dokonalou bizarnost odehrávající se na pódiu, působilo poněkud smutně. Navíc se opět předvedl zvukař a to v dost negativním smyslu, jelikož celý koncert opět utopil v nic neříkající zvukové kouli. Velký potenciál, který kapela pro živé hraní jistě má, tak zůstal díky němu a poměrně statickému publiku nevyužit.

Doposud tedy celá akce působila velmi rozporuplně a na posledních MAROON zbylo, aby koncert alespoň pro mě zachránili. Naživo jsem s nimi měl již jednou čest právě na zmíněném Fluff Festu, kde pro mě patřili k jedné z nej kapel celého festivalu. To, že BRING ME THE HORIZON hráli jako třetí, se ukázalo jako velmi prozíravé řešení, jelikož většina emo dětí po jejich vystoupení opustila sál a uvolnilo se tak dost místa na různé podivnosti "tanečních nadšenců". Stejně jako předešlé vystoupení, i MAROON měli ze začátku velmi špatný zvuk, což se ale naštěstí v průběhu jejich setu zlepšilo a poprvé za večer jsem z pódia cítil tu energii, kterou by s lepším zvukem měly jistě i ostatní kapely. MAROON se pro mě ten večer zařadili mezi uskupení, která nikdy nezklamou a velmi rád je nejspíš uvidím na nějakém dalším koncertu. Dravost a energii by těmto německým "máničkám" mohly závidět všemožné metalcorové bandy. Němci pořád drhnou svou verzi hardcore/metalu a nutno podotknout, že to je jen dobře. Snad tomu tak bude i nadále a nepropadnou nějakým novým trendům, jak se to většině kapel dříve nebo později stává.

Poprvé za večer tak vše fungovalo na sto procent. A jen díky vystoupení MAROON nakonec svého výletu nelituji. Nebýt tak špatného zvuku, šlo by jistě o jeden z výtečných koncertů a je velká škoda, že se špatným zvukem snaha kapel, ať už je sebevětší, nepadá na úrodnou půdu. Ovšem na Vídeň jsem po svém tamním prvním klubovém zážitku nezanevřel a dám tamějším zvukařům ještě přinejmenším jednu šanci. Kapely, které zde mají v průběhu roku vystupovat, totiž slibují jeden velký koncertní zážitek za druhým.

Martin Lošťák | 21.01.08 |

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb