• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Recenze

TIAMAT - Amanethes

2008 Nuclear Blast

Po dlouhých pěti letech netrpělivého očekávání se dostává na trh již deváté řadové album dnes již kosmopolitních TIAMAT. Od vydání poslední desky "Prey" se v táboře kapely neudálo nic moc zvláštního, jediná změna je vlastně přestěhování frontmana Johana Edlunda ze Švédska do Řecka. Na textovou náplň novinky "Amanethes" měla tato událost určitě značný vliv a částečně si dovolím tvrdit, že i na tu hudební.

Od svých počátků, kdy se švédské kvarteto pohybovalo ve vodách ortodoxního deathmetalu, kterému dokázalo vtisknout svou jedninečnou atmosféru, se kapela vyvíjela s každou novou deskou o notný kus vpřed. Nikdy se nadalo dopředu přesně říci, v čem bude nové album jiné, a kam až se TIAMAT posunou. Tím se kapela stala pro mnohé značně kontroverzní a během svého téměř dvacetiletého působení na scéně dokázala několikrát ztratit a přilákat mnoho fanoušků z celého světa. Zhruba před rokem se v médiích objevila zpráva, že se TIAMAT upisují labelu Nuclear Blast a chystají se konečně natočit novou desku. Ta jen potvrzuje věčnou nevyzpytatelnost této jedinečné party a přináší jako vždy mnoho rozporuplných reakcí.

Zbrusu nová kolekce čtrnácti skladeb se stylově nijak zásadně neliší od "rockového" modelu, který byl vytvořen již na desce "Skeleton Skeletron" a dále rozpracován na následovnících "Judas Christ" a "Prey". V čem je však mnohonásobně větší rozdíl je obrovská změna zvuku, který evokuje v paměti právě období kolem "Clouds" či nejznámějšího "Wildhoney". Změnil se i hluboký kazatelský hlas Johana Edlunda; přetransformoval se do mnohem hrubší podoby a nabral na agresivitě. Dalším charakteristickým znakem je obrovské množství nálad a hudebních zvratů, které místy činí desku dosti nepřehlednou a zpočátku nedoposlouchatelnou.

V úvodních dvou skladbách "The Temple of the Crescent Moon" a "Equinox of the Gods" se po prvním poslechu dostavují pocity nadšení zapříčiněném určitě výše zmiňovaným zvukem a přitvrzením kytar. V druhé jmenované pak všem pamětníkům desky "Astral Sleep" musí vyvstat vzpomínka na jedinečný zvuk všech nástrojů a atmosféru, kterou stařičká deska měla; tato píseň ji v novém hávu originálně oživuje. Podobný účinek mají i skladby vyskytující se zhruba v polovině desky, konkrétně je to "Summertime Is Gone" (volně přecházející v nejlepší moment celé desky "Katarraktis Apo Aima"), "Raining Dead Angels" a závěrečná, uhrančivá "Amanes". Nepřehlédnutelným momentem novodobé tvorby TIAMAT jsou skladby vymykající se tvrdému naladění kapely: takové jsou na novince hned dvě a to krásně nazvaná "Meliae" a "Circles". Především u té první bych si dovolil tvrdit, že více iritující píseň snad TIAMAT nikdy nesložili. Ve své podstatě krásná rocková píseň s nádherným kytarovým sólem a zamilovanou atmosférou by se spíše hodila do romantického filmu a ne na album temné kapely, která ve svých počátcích nosila název města koncentračního táboru (TREBLINKA).

Stejně tak jako tomu bylo na "Judas Christ", kde se na konci desky objevily dvě sladké poprockové balady, tak se i zde jedná o podobný stylový převrat, zcela se vymykající již tak křehkému konceptu desky. To je bohužel vše, co se týče zajímavých momentů, které jsem na desce napočítal. Zbylé skladby se dělí mezi jakési solitéry, pro které jsem nedokázal najít žádný jednotící prvek. Silným momentem je určitě píseň nazvaná "Will They Come?", která se svou překrásnou atmosférou přibližuje desce "Prey" především díky Edlundově hlubokému vokálu, ale i přes tyto atributy se řadí mezi ty méně zajímavé.

Kdybych měl co nejvýstižněji popsat novou desku, tak bych řekl, že je ve všech ohledech neuspořádaná, rozháraná, postrádající jakoukoliv nit, která by jednotlivé skladby spojovala ať už po stránce hudební nebo textové. Tento pocit mi od prvního poslechu zůstal a nezměnil se ani po delší době, po kterou se "Amanethes" točí v mém přehrávači. Možná za to může absence lepšího producenta než jakým je sám zpěvák Johan Edlund nebo je to vinou zmiňované kosmopolitnosti kapely. Silné momenty se musí hledat skoro s naslouchátkem a deska postrádá i větší kouzlo pozdějších poslechů. Bohužel ji tak nemůžu řadit nad "Prey" ani "Judas Christ" a zůstane pouze průměrnou gothicmetalovou deskou.

hodnocení: 70 %

Jan Novák | 18.05.08 |

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb