Přihlášení | Registrace

Recenze

OCEANSIZE - Frames

2007 Superball Music

Při poslechu "Frames", třetí dlouhohrající desky britských OCEANIZE, můžeme sáhodlouze přemítat o tak lapidárním rozdílu mezi "normálním" rockem a post rockem. Ostatně v mém případě při poslechu tohoto alba vyvstávají až nietzscheovské filozofické myšlenky o přehodnocení všech hodnot. I rocková hudba se vyvíjí a jakkoliv nechci bagatelizovat význam art rockových veličin 70. let jako PINK FLOYD či RUSH, tak z objektivního hlediska lze konstatovat, že jejich tvorba již nepůsobí ve stínu jejich epigonů jako DREAM THEATER, PORCUPINE TREE, PAIN OF SALVATION či AYREON natolik novátorsky. A ačkoliv donedávna bych dal za tyto skupiny takříkajíc hlavu na špalek, musím uznat, že i jim se v současné době rodí "nebezpeční" pokořitelé.

Přestože donedávna jsem o kvintet OCEANSIZE ani nezavadil, až díky jejich desce "Frames" jsem napravil natolik kardinální rest. Již minulý počin "Everyone into Position" z roku 2005 skýtá význačný potenciál, nicméně zásadním způsobem nevyčnívá z řady podobně laděných význačných postrockových spolků. Teprve loňská "Frames" se svou emocionální intenzitou, rockovou živelností a hráčskou ekvilibristikou doslova dere na povrh.

Pokud v případě ryze progresivních skupin jejich poslech vybízí ke kontemplaci o hráčských výkonech či produkci, v případě skupin jako OCEANSIZE nahlížím na jejich hudbu z čistě komplexního hlediska. Podobně jako řadový divák nepřemýšlí při sledování nějakého kvalitního filmu nad pojmy jako herecké výkony, výprava, scénář či režie a nechává se jen čistě unášet na vlnách vlastních emocí, stejně tak činím při poslechu CD "Frames". Tato deska je pouze a jedině o emocích. Fakt, že toto hudební dílo vzniklo též s důrazem na brilantní hráčské výkony, krystalickou produkci a rafinované aranže sice velmi oceňuji, ale z praktického hlediska při poslechu jednoduše ignoruji.

OCEANSIZE jdou mnohem dále: tam, kde např. DREAM THEATER ještě kladou značný důraz na ekvilibristické vyznění, tak naši Britové se vznášejí kdesi v astrálních výšinách. Též v porovnání s "konkurenčními" postrockovými spolky OCEANSIZE vycházejí jako vítězové, neboť krom všech atributů tohoto stylu přicházejí ještě s dalším benefitem - již výše zmiňovanými excelentními hráčskými výkony a důraz na rafinované riffy, celkově jejich hudba působí sofistikovaněji.

"Frames" patří mezi dokonale nepředvídatelné počiny. Podobně jako v případě sice stylově odlišných, ale v jádru kompatibilních BETWEEN THE BURIED AND ME, veškerá hudební neuchopitelnost či exaltovanost pramení z muzikantů naprosto nenuceným a dokonale přirozeným způsobem. V případě OCEANSIZE rozhodně doporučuji zapomenou na jakékoliv hudební škatulky, žánr post rock se zdá dle mého názoru všeříkající, v tom smyslu, že skupina se snaží v rockovém teritoriu objevovat nové horizonty.

Místy znějí OCEANSIZE jako inteligentní pop-rockový mainstream s minimalistickými klávesovými postupy ("Commemorative 911 T-Shirt"), aby v zápětí bez varování vyrukovali s nefalšovanými progovými riffy. A když už si myslíte, že jste narazili na zlatou žílu, na vše předchozí zapomeňte, neboť přichází opus magnum "Trail of Fire". Tolik nápadů, kolik se v této kompozici nakumulovalo, by bohatě stačilo na celé řadovky jiných neméně význačných progresivních interpretů. Ano, OCEANZISE jsou droga, doslova pulzuje v mém mozku. Kytary znějí tak neskutečně chytlavě a přitom nesmírně "progy". Klávesy mají protentokrát parametry nefalšovaného "symfoňáku" a do toho vstupuje originální, flegmatický a přitom temperamentní Vennartův zpěv. Ambiciózní nasazení věru neupadá, v následující "Savant" hrají prim rozhodně klávesy, které tentokrát skvěle suplují smyčcový orchestr.

OCEANZISE dokáží být i mistry dokonalých zádumčivých nálad, za jakou by se nemusela stydět žádná doom metalová partička. Důkazem budíž nejen mega melancholická "Only Twin", ale především mrazivá tryzna "An Old Friend of the Christies". Ultrapomalé tempo bicích podpořené funebrálními varhanami nechá zavzpomínat na finské SKEPTICISM, aby se posléze skladba přetavila v absolutní bezvýchodnou panychidu jak vystřiženou z partitury amerických depresivních bohů NEUROSIS.

Pokud jsem doposud mluvil o OCEANSIZE jako o rockové kapele, musím zdůraznit, že hudebně skupina tíhne též k metalu. Důkazem jest předposlední "Sleeping Dogs and Dead Lions", určité postupy evokují avantgardnost jistého pana Townsenda. Závěr patří "odpočinkové" "The Frame", v níž skupina opět inklinuje k mainstreamu stejně jako v úvodu - pomyslný kruh se uzavírá. Vlastníci limitované edice zajisté ocení progresivní experiment "Voorhees".

OCEANSIZE je ryzí poslechovka pro audiofily, sofistikovaná hudba pro otevřené a velmi náročné posluchače. Jedná se o přesný opak konzumního rock / popu, jaký známe z komerčních médií. Po poslechu "Frames" možná nastane menší inventura ve vaši CD sbírce i u vás. Všechny hodnoty přehodnotit!...

Hodnocení

Štěpán Šimek | 25.01.08

Další články autora:

The Divide | 14.05.12
OZRIC TENTACLES - Paper Monkeys | 07.05.12
IF THESE TREES COULD TALK - Red Forest | 26.04.12
Dva na jednu: TÁBOR RADOSTI - Agartta | 23.04.12
PRINCE OF TENNIS | 09.04.12

Všechny články