• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Reporty

NIGHTWISH

support: PAIN
20.02.08
Praha, Sportovní hala HC Sparta

20. únor 2008 se stal svátkem pro všechny fanoušky milující finskou kapelu NIGHTWISH. Svátek to byl i pro celé rodiny, které se vydaly na nesmírně očekávaný koncert.

Někteří ze zvědavosti, jak si nová zpěvačka Anette poradí se starými písněmi zpívanými "nenahraditelnou" Tarjou, jiní pro jejich lásku k tomuto seskupení. Musím říct, že já patřil k první skupině návštěvníků. Už je to pár let zpět, co jsem tuto kapelu častěji poslouchal, ale nové album mě příjemně naladilo. Zcela mimo jsou zvěsti o tom, že díky Anette dostal Tuomas Holopainen větší možnosti fantazie při skládání materiálu, když deska byla předem napsaná a zpěvačka pouze nazpívala své party. Pokud má člověk představivost, dokáže si poslechnout album, aby mu v duchu zněl hlas Tarji. Ale jak tomu bude obráceně? Z klipů zhlédnutých na YouTube, nahraných na koncertech se ukázalo, že staré písně dostaly nový háv. Některým to prospělo, jiným ne.

Hudební servery hlásaly, že podle NIGHTWISH bude Pražský koncert snad největší, který kdy odehráli, co do počtu návštěvníků. Těžko lze uvěřit, že by jinde na tuto kapelu přišlo méně než 15 tisíc lidí, jako tomu bylo v hlavním městě. Předem jsem se nenechal moc zhýčkat informacemi o velké ohnivé show. Kolikrát jsem již byl zklamán.

Ačkoliv byl inzerován začátek koncertu na 19. hodinu večerní, metalový svátek vypukl až o hodinu později. Tah to byl promyšlený, protože pokud se hala otvírala o půl sedmé, tak mnoho lidí se pohodlně usadilo nebo našlo správné místo po devadesáti minutách, kdy se dostali do haly.

Jako předkapela byl zvolen původem boční projekt Petera Tägtgrena z HYPOCRISY, nyní samostatně fungující kapela PAIN. Svoji roli rozehřát publikum zvládli na výbornou. Pro některé byli PAIN důvod navíc, proč se vydat na NIGHTWISH. Začali pořád stejnou starou písničkou "The Same Old Song" a už zde bylo poznat v jakém duchu se koncert ponese. Zvuk byl výborně vyvážený. Hned od začátku byly zapojeny doprovodné vokály, kterých se ujala celá kapela včetně bubeníka. Skupina svým elektro až disco metalem pěkně rozehřála fanoušky. Mezi dalšími písněmi zazněly mimo jiné: "End of the Line", z poslední desky ("Psalms of Extinction") to byly "Zombie Slam" a "Nailed To The Ground," po kterých se zvolnilo, aby se mohlo publikum vydýchat před disko a popovými "On And On" a závěrečnou "Shut Your Mouth." Časový rozvrh nedovolil žádný další přídavek a tak se PAIN po zhruba půl hodině rozloučili, aby se mohlo čekat na hlavní hvězdy večera, které měly přijít na řadu deset minut po deváté.

Těměř přesně na čas se halou rozezněl úvod skladby "The Poet and the Pendulum", aby za mohutnéno aplausu a ohnivých doplňků nastoupili milovaní i zatracovaní NIGHTWISH. Jejich nejdelší skladba z nového alba byla po pár minutách ukončena, protože se na ni mělo dostat během koncertu a začalo se hezky z ostra "Bye Bye Beautiful." Písní, která se dotýká Tarji. Zde poprvé mohli fanoušci ocenit hlasové dispozice baskytaristy jménem Marko Hietala. Pokračovalo se v propagaci alba "Dark Passion Play" skladbou "Cadence of Her Last Breath." Čas pro srovnání vokálu Anette a Tarji přišel s "Dark Chest of Wonders," kde občas Anette nevyšplhala hlasově tam, kam chtěla, ale uměla si s tím skvěle poradit a také to doháněla pohybovými kreacemi, které byly u Tarji spíše sporadické. Šlo se k ještě staršímu albu s "Ever Dream," která opět byla v jiném hávu, ale i ten ji slušel. Navíc když člověk u toho hleděl na Anette poskakující jako neposedná holčička v noční košili dalmatinským motivem. V "Whoever Brings the Night" již byla opět slyšet jistota. Dost dobře nechápu, jak může všechny ty vypjaté a vysoké polohy zazpívat bez slyšitelného zaškobrtnutí. Během koncertu byla přehrána téměř celá poslední deska, takže nemohla chybět hitová "Amaranth." Velkým překvapením byla akustická vsuvka, Hietalova "The Islander," odehraná pouze na dvě akustické kytary a za doprovodu jemných kláves při osvětlení pochodněmi. Po chvilce ticha přišla již na začátku rozehraná "The Poet and the Pendulum" s orchestrem puštěným s playbacku jako ve většině skladeb. Asi nejpovedenější z celého koncertu byl duet Marka a Anette, který si, jak sami poté řekli, vždy velmi užívají a jeho jméno je "Dead to the World." Rozpálit a propotit už tak propocené fanoušky se podařilo při písni "Sahara" a konec byl ve znamení nikoho tedy "Nemo." To však nemohlo být vše, říkal jsem si nejen já, i když jsem byl již spokojen. Nakonec byl skandující a pískající dav vyslyšen. 3 písně na rozloučení . "7 Days to the Wolves," dnes již kultovní "Wishmaster" a andělská "Wish I Had an Angel."

Podtrženo, sečteno se jednalo o velmi silný zážitek s vysokým hráčským nasazením. Kytarista Erno "Emppu" Vuorinen se neustále usmíval a běhal po podiu. Pozadu nezůstával ani baskytarista Marko. Bubeník vypadal, jako by chtěl svoji bicí soupravu rozbít. Jediný, kdo vypadal, že toho na podiu nemá co na práci byl sám Tuomas. Hodně klávesových podkladů bylo puštěných ze záznamu a zbytek bylo jen dokreslování na klávesy. A Anette? Ta je anděl s ďáblem v těle. Chvilku nepostála na místě a neustále hecovala osazenstvo haly. Dokonce se pokoušela o mexickou vlnu u lidí, ale ta se povedla tak napůl. A ohnivá show? Ta byla výborná. Nijak nepřehlušovala kapelou samotnou a skvěle dotvářela dojem z koncertu. Po tomto zážitku se člověk neubrání srovnání s koncerty v budoucnosti. Laťka je nasazena hodně vysoko.

foto: Vlasta Firman

Jan Škarka | 22.02.08

Související články:

NIGHTWISH - Dark Passion Play | 16.09.07

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb