Novinky | Videa

PARADISE LOST; ISIS; BLACK MAJESTY

02.02.12

Echoes

Live - nejbližší akce

A PALE HORSE NAMED DEATH (usa)

12.02.12 | 19:00 hod.

PERIPHERY

16.02.12 | 19:00 hod.

Více | Přidat koncert

Galerie

Reporty

Beseda u Bigbítu - 16. ročník

Beseda u Bigbítu - 16. ročník 01. - 02. 08.08
Tasov u Veselí nad Moravou, Topolový hájek

Ač nemám blízko k povrchnímu bratříčkování, festival Beseda u Bigbítu mě před rokem uchvátil svou přátelskou atmosférou, která v kombinaci s příjemnou nabídkou kapel skýtá možnost odreagování prokládaného početnými hudebními zážitky. Druhá zkušenost byla takřka totožná s tou první: radost z atmosféry festivalu dala zapomenout na ojedinělé slabší položky v hudebními žánry nespoutané nabídce. Na Besedě u Bigbítu tančí metalisté na elektroniky MIDI LIDI a příznivci elektroniky se odvazují u DARK GAMBALLE. "Alternativci" se vydovádí u VYPSANÉ FIXY, zatímco "trendaři" mají šanci objevit spolky jako CHAOS IN HEAD nebo THE POOH. Beseda u Bigbítu je festival, na němž se stejně příjemného přijetí dočkají vtipní slovenští "lidovkáři" VRBOVSKÉ VŔBY i lomozící LIKE FOOL. Beseda u Bigbítu je festival, který působí jako příjemný dýchánek se starými známými, čemuž jdou organizátoři naproti četnými detaily, které pomáhají vytvoření nenucené atmosféry prostupující všechny složky programu. Začíná to u nestrojené podpory ze strany tasovské radnice i jejímu upřímnému kvitování pořadateli, pokračuje ochotnými festivalovými pracovníky a končí třeba u angažování jedinečných průvodců programem hlavního pódia (tradičně Laďa "přátelé" Čumba, letos poprvé ČOKO VOKO), kteří jsou na hony vzdálení dryáčnickým spíkrům regionálních rozhlasových stanic, kteří okupují jiné akce.

Přestože si vybudovali takovou základnu pravidelných návštěvníků, že by mohli hudební dramaturgii šidit, činí organizátoři pravý opak. Program Besedy u Bigbítu není katalogovou nabídkou očekávatelných jmen, ale právě naopak prokazuje ujasněné směřování a za jeho sestavou je cítit osobnost, která ji formovala. Právě to dává spolu s jedinečným vystoupením samotných pořadatelů a jejich spolku ŠULEND BAND, který "zkouší jednou za rok", a u něhož se rozlévá zdarma slivovice a borovička, festivalu parametry, jimiž hravě předčí i větší, avšak sterilněji působící festivaly.

Letošnímu programu dominovaly spolky postavené na dechových nástrojích či si těmito instrumenty alespoň vypomáhající. Přestože někteří z headlinerů (MÁSFÉL a TRES HOMBRES) si byli ve výrazu lehce podobní a zážitky z jejich vystoupení mohly splývat, nabízela Beseda množství protikladných koncertů. A to zejména žánrově, avšak i kvalitativně. Zatímco v NIL oslnila zpěvačka, ale zklamala instrumentální chudost jejich skladeb, navracející-se ENDLESS byli pěveckou upachtěností i nesehranými kontrastními pasážemi stínem kdysi špičkové české kapely. Naproti tomu DARK GAMBALLE odehráli podobně jako VYPSANÁ FIXA důstojné sety, zatímco headliner ERIK TRUFFAZ či metaloví LIVEEVIL oslnili suverénním podáním i ponorem do své tvorby.

Nejen kladné ohlasy dominující diskuzi na festivalovém webu www.zebrinak.org by měly být pro pořadatele dostatečnou satisfakcí za úsilí věnované dvěma dnům s hudbou, starými i novými přáteli či něčím ostřejším od baru. Nemenší uspokojení by mělo pramenit z toho, že se podílejí na něčem, co nabízí jak momentální povyražení a oddech, tak zážitky, na jaké se nezapomíná.

Viktor Palák

Tasovský festival Beseda u Bigbítu by bezesporu měl mít přívlastek "Nejpohodovější tuzemský festival". Komu tato akce utkvěla v jeho hledáčku již dříve, nemohl si nevšimnout každoroční vtipné a zároveň inteligentní PR kampaně. Letos propagačním materiálům vévodili legendární igráčci a uvnitř programové brožurky jste mimo jiné mohli nalézt i parodii na reflexovský komiks "Hana a Hana" nazvaný "Pana & Panna". Za festivalového guru lze považovat charismatického konferenciéra Laďu Čumbu, bez jehož osobitého humoru si již nelze představit vyplnění pódiových pauz. Ve večerních hodinách mu sekundovaly též sličné divy Zuzka a Adélka z ČOKO VOKO. Samozřejmě nechyběly ani další mimohudební aktivity (workshopy, horolezecká stěna Semtex, divadelní představení na malé scéně, čajovna apod.) a různé formy vtipného odlehčení jako originální seznamka (nezadaní návštěvníci festivalu si mohli nalepit samolepku s písmenem V - jako volný, v opačném případě mohli sáhnout po samolepce Z - zadaný), uskutečnila se i řada nezapomenutelných setkání - třeba s netradičními cyklisty - Josefem Zimovčákem se starodávným bicyklem nebo pitoreskním starousedlíkem Kosťou a jeho motorovým kolem Maruškou (a flaškou slivovice, kterou se nám neostýchal nabízet).

Část redakce magazínu ABYSS (Viktor + přítelkyně Darja, Tomáš, Štěpán, Eliška) se stejně jako vloni festivalu zúčastnila z pohledu "other side", tedy jako pořadatelská výpomoc. Naše práce obnášela odbavování jednotlivých kapel a interpretů, tudíž z pochopitelných důvodů nemůžeme podat komplexní postřehy o všech účinkujících. Navíc festival Beseda u Bigbítu není jen o hudbě, ale především o bujaré atmosféře, o setkání s pohodovými lidmi a, co si budeme namlouvat, i o nezřízeném požívání alkoholických nápojů rozličných druhů a barev.

Pátek

Osobně jsem letos na Besedě vyhledával spíše tvrdší nebo techničtější interprety. Proto mě hned z počátku zaujal pražsko/jičínský obskurní kvartet PRVNÍ HOŘE. Nedejte na první pohled, neboť kabaretiérský vzhled ansámblu rozhodně není prvoplánový. Za skupinu hovoří především hudba a jejich mix crossoveru a alternativy nejen mě hodně zaujal. Kapele v jejich produkci nechyběly rafinované hudební postupy, tempové zvraty a velkou pozornost si bezesporu zaslouží klávesista. Ani brněnští FURRÉ se nenechali zahanbit. Zaujala mě především jejich netradiční sestava - kytaristka a zpěvačka v jedné osobě, jíž sekundoval saxofonista. Docela příjemná alternativní věc.

Ačkoliv večerní hodiny patřily na hlavním pódiu vyškovským DARK GAMBALLE, jal jsem se vydat na B pódium na LIVEEVIL a této volby rozhodně nelituji. Přestože skupina, v jejímž čele figuruje bývalý frontman SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, kytarista a zpěvák Petr Staněk, hraje hudbu, jenž prožívala žně v polovině devadesátých let, sklidila obrovské ovace. Dokonce mi nevadilo ani nepřeslechnutelné plagiátorství Britů PARADISE LOST z období "Draconian Times", neboť z LIVEEVIL je cítit nejen velké charisma, ale především nezměrná chuť k hraní. Klipová hitovka "Sky&Nails" musela být zahraná na popud fanoušků dokonce znovu jako přídavek, neboť v té době zaznělo prakticky celé jejich loňské a jediné album "Arctangel" (cena Břitva za debut roku). Pro mě osobně se jednalo o vrchol večera, neboť tolik hudební energie se v tradičním UG metalovém hájemství dnes už jen tak neslyší.

Na B scéně nezklamali ani hodonínští LIKE FOOL. Jejich tvorba osciluje někde na pomezí tvrdého nu-metalu a měkkého HC. Tedy, chtělo by se říci, nic pro komerčněji smýšlející fanoušky kapel jako KORN, ale ani pro vyhraněnou komunitu z HC scény, nicméně kdo škatulky neřeší, mohl se příjemně bavit. Osobně mi byla též sympatická image kapely, jejich démonická maska zdobící stojan na mikrofon doslova hypnotizovala po celý hrací čas.

Sobota

Ze sobotního klání mi utkvěly především dvě kapely: ENDLESS a KLOAKA 69. Obě však ze zcela odlišného aspektu. Po vydatném obědě (šéfredaktor požil uzenou polévku a pivo - pozn. red.) jsme spěchali na ostravské ENDLESS, druhdy legendu tuzemského expresivního metalu. Jaké však následovalo zklamání, když ENDLESS podali po všech stránkách bídný výkon. Bylo vidět, že koncertní půst se na kapele projevil. Ačkoliv z jejich studiových počinů čiší bezměrná energie a drive, vystoupení na Besedě připomínalo spíše začínající kapelu. Za největší nešvar považuji především nevalný výkon Libora Bartuska, jemuž se nedařilo naleznout optimální vokální polohu. Lidé odcházející během setu kapely hovořili za vše.

Naopak příjemným překvapením letošní Besedy u Bigbítu se stali kyjovští progresivisté KLOAKA 69 (jen ten název není zrovna košer). Hudebně se jednalo o tuzemskou odpověď na DREAM THEATER, respektive na jejich projekt LIQUID TENSION EXPERIMENT, neboť skupina se též zhlédla v ryze instrumentálním modelu razícím cestu techničtějších hudebních vizí. Nejvíce však na kapele kvituji, že přes nesporně mladý věk ansámblu z kluků čišela hráčská suverenita a vyprofilované hudební směřování. Především mladičký kytarista Tomáš Hochman podal opravdu dobrý výkon, a též se předvedl jako kandidát na frontmana. KLOAKA 69 potvrzují pravidlo, že v hudbě nezáleží na věku, ale na talentu a proto může být právem vzorem všem mizerně znějícím kapelám vymlouvajícím se na svůj mladý věk. Škoda, že skupina zatím nedisponuje studiovým počinem, neboť by se mohlo jednat o věru zajímavý materiál.

Co říci závěrem? Opakovat, že letošní Beseda u Bigbítu se opět výtečně vydařila, zavání klišovitou frází. Snad bych tedy jen poděkoval pořadatelům za výtečný ročník a vzkázal všem, kdož letos zaváhali a nedostavili se, ať tak příští rok bezpodmínečně učiní.

Štěpán Šimek