Live kalendář

1. Shutter Island (film, Martin Scorsese)
2. Mammuth (film, Gustave de Kervern & Benoît Delépine)
3. Winter's Bone (film, Debra Granik)
4. Kak ya provel etim letom (film, Aleksei Popogrebsky)
5. Bal (film, Semih Kaplanoglu)

Jan Novák

1. DAVE MATTHEWS BAND - 19.2. - live, Gasometer, Vídeň
2. PAT METHENY - Orchestrion
3. JOE SATRIANI - Live in Paris (I Just Wanna Rock)
4. ALBERTA CROSS - Broken Side of Time
5. NVÚ - Nikdy Nebo Navždy

Jirka Jakoubě

1. A STORM OF LIGHT - Forgive Us Our Trespasses
2. BARONESS - Blue Record
3. PELICAN - What We All Come to Need
4. THE PROJECT HATE MCMXCIX - The Lustrate Process
5. RAMMSTEIN - Liebe ist für alle da

Jan "Longgger" Dlouhý

1. THE RED CHORD - Fed Through the Teeth Machine
2. CONVERGE - Axe to Fall
3. FALL OF EFRAFA - Inlé
4. BEASTIE BOYS - Check Your Head
5. DEFORMITY - Murder within Sin

Václav Tesař

1. FINNTROLL - Nifelvind
2. DEAD SPIRIT´S DANCE - Dead Spirit´s Dance
3. ELUVEITIE - Everything Remains
4. SIGH - Scenes from Hell
5. ORPHANED LAND - Never Ending Way of ORwarriOR

Ladislav Oliva

1. SIX DEGREES OF SEPARATION - Of Us
2. TROLLECH - Jasmuz
3. STÍNY PLAMENŮ - Mrtvá Komora
4. DYING PASSION - Absorb
5. KURTIZÁNY Z 25. AVENUE - Teorie morfické rezonance

Článkový kalendář

<< >>Březen
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
1	2	3	4	5	6	7
8	9	10	11	12	13	14
15	16	17	18	19	20	21
22	23	24	25	26	27	28
29	30	31

Reporty

Female Voices of Redblack Tour

DYING PASSION, SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, FREE FALL, MEMORIA
12.04.08
Brno, Favál

Přestože používání ženského zpěvu je u kapel jinak tvrdého ražení v posledních letech do značné míry až příliš často i otázkou kalkulu a surfování na vlně obliby, label Redblack není z těch, které bychom s takovým smýšlením asociovali. A tak se skutečnost, že čtyři z kapel, které zaštiťuje, mají v čele zpěvačky, jeví spíše jako souhra okolností, než cílená strategie. Nápad představit je hezky pohromadě v rámci rok od roku se proměňujícího miniturné "Redblack Days" lze zase označit za výborný nápad. Po - podle ohlasů - úspěšné pražské zastávce a méně spektakulární štaci ve Zlíně se o tom mohli přesvědčit i diváci v Brně. A došlo jich požehnaně.

Hezky na čas (tak to má být) zahájili FREE FALL, kteří v roce 2007 u Redblacku debutovali příjemnou melancholickou deskou "Garden of Depression". FREE FALL v Brně občas působili lehce vyjukaně, týkalo se to však jen jejich mezipísňové prezentace. Zatímco tam mají na čem pracovat a ne nadarmo se většina promluv mezi skladbami nesetkávala s valným ohlasem, po hudební stránce měli FREE FALL co říct a podání jednotlivých skladeb svědčilo nejen o sehranosti kapely, ale zejména potenciálu, který by je jednou mohl vynést na špičku českého progresivně směřovaného rocku. První polovina setu završená skladbou "99 Tears" nabídla zadumanější a komplikovanější kompozice, s blížícím se koncem jakoby FREE FALL více spoléhali na přímočařejší skladby a z reakcí publika to bylo patrné.

Překvapivě (?) jako druzí v pořadí zahráli DYING PASSION, kteří se v Brně naposled představili v témže klubu na společném turné se SAD HARMONY, jejichž "post-Skunyovské" období se může podle prvních zvěstí odehrávat ve jménu příchodu zpěvačky (což se vzhledem k výrazné osobě ex-frontmana jeví jako pochopitelný krok). DYING PASSION jsem ještě nikdy neviděl hrát znuděné či "z povinnosti". I tentokrát - a zajisté též díky zaplněnému parketu, na který musel být z pódia utěšený pohled - se kapela nominovaná za album "Relief" na žánrového Anděla a bodující i v anketě Břitva představila ve výtečné podobách, přičemž každou z nich odhaluje tak, že nechává publikum v očekávání, co bude následovat. Zuzana strhává publikum zcela nenuceně a podobně jistě se ujímá své pěvecké role. Spolu s Hankou Hajdovou (SSOGE) patří mezi ty "frontwomanky", na nichž je vidět, že jsou na pódiu rády a ví, co si na něm počít. Přirozenost byla patrná z (vtipné) improvizované komunikace s diváky, ale i momentů, které nabízejí prostor pro spontánnější pojetí zpěvu ("From Them"). Radost pohledět, radost slyšet naživo zas a znovu.

Podobně promyšlený set jako DYING PASSION představili i SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. Přestože, přiznám se, skočnou "Slavu" nemohu stále rozchodit, patří SSOGE mezi kapely z čitelným, ale zároveň těžko odhadnutelným vývojem. Postupně se rozpínající prostor, který dostává v textech kapely čeština, ale i doomová syrovost intenzivně dokreslující nezaměnitelnou folklórní atmosféru, svědčí o dalším pokroku, který SSOGE jakoby samozřejmě činí. Skladby postavené na dialogu growlingu a ženského zpěvu pak patří mezi to nejlepší, co se z českých (metalových) pódií v současnosti line. Je potěšení sledovat kapelu, která nežije ze (slavné) minulosti, a která je schopna přijít s koncertní prezentací, jež sjednocuje i rozdílné skladby ucelenou náladou, která vypovídá mnohé o vnitřní jednotě početného ansámblu.

Závěrečná hodinka v lehce prořídlém, ale stále sympaticky zaplněném klubu patřila hranické MEMORII, toho času čerstvě prezentující album "Ambivalent Ecstasy". A právě první slovo z názvu druhého alba kapely se jeví jako výstižné i pro jejich brněnské vystoupení. Na jedné straně komplexní instrumentace nových skladeb, na straně druhé zbytečně provokativní a "bulvární" prezentace frontwoman Andrey. Na jedné straně precizní kytarové vyhrávky, na straně druhé píseň od písně totožné riffování, které možná spolehlivě rozeskáče publikum, ale také zapříčiní, že to nebude příliš rozlišovat jednu skladbu od druhé. Na jedné straně křehké emoce, na straně druhé pokusy o nu-metalově dětinské hecování. Snažil jsem se, ale k vystoupení MEMORIE jsem klíč nenašel. Přestože pokrok směrem k větší hutnosti jednotlivých písní je patrný, nemohu se zbavit dojmu přílišné jednotvárnosti prezentovaného materiálu. Možná to bylo způsobeno tím, že kapela chtěla publikum spíše rozdovádět než uhranout. Anebo byl na vině zvukař, který nedal více vyklinout nuancím v jednotlivých skladbách?

Týden poté, co Favál rozhýbali INSANIA s DARK GAMBALLE, aplaudoval srovnatelně zaplněný klub čtveřici energických kapel, z nichž některé mají leccos za sebou a všechny teoreticky ještě více před sebou. Byla radost sledovat jejich nasazení, ale i spokojené tváře četných návštěvníků akce. Pominu-li zmíněný 555. koncert Insanie, pak bych musel v paměti pátrat hodně dlouho, abych si vybavil, kdy jsem něco podobného na akci výhradně českých kapel viděl naposled…