• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Reporty

MESHUGGAH, THE DILLINGER ESCAPE PLAN, BETWEEN THE BURIED AND ME

25.06.08
Praha, Roxy

Jeden z nejočekávanějších koncertů letošního roku máme úspěšně za sebou. Když se člověk nad skladbou vybraných interpretů zamyslí, vyjde mu jednoduchá rovnice o třech (ne)známých – 1. MESHUGGAH – otcové celého žánru, který zbývající dva předskokani výtečně konsolidovali, 2. THE DILLINGER ESCAPE PLAN – v současnosti snad nejoblíbenější interpret tohoto unikátního hudebního stylu, jehož nejlépe charakterizuje jediné slovo - nadhled a 3. BETWEEN THE BURIED AND ME – skupina snažící se daný žánr uchopit z co nejprogresivnějšího hlediska. A aby měla rovnice i nějaký výsledek, slušelo by se stručně nastínit samotný hudební žánr spojující naši "posvátnou" trojici. Chladné konstatování, že asi nejvíce tyto interprety charakterizuje označení metal core se může jevit stejně bláhové, jako slepému popsat hvězdnou oblohu jasné letní noci.

Pro někoho může hudba naší trojice znamenat synonymum pro neutuchající nářez, kdy si může posluchač dokonale vyčistit hlavu od starostí všedního světa, jiný v této hudbě oceňuje brilantní hráčské výkony či smysl pro rafinované progresivní postupy. Zřejmě všichni návštěvníci koncertu se mohli shodnout, že tyto skupiny svým ultramoderním pojetím hudby svou životadárnou energií posouvají metalový žánr zase o notný kus dále od hudebního mainstreamu. Nesmírně hluboká propast tyto skupiny dělí i od tradičních zástupců metalového kolbiště. A jak přítelkyně jistého webzinařského žurnalisty trefně reagovala na otázku, jak hodnotí tradiční metalové kapely jako TRISTANIA či WITHIN TEMPATION?: "Tato hudba pro děcka mě opravdu nezajímá."

Koncertní set přesně na čas otevírali mí oblíbenci BETWEEN THE BURIED AND ME a přiznám se, že právě oni se pro mě stali největší vábenkou, proč se zúčastnit koncertu. Na této skupině je mi asi nejvíce sympatické, že doslova boří zažité hranice o pojmu píseň. BETWEEN THE BURIED AND ME hrají natolik svébytné a progresem až na dřeň prostoupené kompozice, že hledat v nich písničkovou formu či nějaké líbivější záchytné body je úkol zcela nemožný, jejich hudba svoji komplikovaností spíše připomíná matematické či fyzikální vzorce, proto není divu, že publikum spíše napjatě naslouchalo, než se nějak energeticky projevovalo. Myslím, že skupinu ani její fanoušky neurazím, když konstatuji, že dnes se jedná o poslechovou záležitost. Jejich poslední počin "Colors", jenž pochopitelně tvořil značnou část setu, jasně ukazuje, že kvintet již nechce jen šokovat mladickou neurvalou syrovostí snoubící se se smyslem pro rockový tradicionalismus, ale rozhodl se hrát přemýšlivou muziku dle hlasů svých srdcí.

THE DILLINGER ESCAPE PLAN z New Jersey sklidili největší ovace publika, co jsem tak zaregistroval od kolemjdoucích, jednalo se o jejich největší důvod k návštěvě koncertu. Ačkoliv poslední CD skupiny "Ire Works" vyšlo teprve vloni, pro mnohé se již stalo kultem a v neposlední řadě též nápaditě minimalistický motiv trojúhelníku, zdobícího bicí soupravu Gila Sharona se, alespoň mně, vryl pořádně hluboko do šedé kůry mozkové, možná pro jeho asociaci s obálkou "The Dark Side of the Moon" od PINK FLOYD. Ostatně komparace s těmito art rockovými anglány není až tak od věci, neboť i přes rezolutní hudební výrazivo nelze přeslechnout bezchybné hráčské výkony (především důraz na rytmickou sekci) a v neposlední řadě též ctění rockových kořenů. Dillingerův únikový plán skýtal velmi rafinovaný itinerář a díky naprosto průzračnému zvuku k jeho realizaci vtáhl tělo na tělo natřískaný klub Roxy. Skupina hrála s tak vitálním nasazením, že je až s podivem, že své nástroje nerozdrtila, především zpěvák Greg Puciato svým neutuchajícím řevem natolik zrudl v obličeji, až jsem očekával brzký příjezd rychlé záchranné služby. Ostatně tak extrémní hudební prožívání hudbě k THE DILLINGER ESCAPE PLAN bezpochyby patří a svým upřímným projevem nenechali chladného žádného návštěvníka koncertu.

MESHUGGAH se též s ničím nepárali a svůj koncertní set započali pěkně od podlahy skladbou "Perpetual Black Second" z asi nejtypičtějšího alba skupiny "Nothing" (původní emise desky z roku 2002 však disponuje poněkud syrovější produkcí, proto se ji skupina rozhodla o čtyři roky později nahrát znovu). Ostatně z této placky kapela ten večer čerpala nejvíce, z novinky "obZen" zazněly tři skladby "Bleed", "Electric Red" a " Pravus" a publikum se dostávalo do pořádného varu, někteří jedinci, včetně jedné křehké dívenky, set využili k stage divingu. Skupina též potěšila zařazením skladeb "Future Breed Machine" a "Suffer in Truth" z mého oblíbeného druhého alba "Destroy Erase Improve".

Konstatování, že koncert se vydařil, může zavánět klišovitou frází, ale opravdu nemohu jinak a věřím, že v brzké době Obscure Productions přiveze stejně zvučná jména. Snad jen pokoncertní dopravní kolaps ČD díky náhlé vydatné bouři způsobil, že domů jsem se dostal až s půldenním zpožděním, ale toto fiasko patří do zcela jiné reportáže.

BETWEEN THE BURIED AND ME

THE DILLINGER ESCAPE PLAN

MESHUGGAH

foto: Eliška Podmelová

Štěpán Šimek | 28.06.08

Související články:

MESHUGGAH - ObZen | 23.03.08
Pre-Assault Show | 14.07.07
MESHUGGAH - Catch 33 | 20.05.06

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb