Live kalendář

1. NACHTMYSTIUM – Addicts: Black Meddle Pt. II
2. Mike Patton – Mondo Cane
3. SWANS – vše
4. KAYO DOT – Coyote
5. KORN – Korn III: Remember Who You Are

Jan Novák

1. KLONE - Black Days
2. DISBELIEF - Heal
3. STONE TEMPLE PILOTS - Stone Temple Pilots
4. THE SEASON STANDARD - Squeeze Me Ahead of Line
5. MISERY INDEX - Heirs to Thievery

Jirka Jakoubě

1. A STORM OF LIGHT - Forgive Us Our Trespasses
2. BARONESS - Blue Record
3. PELICAN - What We All Come to Need
4. THE PROJECT HATE MCMXCIX - The Lustrate Process
5. RAMMSTEIN - Liebe ist für alle da

Jan "Longgger" Dlouhý

1. THE RED CHORD - Fed Through the Teeth Machine
2. CONVERGE - Axe to Fall
3. FALL OF EFRAFA - Inlé
4. BEASTIE BOYS - Check Your Head
5. DEFORMITY - Murder within Sin

Václav Tesař

1. DEMONIC RESURRECTION - The Return to Darkness
2. MINDLESS SELF INDULGENCE - If
3. CATHEDRAL - The Guessing Game
4. TURMION KÄTILÖT - U.S.C.H!
5. RHAPSODY OF FIRE - The Frozen Tears of Angels

Ladislav Oliva

1. MATAHARI - Šapitó iluzí
2. INSANIA - Kult hyeny
3. SPINELESS FUCKERS - It Is Just a Real One
4. MÖRKHIMMEL - Sheep in the Labyrinth
5. RISPOSTA - Schválen byl nový řád

Článkový kalendář

<< >>Červenec
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
			1	2	3	4
5	6	7	8	9	10	11
12	13	14	15	16	17	18
19	20	21	22	23	24	25
26	27	28	29	30	31

Reporty

MASTERS OF ROCK 2008

MASTERS OF ROCK 2008 10. - 13.07.08
Vizovice, areál likérky R. Jelínek

Čtvrtek 10.07.08

Rudolf Jelínek nejenže patří mezi nejpřednější mágy z rodu destilátů, ale taktéž mezi příznivce tvrdě rockové kultury, a tak se v ochozech vizovické likérky mohl opět uskutečnit další, letos již šestý díl hudebního seriálu MASTERS OF ROCK 2008. Pořadatelskými scenáristy sestavený program sliboval pestrou, kvalitní zábavu s bonbónky představující třeba tuzemskou thrashovou legendu ARAKAIN s Plzeňskou filharmonií či rockové kralevice DEF LEPPARD, kteří měli na starost rozjezdový čtvrteční den a je třeba nadnést, že se tohoto úkolu zhostili s velkou elegancí a přehledem...

SIRENIA Jelikož se cesta do Vizovic o malý kousek prodloužila, příjezd a stavba stanu se nesla ve znamení norských vábnic SIRENIA, jejichž set jsem tedy zaznamenával jen z travnaté plochy přilehlého campu, která podle všeho nebyla hodně dlouho zválcovaná a i když snaha byla velká, rovný plácek bez hrbolů se najít nepodařilo, takže záda dostala po tři noci solidně zabrat. Každopádně jsem se jako pravý rocker snažil nedávat na sobě tuto nepříjemnost příliš znát a zahnat vše kvalitní hudbou a samosebou i kvalitním pivem...

Po vstupu do areálu mě už z dáli vítaly skočné melodie finských folklórníků KORPIKLAANI, před nimiž se rozjařeně vlnil hudby lačný mohutný dav plný čerstvých sil, a tak jsem se odvážil vmísit do publika jen tak, abych viděl aspoň na velkoploušnou obrazovku. Po chvíli jsem si ale připadal jak na mnichovských pivních slavnostech, tudíž jsem navíc přemožen zvědavostí začal netrpělivě prozkoumávat stánky v blízkém okolí. V první etapě průzkumu jsem se však uklidnil, protože stánků s pivem a jídlem bylo dostatečné množství, takže jsem se uvelebil opět na plácek před pódiem, kde po chvilce začali řádit zámořští industriálové MINISTRY. Zvuková kulisa nabrala s nástupem této partičky na síle a k tomu pódiové kulisy nebyly taktéž ponechány náhodě. Skupina si doslova oplotila své pole působnosti a schovala se za barikády z pletiva. I přesto, že se MINISTRY rozhodli právě na Masters of Rock ve Vizovicích ukončit svou letitou hudební kariéru, což někteří fanoušci oslavili divokým kotlem pod pódiem, vydržel jsem sledovat vystoupení jen krátce a ještě víc se ve mně umocňovala zvědavost na rockové mohykány DEF LEPPARD, připravující se někde v zákulisí na rock'n'rollovou jízdu.

MINISTRY S vyplazeným jazykem se kolem půl dosáté dostávám k pódiu, kde koncert jede v plném proudu. Sotva jsem se stačil zkoncetrovat, hned jsem věděl, že celé vystoupení DEF LEPPARD bude velký zážitek. Nejenže zazněla většina hitů těchto ostrovanů jako "Photograph", "Love Bites", "Armageddon It", "Hysteria" či "Rocket", které navodily fantastickou, řekl bych i nostalgickou atmosféru. Písně však přes svoji letitost zněly opravdově, silně a energicky. Do této kouzelné atmosféry potom dokázaly vtáhnout i věci z nového alba, "C'mon C'mon" nebo "Gotta Let It Go", které nikterak nenarušovaly omamnost vystoupení. Výkony hráčů byly i přes občasné počáteční mouchy zpěváka Joe Elliotta opravdu brilantní a kupříkladu z kytaristy Viviana Campbella sršelo víc energie, než z leckteré mladší a stylově agresivnější bandy. Ten, kdo do Vizovic dorazil právě na DEF LEPPARD, musel být každopádně velice potěšen.

Jako vrchol večera byla na programu AVANTASIA, projekt zpěváka německých EDGUY Tobiase Sammeta. Dvojice uvaděčů z rádia Rockmax před koncertem vyjmenovávala postavy hostů, kteří do Vizovic s AVANTASII dorazili, což mě na toto vystoupení docela navnadilo. Vše nasvědčovalo o tomu, že se bude hrát především z nejnovější desky "The Scarecrow", kterou znám asi nejvíc. Nemýlil jsem se. Zazněla většina skladeb. V první fázi na pódiu pobíhal sám Tobias podporován svým hvězdným týmem a po čase, jak se koncertní příběh rozvíjel, ukázaly své tváře také hosté. Jako první ikona se za jevištěm vynořil Jorn Lande, aby ozdobil svým projevem píseň "Scarecrow", v závěsu za ním Bob Catley a do hry taktéž zasáhla půvabná blondýna a hlavně výborná zpěvule Amanda Somerville, která si ve skladbě "Farewell" samožřejmě vystřihla s Tobiasem duet. Hvězdy na vizovickém pódiu svítily, kam se člověk podíval, a naštěstí pro všechny i ty nebeské, jelikož jak hlavní protagonista prohlásil, záznam z vystoupení na Masters of Rock bude zpracován a vydán na DVD, což sebou přinášelo neunávné burcování publika, neustálé vykřikování "Czech republic" a došlo i na naši vlajku. Tobias mával s českou trikolórou ze strany na stranu, publikum jásalo dojetím, atmosféra vystoupení, zdá se, vrcholila přesně tak, jak si Tobias přál. Nejvíc ze všeho mě však překvapil kytarista Oliver Harttman, jehož pěvecký výstup mě docela odboural, opravdu prvotřídní hlas, který, řekl bych, překračuje zpěv leadra Sammeta. Zvuk byl ten den jeden z nejlepších celého festivalu.

Pátek 11.07.08

THE SORROW Páteční festivalové patálie pro mě začly až po půl jedné, předtím ale proběhla druhá fáze průzkumu stánkového prodeje, při němž jsem rozšířil obzory o nekomzumní prodejce...Zprvopočátku jsem zajásal, když jsem zastavil u stánku se slunečníma brýlema, protože slunce už v tu dobu pekelně pálilo, po delším rozváhání jsem vybral, zaplatil (cena už nebyla tak moc k zajásání) a naneštěstí až doma zjistil, že jsou křivé jak ústa staré ženy. Radši už jsem dál ani nepřemýšlel, jak jsem v nich musel vypadat. Každopádně jsem hrdě předstoupil před jeviště, kde už po TOTÁLNÍM NASAZENÍ a JAKSI TAKSI vyhrávali šumperští DYING PASSION a příjemné ladili publikum svými melodiemi. Nejvíc mě opět potěšil závěrečný cover "Ashes to Ashes" od FAITH NO MORE, který v podání Zuzky Lípové prostě můžu.

Po skončení DYING PASSION zůstávám na place a hrnu se co nejblíž dopředu. Ještě jsem neměl možnost užít si DARK GAMBALLE na velkém festivalovém pódiu, a tak chci vnímat jejich vystoupení z první ruky. Po delší době přede mnou opět stojí tito zástupci svalnatých, vyrýsovaných těl a už ze sebe chrlí tóny novinkového "Zlatonoše". Opět chválím zvukaře, který bravurně vystihl povahu skupiny, určitě bych se ale nezlobil, kdyby decibely vylezly malinko výš. Každopádně jsem byl z vyškováků hodně nadšený a myslím, že nadšeni byli i oni. Reakce publika totiž byla fantastická, bez nějakého většího pobízení většina přihlížejících zapojovala vše co šlo, aby DARK GAMBALLE dala najevo svou náklonnost. Na zpěvákovi DeSedovi bylo vidět, jak mu z toho srdce zaplesalo. Čím dál víc mám dojem, že fanoušci DARK GAMBALLE jsou nejupřímnějšími a snad i nejvděčnějšími fanoušky, jaké může česká metalová skupina mít.

HAGGARD Mezi tím, jak jsem pátral po gamballovském merchandise stánku, o jehož poloze zpěvák DeSed informoval během koncertu, a který jsem bohužel nenašel, a ještě teď mě zajímá, kde ho měli vyškováci zašitý, elegantně převzaly místo na pódiu dámy z FOUREVER. Co ale o FOUREVER napsat? Když totiž byly odstraněny počáteční problémy s vypadávajícím zvukem kytary, přestalo mě dění na pódiu zajímat. Každopádně punkem šmahlé rockové běsnění těchto Švédek pro mě postrádalo věrohodnost.

V průběhu ENGEL a THE SORROW jsem se odporoučel zchladit do nedalekých venkovních sprch, jelikož horko bylo opravdu zabijácké, snad ještě víc než němečtí HAGGARD. Jejich netradiční spojení klasiky a metalu neztrácelo kuráž ani osobitý kontrast jemnosti a agresivity. Hlavně zvukově na tom byl HAGGARD řekl bych lépe, než o den později ARAKAIN se smyčci v zádech

Najednou slyším z beden na mohutné konstrukci klávesový riff "Wishmaster" od NIGHTWISH. Zaostřuju jak můžu, ale na podiu nikoho z této finské smečky nevidím. Poznávám však zpěváka a leadra bojovníků SABATON, a tím je vysvělení na světě. SABATON sice předvedli perfektní profesionální výkon, vybroušený do všech detailů, ale nemohl jsem se ani na okmažik zbavit dojmu, že si nápady na písně půjčují snad všude, kde můžou. Písně jako "Cliffs of Gallipoli" nebo "Attero Dominatus" se obešly bez jakýchkoliv rekvizit, což bylo další zklamání, čekal jsem propracovanější a dramatičtější show.

Nic ale ještě není ztraceno, hlavní hvězdy MOONSPELL stále čekají na svou příležitost, a tak usazen na tribuně spíš jen tak lehce vnímám Němce OOMPH! a konzultuju s kamárády texty a frázování zpěváka, abychom si zkrátili čekání na portugalské démony.

Vzhledem k pozdní hodině bylo čekání na nazvučení hodně vysilující, ovšem MOONSPELL se uměli náležitě odměnit. Hned první akordy navodily magickou a čarovnou atmosféru, kterou svým zpěvem dobarvil famózní Fernando Ribeiro. Úvod vystoupení se nesl ve znamení nové fošny "Night Eternal", kdy při písni "At Magic Heights" členové MOONSPELL pomalu vylézali z kouřového oparu jako z pekelné kotliny. Bohužel se občasné vypadávání zvuku instrumentů dotklo i Portugalců, ovšem netrvalo dlouho a klapky Pedro Paixãoa byly opět připraveny podávat stoprocetní výkon. V playlistu měli MOONSPELL přichystány hitovky jako "Opium", "Scorpion Flower" nebo "Everything Invaded". Fernando chtěl být fanouškům pod pódiem blíž, a tak neustále vyřvával opět to populární Czech Republic. Nevím, zdali to měli MOONSPELL tolik zapotřebí, ale třeba to můžeme přičíst nasazení a vášni, s kterou muzikanti do vystoupení vlítli. Myslím, že MOONSPELL dostali dovaru nejen obecenstvo pod pódiem, ale také sebe samotné, a tím dokázali svou nadvládu v temně metalové odnoži.

Sobota 12.7.08

Hned na začátku dne program nabízel solidní porci speed metalu z tuzemských luhů a hájů a to moravskou SALAMANDRU, kteří měli post druhé sobotní kapely po EXISTENCE. SALAMANDRA na Masters of Rock čerpala především ze svého posledního alba "Faces of Chimera". Musím vyzdvihnout hlasový projev zpěváka Ivana Borovského, jehož tóny umí vylétnout hodně vysoko. Celkově mě na SALAMANDŘE mrzela především skutečnost, že v sobě nezapřela český původ a spíš než na koncertě jsem si připadal jako na nějaké zábavě. Kromě pár melodií na mě SALAMANDRA dál ničím výrazným nezapůsobila. Fanoušci ovšem jásali a skandovali, a že jich byl početný zástup...

U infantilního rocku s názvem KJU se ale situace obrátila. Německé formaci stála před pódiem jen hrstka nadšenců, bereme-li to v měřítku návštěvnosti festivalu, což mě docela zaskočilo vzhledem k hudbě, která v sobě měla schovaného cosi EMOtivního. Podle názorů, které se ke mně donesly, byly jednou z nejočekávanějších skupin dne HORKÝŽE SLÍŽE, kteří zaujali pozice po předešlých britských ALESTORM a tyto zvěsti se jen potvrdily. Prostor před slovenskými sousedy se pozvolna plnil k praknutí, načež přihlížející vytvořili kapele masovou kulisu, kterou jsem vnímal jen letmo , stejně jako věci "Bernardín" či "Silný refrém", na které jsem se při jejich reproducki rozpomněl.

Před STORMWARRIOR jsem malinko váhal, jestli zůstat nebo opět uprchnout před vtíravým sluncem do stínu. Vyhrála varianta číslo dvě, a tak jsem německé bojovníky slyšel jenom útržkovitě během dopňování tekutin a pozorování odvážlivců řítících se z několika desítek metrů nad zadním traktem areálu stylem bungee jump. Od mnou toužebně očekávaných ARAKAIN dělí návštěvníky ještě dva sety. Žalostná TRISTANIA, v jejíž sestavě chyběl kytarista Svein Terje, který skupinu nedávno opustil. Absence druhého kytaristy nebyla zas tak tragická, jen mi připadalo, že tím TRISTANIA přišla o větší náboj a nemalým dílem přispělo bezpochyby i nevýrazné nazvučení. Každopádně nová pěvule nejenže předvedla v sobě dřímající vysoký pěvecký potenciál, ale, přiznejme si to, i svou osobitou krásu.

Tím, co v energii chybělo TRISTANII, naopak doplnil následující spolek BRAINSTORM, který příjemně převapil nejen prudkostí a živelností, ale také tím, jak moc si zpěvák dokázal připustit fanoušky k tělu, když ho první řady v jeden okamžik doslova podpíraly na rukou. Hudebně zajímavé představení, které mě opět ještě více vyburcovalo na pozdější program.

Na řadu přichází jedna ze slibovaných lahůdek sobotního odpoledne. Z rockového pódia se zčástí stává útočiště Plzeňské filharmonie s českou legendou ARAKAIN. Příprava toho ansámblu netrvala pravda tak dlouho, jak jsem očekával, což se ale vrátilo vzápětí jako bumerang během samotného vystoupení. Zprvopočátku jsem myslel, že zvukář zapomněl vytáhnout na mixu kytary, protože jsem měl dojem, jako bych je slyšel jenom z pódia, když se situace neměnila, snažil jsem se tuto skutečnost nevnímat, ale bohužel to nešlo. Typická syrovost a agrese ARAKAINU byly zazděna pod návalem smyčců a repertoár tvořený především ze starších věcí také nebyl žádné terno. A to jsem ještě vůbec netušil, že ARAKAIN pro mě koncertně završil sobotní den.

Rozhodl jsem se chvilku si oddáchnout a dorazit až na druhou půli setu deathařů AMON AMARTH, leč do plánů zasáhla vyšší moc a za vydatného deště doprovázeného zběsilými blesky jsem doběhl z vizovické hospůdky akorát do stanu, kde jsem rozvažoval, zda má cenu znovu zmoknout za rizika, že kvůli bouřce a dešti buďto posunou pořadatelé další vystoupení APOCALYPTICY a MY DYING BRIDE a nebo ho zruší úplně. Trochu se i přimluvila únava, a tak jsem už v polospánku zaznamenal, že vizovické pódium narozdil ode mě ještě nespí...

Neděle 13.07.08

Nedělní partii rozehrávali čeští POWER 5 a E!E, následováni mými dopoledními favority ENDLESS z Ostravy. Podobně jako u DARK GAMBALLE jsem byl zvědav, jak si kluci na monstrózním pódiu povedou. Netrvalo však dlouho a došlo mi, že je něco v nepořádku. Katastrofální zvuk, který byl nevyrovnaný a slabý. I ve zkušebně by koncert ENDLESS dopadl líp než v neděli na Masters of Rock. Vystoupení tím postrádalo veškerou dynamiku a efekt. Hodně jsem litoval Libora, který ať řval do mikrofonu sebevíc, nic z toho nelezlo. Když jsme u toho zpěvu, musím Libora mírně pokárat za nedostatky v čisté poloze, ovšem s největší pravděpodobností také zapříčiněné ošidným a vrtkavým zvukem.

Jako hudební vyprošťovák musela posloužit až partička NIL , při jejímž poslechu jsem ani nemohl uvěřit, že se jedná o českou kapelu. Svižný rock ve stylu GUANO APES, nekompromisní nasazení a hlavně živelný zpěvaččin výstup dokázal pročechrat hudební hormony v těle. A u některých rozbouřit i ty mužské. NIL se dokázal do hudby pořádně opřít, ale taktéž navodit procítěnou harmonickou atmosféru a to především díky ženskému elementu. Oproti tomu BLOODBOUND se při letmém poslechu jevil jako klasický heavy až rockově laděná a šlapající parta.

Kousek ode mě postává fanoušek s velkým červeným C na hrudi, a tak když na pódium vyběhnou tři chlapíci, nabírám jistotu, že se opravdu jedná o norské COMMUNIC. Z údivu mě ovšem nevytrhlo ani několik následujících minut vystoupení, neuvěřitelný výkon kytaristy a zároveň pěvce Oddleifa Stenslanda, který s nadhledem dokázal do rytmických, progresivně laděných riffů bezchybně interpretovat své pěvecké party. Leckdo kolem potom žasl nad mladickým vzezřením tohoto druhého Jamese Hetfielda. COMMUNIC bezesporu ve Vizovicích zahráli na sto procent, jejich vystoupení mělo dynamiku a sílu. Všechno příjemné však musí jednou skončit, a tak po odehrání COMMUNIC končí i mé vizovické dobrodružství. Z vlakového okénka si ještě naposledy prohlížím pódium, na kterém zrovna úřadují VOLBEAT a nezbývá mi než závidět těm, kteří ještě zůstali na večerní tahouny SONATA ARCTICA a WITHIN TEMPTATION. Pěvně však doufám, že se moje cesty s těmito kapelami ještě někdy zkříží. Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří dodali fotografie k reportu, čímž se snad podařilo ještě víc přiblížit atmosféru Masters of Rock 2008. Díky!

foto: archív autora