• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Reporty

COMEBACK KID

support: SHAI HULUD, DEVIL IN ME, YOUR DEMISE
03.07.08
Vídeň, Arena

S evropskými turné amerických kapel se za poslední dobu snad roztrhl pytel a člověk neví, kam by dřív skočil. Konec roku nás čeká asi opravdu náročný, alespoň tedy ty, kteří neváhají vyjet zhlédnout své oblíbence krapet dál, než jen za roh do místního "kulturáku". Ovšem doby, kdy jsme se hromadně vydávali vlakem "přenocovat" po koncertech v pražských ulicích, už dávno odnesl čas. Silná koruna a zejména místo bydliště Brno dělá z Vídně velmi atraktivní destinaci pro všechny hudební fanoušky. A nejen ty "tvrdě" založené. Vídeň při svých evropských tour málokdo vynechá, což o Praze s takovým pravidlem říci nelze. Navíc nejen publikum a atmosféra se mi u našich jižních sousedů vždy zdála o třídu lepší.

Osobně mě poněkud překvapilo, že takové jméno jako COMEBACK KID pořadatelé umístili do malé vídeňské "arény", která alespoň co se týče velikosti za brněnským Faválem nebo ostravským Prostorem spíše pokulhává. Nakonec ovšem musím pochválit pořadatelský um a odhad, jelikož nepříliš velký počet diváků prostor klubu tak akorát zaplnil. Což mě zprvu překvapilo, ale pokud vezmeme v potaz nepříliš známé předkapely a velmi razantní změnu v sestavě hvězdy večera, není se asi čemu divit.

Před odjezdem jsem jen zběžně "proklikal" internet tak, aby mě pro mě ostatní kapely nebyly úplným překvapením. Laskavý čtenář omluví, ale o prvních dvou vystupujících ani nemá cenu psát zvlášť, jelikož bych se pouze opakoval. DEVIL IN ME a YOUR DEMISE se vydali na svou hudební pouť inspirovaní newyorským hardcorem á la HATEBREED nebo SICK OF IT ALL. Bohužel k této inspiraci ani jedni z jmenovaných nedokáže přidat ani špetku inovace. To už bych ale možná chtěl příliš. Je pravda, že dobrá hardcoreová kapela nemusí sršet novostí a rozrážet bariéry při svých výletech do hudebních vod, které ještě nikdo neprozkoumal. Jako třeba SICK OF IT ALL. Invence veškerá žádná, drhnou si tu svou stejnou písničku už pěknou řádku let, ale prostě to funguje. Holt někdo umí, někdo ne. DEVIL IN ME a YOUR DEMISE jsou ti, kteří neumí. Možná než na sladěné výskoky a další podobné "pózy" by se pání hudebníci měli zaměřit na hudební stránku věci. Potetované paže a "zlé" pohledy dobrý koncert samy o sobě neudělají. Není se pak moc čemu divit, že publikum nijak výrazně nereagovalo a nejvíc se tleskalo, když kapely ohásily poslední píseň. Celé téhle mizérii pak nasadil korunu frontman DEVIL IN ME, který nám nepřímo naznačil, že jsme nevděční a vůbec nedokážeme ocenit jejich snažení na pódiu. Holt jak se říká, kde nic není, ani smrt nebere.

Naštěstí po nudném trápení přívál svěží vánek jménem SHAI HULUD, aby i přes nesnesitelné vedro oblažil alespoň moje sluchovody zajímavým pojetím tvrdé muziky. A to i přes to, že vítr vál úplně z jiné strany hudebních škatulek, než mám rád. Opravdu se necítím na to, abych SHAI HULU s někým srovnával po hudební stránce. Ovšem pocit, který jsem z jejich produkce získal, se blížil pocitům při poslechu kapel jako SIKTH a snad možná THE DILLINGER ESCAPE PLAN. Už jen proto, že kapela nezabředla v jednoduchých postupech, si získala moje sympatie. Velmi populární breakdowny pak člověk za celé vystoupení mohl počítat na prstech jedné ruky. Každý z hudebníků na pódiu vyzařoval individualitu a radost z muziky. To vše bez tetování, neustálého hopsání a naučených frází o tom jak jsme všichni jedna HC rodina. Opravdu radost pohledět. Nad všechny ostatní však lehce vyčníval frontman a zpěvák kapely. Jeho zajímavě nakombinovaný přednes na mě působil až poetickým dojmem. Z rychle odříkávaných pasáží mě v kombinaci s klasickým HC řevem mě až mrazilo po zádech.

Hvězda večera COMEBACK KID asi nejen pro mě vždy patřila mezi kapely, jejichž velmi skvělou muziku dokreslovala zajímavá a neotřelá barva hlasu. Problém pak vždy nastane pokud, ať už z jakýchkoliv důvodů, na postu zpěváka dojde ke změně. K novému albu jsem se před koncertem nedostal, a tak jsem mohl jen doufat, že změna nebude tak razatní, jak jsme se obával. Nahradit hlas, ze kterého tak čišila zoufalost a pocity, je asi nadlidský úkol. A když teď poslouchám jejich nové album, je mi jasné, že COMEBACK KID už nikdy nebudou tou kapelou, jakou jsme znali. Nejsou lepší, ani horší, jsou prostě jiní, což ovšem naživo alespoň mě způsobilo nemalé zklamání. Na novém albu lze cítit znatelný posun v hudební tvorbě, který se novým hlasem velmi solidně funguje. Problém potom ovšem přichází, když nový frontman zpívá staré věci. Jeho podání je mnohem blíž klasickému HC "huhlání", díky čemuž se vytrácí ta ohromná zajímavost a určitá "líbeznost", kterou v sobě vždy skladby COMEBACK KID měly. Pokud k tomu přičteme poměrně nesolidní zvukařský výkon, který jsem přežil jen díky špuntům do uší (za které musím poděkovat pořadatelům, jenž je měli připravené u vstupného – skvělý nápad!) dostaneme rovnici, jejímž výsledkem jsou jen negativní pocity jako zklamání a lítost.

Martin Lošťák | 07.07.08 |

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb