• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Reporty

CHIMAIRA, MAROON, THE SORROW, DEAD SHAPE FIGURE

16.03.08
Praha, Rock Café

Nevyzpytatelné nedělní počasí nahánělo metalové příznivce do rockové kavárny na Národní třídě v Praze. V nezvyklém čase 18:00 se tu měla v rámci svého turné s deskou "Ressurection" představit americká CHIMAIRA a další tři přizvané kapely z různých evropských zemí.

Zhruba v 18:45 odstartoval vyčerpávající maratón vystoupení čtyř kapel, které se snažily nasypat do nás co možná nejvíce nábojů ze svých kulovnic. Jako první se o to pokusila pro mě velká neznámá finská thrashmetalovka DEAD SHAPE FIGURE. S nejkratším vyhrazeným časem pro hraní všem ukázali, co v nich je. Holohlavý zpěvák s copánkem Galzi se v žádném případě ani trochu nešetřil a vydal ze svých hlasivek maximum. Na pódiu působil jako živel, když stihl několikrát vystoupit na hrající bubny a u toho řvát, popřípadě polít činely vodou, aby to jeho kolega neměl při mlácení paličkami tak jednoduché. Finské kořeny zbytek kapely rozhodně nezapíral, ba naopak. Jako předkapela, jež letos hodlá vydat svůj debut nazvaný "The Grand Karoshi", nabudila fanoušky až nečekaně. Ti se velmi brzy zapojili do typických akcí jako jsou circle pit a wall of death a vytvořili vynikající kulisu již od začátku celého koncertu, přestože sál nebyl zdaleka tolik zaplněn, jak se předpokládalo.

Po Finech nastoupili Rakušané THE SORROW, aby vzápětí odehráli svůj díl. Kapela byla odlišná od všech ostatních zúčastněných tím, že má pouze čtyři členy, vokály obstarává kytarista a bubeník používal jeden kopák místo dvou. Bohužel pro publikum se energie nastolená po prvním vystupujícím vytratila. Příliš tomu nepomohl ani špatný zvuk, zejména přehlušená baskytara a předimenzovaný mikrofon, který nabízel všechny možné efekty, jenom ne poctivý čistý zpěv a řev. Barometrem líbivosti jsou samozřejmě fanoušci a ti postupně zchladli a reagovali jen na laciné a naivní pokyny zpěváka/kytaristy. Kapele nicméně nelze upřít pěkné melodie, jež ve svých písních nabízejí. Nicméně bych si je dokázal představit spíše jako poslechovou muziku v domácím prostředí, nikoliv na koncertu mezi samými mlátičkami. Nejpamátnější událostí z jejich představení tak pro mě zůstane moment, kdy druhý kytarista svou kytarou v zápalu emocí nezištně rozbil část stropu nad pódiem.

Lidé postupně přicházeli ve větším počtu a nakonec nehrozilo fiasko z října, když jsem byl ve stejném klubu přítomen představení německé NEAERY. Ochlazený dav včetně svého nejbouřlivějšího jádra očekával příchod veganských straight edge metalistů MAROON. Pro kapelu bylo nesmírně těžké dostat nás znovu do varu, nicméně od zvukové zkoušky bylo jasné, že fanoušci jsou více než připraveni na druhou vlnu skotačení. Kapela se představila osmi písničkami z alb "Endorsed by Hate", "When Worlds Collide" a nejnovějšího "Cold Heart of the Sun". Hned na první pohled byl vidět rozdíl v postavách členů této kapely a těch předchozích, což byl důkaz jejich zásadového životního stylu, kterým se prezentují. Zpěvák André se nám na začátku omluvil, neboť utrpěl v předchozích dnech zranění na hrudníku a tudíž se nemohl pořádně pohybovat. O to více řádil mosh pit, do něhož jsem se také dostal a překvapivě tam vydržel. Kapela sálala velmi silnou pozitivní energií, které hodně přidával frontman svými vtipnými tanečními kreacemi kontrastujícími s pekelnými texty a kytarovými riffy. V pauzách při svých nenucených proslovech dal prostor také svému přirozenému charismatu. MAROON tak nabídli skvělou zábavu v pravém německém metalcorovém stylu – neboli precizní klepačky střídající se s party jako dělanými pro ukázkový moshing. Po skončení svého představení navíc publiku poskytli i tolik žádanou pitnou vodu v plastových lahvích, což já osobně kvitoval, neboť soudě podle svého tehdejšího dechu a faktoru pocení bych vypil klidně i dva litry na posezení.

Veškerá očekávání fanoušků samozřejmě směřovala na hlavní skupinu nedělního březnového večera – CHIMAIRU. Sál v podzemí byl velmi solidně zaplněn a kdo zaváhal, nedostal se dopředu na lepší místa. Vzhledem k tomu, že členů této americké kapely je šest, zvučení trvalo podstatně delší dobu než v předchozích případech. To značně rozčílilo nejednoho fanouška a ti nejhlasitější dokonce v mateřském jazyce vulgárně pořvávali na pomocníka, který se na pódiu snažil získat co nejpříznivější zvuk. CHIMAIRA nakonec nastoupila za bouřlivého aplausu diváků a bez sebemenšího otálení spustila svůj motor na maximální výkon. Zvuk se zdál být v pořádku, bohužel mikrofon hlavního zpěváka byl v porovnání s ostatními nástroji na nižší úrovni hlasitosti, takže vokál nebyl slyšet tolik, jak by možná mělo. Na druhou stranu se musí nechat, že Mark Hunter neměl nastavený žádný efekt a ani zvýšenou hlasitost mikrofonu, která by napomáhala brutálnějšímu řevu. Jeho projev tak zněl realističtěji. Po prvním nášupu s názvem "Pure Hatred" kapela se bez přestávky přesunula do hájemství nové desky a vyrukovala se sugestivní písní "The Flame". Uhrančivý pohled zpěváka a naléhavé kytary podpořené excelentní hrou bubeníka způsobily silné mrazení v zádech zřejmě nejenom mi. V kombinaci s barevným světlem byl zážitek z této pomalé, do mozku zažírající se skladby neskutečný. Parket se naplnil tak, že nebylo k hnutí a postupně se vytvořil velmi hutný mosh pit, kde šlo o každý centimetr. Kromě toho se také vydatně skákalo z jeviště, i když pro jednoho silnějšího občana, který neodhadl své fyzické parametry, dopadl pověstný "dive" nepříliš dobře. Mezi písněmi CHIMAIRA pauzy moc nedělala a raději hrála, aby se vše stihlo do dvaadvaceti hodin, kdy měl nastat definitivní konec. Když už došlo na nějakou řeč, Hunter ani kapela nepůsobili tak zabijácky jako při hraní a ukázali, že jsou v zásadě normálními lidmi. Zahráli své nejlepší pecky jako "Power Trip", "Worthless" či na závěr velmi oblíbenou "Resurrection", jejíž refrén vyřvával téměř celý sál. Kapela vskutku naplnila text své písně, v němž se píše "We have become so god damn powerful". Po návratu bubeníka Herricka se všechno obrátilo k lepšímu, CHIMAIRA vstala opět z mrtvých a mohla si tak konečně poprvé zahrát v České republice.

CHIMAIRA naplnila všechna očekávání a ukázala nejlepší představení hodné hlavní kapely večera. Výborně ji sekundovali němečtí MAROON a příjemně překvapili DEAD SHAPE FIGURE z Finska. Naopak, kdyby THE SORROW byli vyjmuti z turné či hráli jako první, podařilo by se organizátorům udržet bod varu u fanoušků nepřerušovaně.

DEAD SHAPE FIGURE

THE SORROW

MAROON

CHIMAIRA

foto: Allegiance

Michal Petrgál | 20.03.08

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb