Přihlášení | Registrace

Reporty

KORN - Bitch We Have a Problem Tour

support: DEATHSTARS, FLYLEAF
19.02.08
Ostrava, ČEZ Aréna

Děvko, nemáme žádný problém!

Ach, ty předkapely… Z pomyslného souboje dvou uskupení, která se představila před americkými KORN, nakonec vyšli lépe DEATHSTARS - švédští absolventi severské melodické školy. Jejich široce přístupná žánrová směsice je díky důrazu na silné refrény a evokace trochy potřebného "bezpečného nebezpečí" ("Cyanide") snesitelná o poznání víc než unylá variace na to, co zrovna frčí, v podání texaských FLYLEAF. Jejich set sice nepostrádal živelnost, veškerá energie jakoby ale putovala do pódiových skopičin. Jejich zpěvačka je typickou příčinou, proč může Vlasta Henych "nesnášet ženský v rockový kapele" - odvar EVANESCENCE, jaký FLYLEAF předvedli, nahrával obligátnímu popíchnutí, že takové interprety si hlavní hvězdy nemohou vozit z jiného důvodu, než aby ještě více vynikla jejich vlastní kvalita. Vysoce položený hlas zpěvačky emoce nejitřil a ke konci setu vychladlo i zprvu vstřícné publikum.

To KORN potvrdili, že patří do zcela jiných hudebních dimenzí, do nichž se jim bez diskuze i po patnácti letech daří vtahovat také posluchače, o jejichž konstantní pozornost si během rovnoměrně rozvrstveného koncertu říkali. Je zvlášť potěšující, když kapela sestavuje svůj set jako průřez celou kariérou nikoliv proto, aby se zavděčila všem, ale zejména z toho důvodu, že měla vždy co nabídnout. Některé skladby zaznamenaly oproti nahrávkám osvěžující modifikace ("Freak on a Leash", "Coming Undone" nenápadně se proměnivší v hymnickou "We Will Rock You" od QUEEN) a navzdory vycizelované produkci kapela neztratila nic ze své živočišnosti, kterou k velké libosti publika vygradovala zejména ve skladbách z raných desek ("Faget" či "Ass Itch", kterou Davis uvedl jako humorný kousek s textem o tom, jak neumí psát texty).

KORN jsou jednou z nejkonzistnějších kapel metalové historie, kapelou, která se nezříká svých začátků, aniž by v nich ale ustrnula. Za symbol posunu od raných dní do současnosti, který se ale odehrál postupně a harmonicky, můžeme považovat pojetí pódia - klubově střídmého s klasickou "plachtou" na pozadí, ovšem rovněž vysílajícího laserové obrazce, které obrazně zahustily halu v té době již naladěnou na puls shodný s tím, který tepal muzikantům na pódiu. Bez Jamese "Munkyho" Shaffera, který se evropské části turné z rodinných důvodů neúčastnil, zůstával o to větší díl pozornosti na frontmanovi. A Jonathan Davis, nejvlivnější "metalový popularizátor hry na dudy", předvedl čistý pěvecký výkon a spolu s upřímně vyhlížející interakcí s publikem vyjádřil beze slov to, co Billy Corgan na pražském koncertě SMASHING PUMKINS deklamoval zcela otevřeně: totiž, že takhle kapela nehodlá a nesmí zemřít.

Viktor Palák | 20.02.08

Další články autora:

Filmové okénko druhé - filmy distribuční společnosti Artcam | 02.11.10
Dva na jednu: BLUT AUS NORD - What Once Was... Liber I | 31.10.10
DIMMU BORGIR - Abrahadabra | 30.10.10
KNUT - Wonder | 28.10.10
Filmové okénko první - české filmy | 02.10.10

Všechny články