• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Recenze

SMASHING PUMPKINS - Zeitgeist

2007 Reprise

Radostný pohled na krvácející orchidej

Ohlasy na desku "Zeitgeist" amerických SMASHING PUMPKINS jsou vcelku typickým příkladem řetězové reakce a spikleneckého surfování na jedné vlně, ba jednom prkně kritické distance. Je to jev typický pro recenze v libovolných uměleckých odvětvích, který je zvlášť patrný u ohlasů na pozdější tvorbu "velikánů". Ne, nechystám se na obhajobu alba, které vzniklo poté, co se vždy činný Billy Corgan (vedle sólového alba a desky projektu ZWAN složil i hudbu k filmu "When a Man Falls in the Forest", který v roce 2007 kritikové na filmovém festivalu v Berlíně odrovnali v podobné shodě jako kritici hudební album "Zeitgeist") rozhodl pustit do nového dobrodružství s kapelou, s níž je nejúžeji spjatý. Jen se mi nepozdává bezmála jednotný kritický tón ohlasů, které jakoby formovala dopředu vnucená skepse jejich autorů, a jejichž prudkost takřka uniformně kompenzuje dílčí uznání bubenického umu Jimmyho Chamberlina.

"Zeitgeist" je přístupná, (na parametry kapely) relativně tvrdá a místy nepokrytě hitová deska, která nicméně neupozaďuje skladatelskou komplexnost Billyho Corgana, který takřka v každé ze skladeb pracuje s nenápadnými melodickými posuny v rámci dominantních motivů písní, kteroužto taktiku si neodpustí ani v nejnakažlivější skladbě "Tarantula". Jakoby "serióznější" mezihry se prolínají se silnými refrény, mnohdy postavenými na různých polohách frontmanova nezaměnitelného hlasu. Poté, co jsme viděli "SMASHING PUMPKINS model 2008" naživo v Praze, dává deska o poznání větší smysl. Kapela (či přinejmenším Corgan) se zjevně nacházejí v pozoruhodně pozitivním rozpoložení, které se navzdory trudným textům promítlo do instrumentální stránky alba. O neblahých společenských jevech se tak na "Zeitgeist" zpívá rozjařeně, frontmanovy osobní stesky jsou (překvapivě?) upozaděny.

Bezmála desetiminutová "United States" sice potvrzuje jeden z nešvarů zmíněného pražského koncertu (neúměrné natahování namísto například uzemňující gradace), záliba kapely v mazlení-se s kytarami i technickými možnostmi s tímto nástrojem spjatými si však ve své současné podobě v zásadě nezadá s tím, na co jsme byli zvyklí z dřívějška. Markýz Corgan na albu "seje své zlé sémě" s povědomou intenzitou a coby představitel kapely, která spoludefinovala rockovou melancholii a bolestínství, dává spíše nepovzbudivým textům optimistický háv, což je v době uplakaných emo-dětí vlastně docela odvážný krok.

"Zeitgeist" se vedle mála vstřícných ohlasů ("Corgan je zpět a dělá to, co umí nejlíp – staví hard-rockové stavby" – Rolling Stone) dočkal bezpočtu posměšných recenzí ("něco tady chybí a není to jen půlka kapely" – Revolver). Netvrdím, že album si zaslouží bezvýhradný potlesk, pro jeho lepší pochopení ukvapenými recenzenty ale stačilo málo: méně opisovat a více poslouchat. Proč na albu hledat dobově determinovanou výjimečnost desek z devadesátých let, když tu není možné opakovat? Nebylo by lépe naslouchat tomu, co nám Corganovy dýně chtějí s nemenší naléhavostí sdělit tady a teď?

hodnocení: 85 %

Viktor Palák | 21.03.08

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb