• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Reporty

Hrachovka 2008

25.-26.07.08
Hrachovec, areál

O půl třetí na náměstí ve Valašském Meziříčí zjevil jsem se naprosto přesně a dodržel tak dávnou mňágovskou instrukci. Ve městě slavné oskarové rodačky Markéty Irglové jsem ale nesetrval. Příjemná procházka parkem a lesem podél řeky Bečvy mě dovedla do původně zeleného areálu, jehož bahnité trajektorie působily převelice nesympatickým dojmem a posléze podpořeny deštěm rozhodně neslibovaly žádný kdovíjak příjemný pobyt.

Údajně 15. narozeniny slavící zelený festival se již asi stačil vzpamatovat z organizačního kolapsu předloňského ročníku a tak přestože musel odřeknout Ciment a nakonec nedojel ani Xavier Baumaxa + Propaganja, slovenská Para či Rammstein Revival, akce to byla docela zdařilá. Co snad fascinovalo nejvíc, byla přepestrá žánrová všehochuť, z níž se však nedělalo špatně od žaludku. Mnozí grindeři byli dotčeni, že napalmová smrt se místo obscénně-extrémního klání zjevila právě zde, leč Čurby ani Shindy jistě nemají žádný monopol či výsadní právo, tudíž není důvod, proč by se grindová legenda nemohla zjevit třeba právě zde. Samozřejmě, na grindofestu by měla širší okruh svých fans, přesto i zde byli k vidění četní drsně se tvářící jedinci v deathmetalových a grindcoreových tričkách, kteří zcela evidentně přijeli hlavně kvůli jedné kapele a ty ostatní museli nějak přečkat. Někdo si snad rád rozšířil obzory a pokud se některý metalový omezenec nudil, jeho chyba.

Pátek 25.07.

1st Stage: ČANKIŠOU / ATTICA / SKYLINE / VYPSANÁ FIXA / MIG 21 / WOHNOUT / SUNSHINE / LE PNEUMATIQ - 2nd Stage: NO HEROES / POST-IT / DOCUKU / WOTIENKE / ELEKTRICK MANN / PRAGUE SKA CONSPIRACY / SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY / MEMORIA

Festival otevřela malá holčička v bílých šatičkách, která se kýmsi navedena zjevila na pódiu a roztomile se zeptala Jak se vám kalí? Tuctovou kytarovku NO HEROES potom vystřídala world music s rockovým nábojem v podání ČANKIŠOU a tu pak snaživý crossover s již zavedeným jménem POST-IT. Úroveň akce však byla prozatím v nezáživné rozjezdové fázi.

Podstatné zlepšení přinesla pozitivní taneční energie kapely SKYLINE, jejíž přesvědčivý set podpořila také velice pohyblivá ex-gaiamesiahovská zpěvačka Marka Rybin. Ani VYPSANÁ FIXA v podstatě nezklamala, působila ovšem poněkud ležérním dojmem a navíc jí uškodil mírně slabší zvuk. Brutálně rapová palba ELEKTRICK MANN přitáhla obrovský kotel lidí, jimž se dostal nebývalý příděl sprostoty a vulgarity vtipného kalibru. Zato těleso MIG 21 pouze potvrdilo, že jde jen o nevýraznou poloestrádní podívanou.

Prvním skutečným vrcholem akce se stalo rutinní, nicméně po všech stránkách zábavné vystoupení zkušené kapely WOHNOUT, jež naprosto sebejistě předvedla ty nejvybranější lehkonohé lahůdky ze svého kvalitou stále nabobtnávajícího repertoáru. Cimbálový metal SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY mírně poznamenal zvukař, díky jemuž bubeník přehlušil kytarové riffy, novinky ovšem dokázaly konkurovat starším věcem. Po soutěži o nejzelenějšího návštěvníka festivalu přišel skutečný skvost v podání SUNSHINE, kteří předvedli skvělé vystoupení vysoké světové úrovně, neboť natolik zvládnutá dancerocková smršť se určitě neslyší každý den. Kvalitní hutný sound pozvedl také vynikající set zrající kapely MEMORIA, v níž exceluje nejen zpěvačka.

D'n'B Stage: Lazzna / Vje / X.morph / Sayko / Elwira + Kubo + mc Lobotomia / Megaredrumpinec so - Amma / Vje + Lazzna / Helmut / Bluelighter / Babe LN + mc Vaant / C.N.B / Elvis / Ozone / Megavsichnipinec

ZOO Stage: The Fakes / so - Greatest Hits Collective

Prakticky téměř zcela mimo mou pozornost setrval v rohovém traktu situovaný drumsandbasový stan, v němž na jakési technorytmy poskakovalo pár podivínů, stejně jako žánrově příbuzná scéna v prostoru městečka zábavy Radegast, kam se muselo přes dřevěný můstek a zpočátku stěží zdolatelné schůdky na svahu, jež byly brzy upravené do bezpečnější podoby. Toho bylo určitě třeba, neboť právě tady probíhal bezplatný rozliv znamenité instantní hrachovky Knorr do malých kelímků. Přišel jsem si pro ni celkem šestkrát.

Sobota 26.07.

1st Stage: Záviš / UDG / ALL X / JOLLY JOKER & P.B.U. / BLUE EFFECT / BANJO BAND Ivana Mládka / WALTARI / NAPALM DEATH / EUTHANASIA / SAKUMPRÁSK

2nd Stage: TOKAMAK / KANON / VOLANT / POP_PORN / SKRZNASKRZ / STO ZVÍŘAT / VISACÍ ZÁMEK / LAVAGANCE / MIDI LIDI / SRÁČI BEZ VÍRY

Delší den byl slabší z tuzemského hlediska, nabídl však zahraniční klenoty. Folkový dezolát Záviš sprostými popěvky sice nedokázal zahnat polední nudu, staromilský senilní blueshardrock skupiny KANON ovšem mířil do stoky, odkud jej nedokázala vyvést ani citronová kytarová legenda Jarda Bartoň. Zlepšení přinesli UDG skrze saxofonem tažený a na výrazných melodiích stojící tvrdší bigbít, tuctovost postihla VOLANT a jeho rozjetou skapunkovou polonudu, ale ještě hůře se jevili televizní hrdinové ALL X, jejichž ocenitelná schopnost kombinovat vícero známých melodií či motivů ústila ve finální efekt občasné trapnosti.

Naprosto průměrný nu-metalový nápor značky POP_PORN prošuměl bez výraznějších nápadů a také JOLLY JOKER & P.B.U. pouze nudili šedivým setem, jímž nedokázali zúročit sílu svých nahrávek. BLUE EFFECT potěšil příjemně nostalgickou atmosférou, kterou měl na svědomí nejen výborný Radim Hladík, ale také několik málo hitůvek Křížkovy někdejší kapely Walk-Choc-Ice nebo naprosto úchvatná flamengovská klasika Stále dál. STO ZVÍŘAT rozjelo plynulou ska&rollovou jízdu plnou dechů a svěží energie, načež královsky pobavil BANJO BAND Ivana Mládka, nesmrtelný spolek vyžilých starců a krasavic, jehož zcela svébytné písně, vtipy či scénky jsou famózní hovadiny hraničící s genialitou a naprostý unikát už nejen tuzemské zábavy. Na podobně vtipné vlně nesený VISACÍ ZÁMEK se projevil jako punková klasika v tentokrát dobré formě podepřené lety i hity.

Finští WALTARI sice již asi nejsou někdejšími úchvatnými kombinátory stylů, předvedli ovšem zcela brilantní výkon, kulminující prostřednictvím zdrsnělé beatlesovské klasiky "Help!" či především skutečně epochálním číslem "So Fine", které bralo dech. Leč po pěkném atmosférickém bigbítu slovenských LAVAGANCE nastala apokalypsa, neboť to peklo na Zemi, které spustila britská grindová legenda NAPALM DEATH, připomínalo běsnivě všeničící tornádo, s pomocí zcela vražedného zvuku masakrující buď nadšené či naopak dosti šokované publikum, podle toho, kdo kvůli čemu na tento festival zavítal. MIDI LIDI předestřeli znamenitý laptopový elektrodance, zato EUTHANASIA stále obstojné, byť časem již trochu vyčichlé temně metalové kompozice.

Jelikož se v sobotu až na jednu malou přeháňku udobřilo počasí, podařilo se také částečně udusat původně dosti bahnitý terén, takže téměř celým areálem bylo již možné kráčet suchou nohou. Nakonec ani nevadilo, že původní zelený porost mnohde ustoupil hnědému blátu, po němž se měkce či skoro až příjemně šlapalo. Noční cesta k valmezskému nádraží byla temnotemná a myslitelná jen s baterkou, přičemž jakousi zvláštní shodou náhod jsem se po mňágovsku opět zjevil o půl třetí na náměstí ve Valašském Meziříčí.

Ladislav Oliva

Pohodová saxo-punková kapela VOLANT věrna názvu svého výborného CD z roku 2005 ("Točte se pankáčové...") roztančila diváky nejen punkového vzezření. Tato veselá parta z Pardubic hraje totiž nakažlivě skočný a chytlavý punk rock, který baví (a vo tom to je).

Svým zajímavým propojením HC a elektroniky nezklamali ani POP-PORN, a tak nebylo divu, že skoků chtiví diváci si přišli při jejich setu na své. Svou úlohu jistě sehrál i velmi dobrý zvuk, pro kapely tohoto ražení tak důležitý.

Při vyslovení názvu kapely JOLLY JOKER AND THE PLASTIC BEATLES OF THE UNIVERSE si každý jistě vybaví hit "Raketou do tmy", vydaný v roce 1992. Od té doby se ale hodně změnilo, a originálnost kapely a jejího soundu se s časem bohužel vytrácela. I tak je toto trio vábničkou nejednoho festivalu. Faktem ale je, že po odehrání "modernější" verze shora uvedeného hitu jsem odešel k vedlejšímu pódiu, kde hrála kapela SKRZNASKRZ, což se ukázalo pro zlepšení nálady jako velmi dobrý nápad. SKRZNASKRZ jsou totiž parta z veselého těsta, lahodící uchu posluchače mixem TŘÍ SESTER, trochou ska, GARÁŽE a DIVOKÉHO BILLA, opepřeným harmonikou a trubkou.

Radim Hladík se svojí podstatně omlazenou kapelou BLUE EFFECT dokázal, proč že je žijící kytarovou legendou. I když kromě CD "Nová syntéza" (špičkový mix big beatu s jazzovým ansáblem z roku 1971) nevlastním žádný jejich hudební nosič, toto vystoupení jsem si prostě nemohl nechat ujít. Hned druhou skladbou byl "Sluneční hrob", a jeho úvodní tóny zrychlily krok směrem k pódiu nejednoho fans. Tato snad nejznámější česká skladba, jejíž popularitu ještě nedávno zvýšil film "Pelíšky", nechala jen málo diváků chladnými. V závěru nechybělo překvapení ve stylové změně skladby, zastoupení mělo regge, ska i metal! Následovala upravená lidovka "Ej padá padá rosenka" i hit od WALK CHOC ICE "Rejdit" - v současném BLUE EFFECTU totiž hrají z poslední sestavy W.CH.I kytarista, zpěvák a klávesista Jan Křížek a bubeník Václav Zima. I v dajších skladbách nedělalo BLUE EFFECTU problém lidi roztleskat či přimět ke zpěvu. Po závěrečné skladbě kapela ještě pozdravila následující metalové hvězdy festivalu - WALTARI a NAPALM DEATH! Po tomto sympatickém gestu už bylo jasné, proč kapela přitvrdila závěry některých skladeb a proč zpěvák občas do mikrofonu pořádně zařval. Zkušenost, pohoda, nadhled a skvělé skladby - tak takto se na Hrachovce prezentoval BLUE EFFECT.

STO ZVÍŘAT - špičkový ska spolek (v současné době na pódiu řádí deset muzikantů), který nepohrdne ani prvky, swingu, popu i rocku, opět publikum pobavil - a neopoměl přidat i jedno ponaučení: "nejkratší cesta do srdce chlapa vede mezi žebrama".

Ivan Mládek dopředu varoval, že program jeho BANJOBANDU trvá 50 minut "včetně přídavku, který si vytleskáte", a započal koncertní set písní "Linda". V sestavě Mládkova Banjobandu nechyběl ani kytarista a vypravěč Pitkin, který si střihnul mj. i píseň o nebezpečí hor, Ivo Pešák, který ve skladbě "Padá sníh" předvedl náročné taneční kreace ne nepodobné Barneymu z NAPALM DEATH a rovněž zarecitoval svoji báseň o skoku vysokém, dále "půvabná" Kalamity Jane, zasněně zpívající "včera večer u sila, já to prvně zkusila" a hrající v živém klipu "Dáša Nováková". Zazněly i nesmrtelné skladby "Prachovské skály", "Pochod Praha-Prčice" a "Jez". Kapela se dotkla i sociálních problémů v písni "New York" a svůj koncert, při kterém si zazpívaly všechny věkové kategorie bez ohledu na žánrovou příslušnost, ukončila megahitem "Jožin z bažin".

VISACÍ ZÁMEK se svým tradičním archaickým a stále kouzelným drivem zahrál písně o visacím zámku, kriminalitě mládeže, traktoru značky Zetor, cigaretách značky Start a další. Tito bardové naší punkové scény dokázali, že stále ještě nemají dost, přičemž reakce ze strany fanoušků byla obdobná.

WALTARI, kteří do České republiky zajíždějí tak často, jako by byla hned vedle Finska, kromě několika netradičních koncertních skladeb překvapili i záskokem na postu kytaristy Samiho, který je podle slov zpěváka Hattaky na dovolené - s KREATOR (ti finišují s přípravou na nové CD a nyní nahrávají základní verze nových skladeb). Jméno sympatického kytaristy vám bohužel neřeknu, neboť v okamžiku jeho představování mi do ucha zařval nedočkavý fanoušek něco jako: "uá napalm". Kytarista si vystoupení evidentně užíval, ostatně i jako zbytek kapely. Vědomi si toto, že po nich následují NAPALM DEATH, zařadili i dvě grindovější skladby, z nichž známější (a patřičně upravná) pochází od The BEATLES (přesněji Johna Lennona) - "Help!". V průřez tvorby WALTARI nechyběla skladba z prvního CD "Monk Punk" (1991), hitovky "Atom Angel", "Helsinky" a "So Fine". Nejen díky téměř bezedné truhlici výborných skladeb mi vystoupení této kapely jen tak nezevšední.

NAPALM DEATH - už samotný název této grindové i metalové ikony vzbuzuje patřičný respekt a ten, kdo kapelu do dnešního dne znal jen z vyprávění, zcela jistě pochopil, proč tomu tak je. Skvělé představení s asi nejlepším zvukem, jaký jsem od ND kdy slyšel (s výjimkou pár prvních skladeb). Barney nešetřil svými emotivními projevy a pódiovým tanečním běsněním, Mitchův havraní vokál a řízná kytara neměli chybu, Danny "lechtal" svoji bicí soupravu s neuvěřitelnou lehkostí svými neuvěřitelnými rytmy, a Shane si koncert užíval, jako by byl jeden z prvních nebo posledních (a to má za sebou v posledním roce kromě koncertování s NAPALM DEATH i vydání desek se svým nezaměnitelným rukopisem - VENOMOUS CONCEPT a ANAAL NATHRAKT, v obou bubnoval i Danny Herrera). Jako tradičně se kapela nechala unést a třetí skladbu - "Suffer the children" z jejich deathovějšího CD "Harmony corruption" z roku 1990 - zahráli několikanásobně rychleji než v originálu. Demo "From Enslavement To Obliteration" z roku 1986 zastupovala mj. skladba "Kill", CD "Scum" z roku 1987 kromě titulní skladby reprezentovala i kompozice "Life?", z posledních hudebních počinů zazněly mj. "Silence is deafening" a "The code is red...long live the code". V přídavcích nechyběla "Nazi punks fuck off", předělávka skladby DEAD KENNEDYS z roku 1981, a "Siege of power" z roku 1986. Navzdory věku kapela neztratila nic ze své agresivity a svého hudebního nadšení. Barney nešetřil projevy spokojenosti a prozradil, že je to jejich poslední vystoupení před nahráváním nového alba NAPALM DEATH. Takže skvělá zpráva - NAPALM DEATH ještě neřekli svoje poslední slovo!

Tomáš Holub

foto: Tomáš Holub

Nezávislý | 01.08.08 |

Související články:

Hrachovka 2006 | 17.08.06

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb