• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Reporty

BRUTAL ASSAULT - vol. 13 - čtvrtek 14.08.

14. – 16.08.08
Jaroměř, vojenská pevnost Josefov

První tóny, které se linuly podél mohutných kamenných zdí pevnosti Josefov, se nesly v extrémnějším duchu: němečtí SUFFOCATE BASTARD zahájili třináctý ročník našeho největšího metalového festivalu po death-grindovsku. Death před závorkou jen prodlužoval standardní parametr délky grindové skladby, jelikož ostatní znaky kapely jako chrochtání, ostré kytary či ultrarychlé bicí čerpaly znatelně ze stylu grindového. Trochu mi chyběla viditelná nadsázka, která bývá synonymem tohoto bizardního stylu, a která mu dodává, možná trochu nelogicky, pohodovou a přátelskou atmosféru.

Čtyři skladby z technicky-deathové dílny MINDWORK na úvod festivalu potěšily, méně však už práce zvukaře, neboť slyšet byla pouze "přebuzená" baskytara a bicí (zejména údery kopáku mě téměř srážely na kolena). Kytarové vyhrávky a sólíčka tak většinou zůstaly posluchačům utajeny, což byla velká škola, neb kytarista (a zpěvák v jedné osobě) s tričkem CYNIC nezapřel a solidně následoval svůj vzor. Navazující smečka INVERACITY vychrlila svoji dávku precizně zahraného brutal deathu, nicméně moje sluchovody ještě nebyly řádně připraveny na takto náročný poslech. GLOOMY GRIM nás zásobili krátkou dávkou "klasického" finského black metalu, který sice z daného žánru nijak nevynikal, ale byl poctivě zahraný a s dobrým pódiovým nasazením muzikantů.

GLOOMY GRIM hrají zcela fádní klávesový black metal, který je nudný jako nedělní chvilka poezie. Nechybělo živelné vystoupení, relativní úspěch u zatím neopilého publika a dobrý zvuk, ale jinak docela o ničem. Deset minut by stačilo. Kapela RASTA byla další z řady cizokrajných hostů, tentokráte z Běloruska. Jejich styl označený jako moderní metal nezná hranice, nutno však dodat, že dobré chvilky pro komerčněji laděné fans přišly rozhodně později. Této kapele (jako jedné z mála) se totiž vystoupení hodně nepodařilo, své udělal i přehnaně líbivý sound, ale hrozný byl zejména výkon zpěváka.

BEHEADED, maltští rytíři brutal deathu a grindu, si jako první kapela vychutnali "les" zdvižených rukou spokojených posluchačů. Musím však přiznat, že já k nim nepatřil. Ve skladbách Malťanů, jejichž styl jsem si překřtil na "bordel core", jsem nenašel žádný záchytný bod, žádný moment, který by mě zaujal. Na druhou stranu závidím posluchačům tohoto stylu jejich hledačské nadání a nadšení – holt proti vkusu žádný dišputát. Moje chvíle přišla o kapánek později, kdy na vedlejším pódiu vystoupila italská kapela SADIST. Název je trochu klamavý – nejedná se o žádný grind či podobnou brutalitu, ale o progresivní death metal. Italský temperament a hráčské umění slavilo zasloužený úspěch. Docela dobrý zvuk dal vyniknout výborným muzikantským výkonům – baskytaristovi s šestistrunným nástrojem, kytarovým sólíčkům i skvělému growlingu zpěváka se solidním hlasovým rozsahem. Není divu, že před většinou z devíti odehraných skladeb se ozývalo skandování jména kapely. Ocenění jistě zaslouží kytarista i za to, že zvládal ve skladbách střídat kytaru s klávesami. Sound SADIST byl okořeněn i zvuky samplů. Nechyběla dokonce ani píseň o Santa Klausovi a svátcích vánočních, ale můžete být ujištěni – žádná vánoční koleda to nebyla.

Doktorský cech po loňských HAEMORRHAGE zastoupili švédští gore-death-grindeři GENERAL SURGERY. Přestože nedisponují tak šílenou pódiovou prezentací a hráli ještě za bílého dne, jejich přímočarost spojená s technickou brilancí si publikum získala srovnatelnou měrou. Zaslouženě. I HOLLENTHON byli skvělí. Melodický death říznutý folkem (ach, ty bizarní kombinace), prodchnutý mnoha klávesovými perličkami a orchestrem byl v jejich podání důkazem, že obdobná hudba nemusí vždycky sklouzávat ke kýči. A ačkoliv jsou chvílemi mírně přeplácaní, do cukrové cradlevaty mají hodně daleko. Jako velmi pozitivní rovněž hodnotím nasazení a zvuk, který dovolil vychutnat si všechny elementy, kterými hudba těchto Rakušanů disponuje. Slušný nadprůměr.

Ačkoliv je jejich tvorba už léta rozpoznatelná po prvních tónech, prokázalo josefovské vystoupení SAMAEL, jak dobře dokáží Švýcaři pracovat se všemi odstíny své tvorby, která sice snadno rozpohybuje tělo, ale stejně lehce se udrží i ve vaší mysli. Kapela překvapila svým setem, který takřka ignoroval průlomovou desku "Eternal" a namísto toho střídal nahrávky z raných dob a aktuálního "Solar Soul". Ani zbytečně "naboostrovaný" zvuk, který zapříčinil, že i ze známější ze skladeb bylo občas těžké rozpoznat, nezabránil tomu, aby civilně vystupující SAMAEL neučinili své vystoupení jedním z těch, na jejichž kvalitě se shodovala většina diváků.

Řečtí SEPTICFLESH na svém posledním album "Communion" spojili majestát s brutalitou, k čemuž jim velkou měrou dopomohl orchestr, nikoliv v roli pouhého historizujícího doplňku, ale jako rovnocenný partner tradičním metalovým instrumentům. Ve výsledku je pak právě on nejen nositelem atmosféry, ale hlavně ultra-dramatickým prvkem popohánějícím album do poloh, o kterých můžou mnozí jiní pouze snít. Zkušenost praví, že takto vymazlená hudba může být obtížně opakovatelná naživo, neboť absence jedné jediné části pohřbí celek, což se také částečně stalo, než se pan zvukař probudil a konečně naznal, že je dobré neupřednostňovat vokál před kytarami a naopak. Zhruba v půlce vystoupení tak bylo vše relativně v pořádku a josefovská pevnost se chvěla pod intenzivním náporem inspirovaným nejen starověkou mytologií. Jen by se Vayenas nemusel třistakrát za vystoupení ptát "Are you ready?" před každou rychlejší pasáží. Zbytečně tak ještě umocnil dojem, že jsou Septici příliš závislí na orchestru, který rve koule ještě víc než jeho nelidský vokál. Není proto divu, že měly skladby jako "Communion," a "Lovecraft's Death" větší ohlas než ostatní, ve kterých orchestr nehraje prim. Vystoupení SEPTICFLESH řadím mezi ty nejlepší, i přesto, že zvukař nebyl schopen podat přesvědčivý výkon, narozdíl od kapely.

Zpěvák thrashových legend EXODUS Rob Dukes zaujal na první pohled inovovanou vizáží, celá kapela pak energičností, s jakou i po letech napájí svou dravou riffovací thrashovou mašinu. Ač "pamětnická kapela", bylo v publiku více aktivity, než když skotačí omladina a hned během první skladby vzniklo obrovské pogující kolo, které se dokonce při poslední skladbě uskupilo do dead wallu. Vystoupení bylo krásnou vzpomínkou vracející se minimálně deset let zpátky ke kapelám, jako byla třeba PANTERA, ale i do dob ještě dřívějších. Též mělo své kouzlo originality, které postrádají nové spolky hrající bez soudnosti přes kopírák podobné podoby tvrdé hudby.

FINNTROLL svůj výborně vybraný a zahraný set osmi skladeb zahájili intrem, které snad muselo být psáno perem Basila Poledourise. Po dvou úvodních skladbách už muselo být každému jasné, proč že jsou tito finští chasníci tak populární. Skvělé spojení black metalu s finskou folklórní hudbou zvanou "humppa" (odtud pochází i označení jejich stylu – humppa metal) a trollích hymnických nápěvů – toť FINNTROLL. Šestici Finů nedělalo žádný problém posluchačům vykouzlit na tváři úsměv a roztančit je – zpěvákovi stačilo říct, že chce vidět "megapogo" a vskutku bylo málo těch, kteří při jejich vystoupení nehnutě stáli. I z tváří jednotlivých členů kapely bylo možné vyčíst radost z hraní a celkovou pohodu (což bylo mimo jiné v těžkém kontrastu s následně hrajícími MAYHEM). Mezi skladbami nechyběly "Trollhammaren" a "Black Mountain" (tu zpěvák věnoval horám, ve kterých se narodil). Myslím, že ti, kteří na FINNTROLL přišli, chybu rozhodně neudělali, což dokazoval i aplaus a viditelná spokojenost.

MAYHEM byla má nejočekávanější kapela. U nich jsem se nadrženosti prostě neubránil, jelikož jsem je naživo ještě neviděl. Dojmy jsou rozporuplné. Na jednu stranu ejakulace při starých hitech, na stranu druhou nečitelný bordel během skladeb z posledního alba. "Ordo Ad Chao" vyvolaly rozporuplné reakce, jako všechno, čeho se kapela kdy dopustila. Ať už je to považováno za absolutní psychopatický nátěr, definici stylu post-black, kravinu nebo studii lidské duše, ve které, světe div se, není místo jen pro Ježíška, k živému vystoupení na velkém pódiu se prostě a jednoduše nehodí z jednoduchého důvodu – narozdíl od začátků devadesátých let, kdy se MAYHEM pohybovali v tradičních černočerných vodách, nestojí nové album na jednoduchých a snadno zapamatovatelných postupech. Naopak, totální změť, chaos a zkázu bez ladu a skladu nemožno poslouchat v autobuse, natožpak z velkého podia, pokud tedy chce člověk z hudby něco mít. Už tak zahuhlaný a schválně zmršený zvuk byl naživo něco nepoživatelného. Attila je sice schopen neuvěřitelných věcí, ale vypiplaný hlas ze studia těžko zopakovat živě, natožpak obklopen zvukovou stěnou a řvoucím publikem. O zklamání nemluvím, ale nic moc jsem si neodnesl. Samozřejmě je jasné, že polovině lidí se vystoupení líbit bude, polovině ne. To by ani nebyli MAYHEM, kdyby tomu bylo jinak.

Norští MAYHEM přijeli navázat na své dva roky staré vystoupení s tehdy čerstvě se navrátivším Attilou Csihárem, o němž se dodnes mezi návštěvníky festivalu hovoří. Josefovský koncert nabídnul neméně strhující zážitek, byť tvořený lehce jinými ingrediencemi. Světoběžník Csihár protentokrát méně štkal a více komunikoval s publikem, což dalo vystoupení na parametry MAYHEM civilnější nádech, který však ani v nejmenším nezastřel, že kapela patří mezi ty, které mají dar překračovat ve své hudbě bariéry pozemských existencí a pomocí hudby zprostředkovávat zážitky doslova spirituální. Samostatnou kapitolou pak zůstává specifičnost příznivců kapely, z nichž ten vedle mě stojící dokázal zcela bez problémů kapelu fuckovat ve chvílích, kdy hrála novější skladby, zatímco ty z dřevních dob vítal s euforickým nadšením. Omezenost? Pokrytectví? Tak či onak – vystoupení MAYHEM opět polarizovalo publikum jako žádné jiné. Ale jak poznamenal kolega Juano, minimálně co do atmosféry se svojšickému vystoupení nevyrovnali.

První kapelou, která začala hrát již v novém dni, se stala v poslední době se vyšvihnuvší, ale svůj um již delší dobu pilující holandská kapela TEXTURES. Velmi charismatický zpěvák zvládal skvěle jak řev (který měl prim), tak čistý melodický vokál, který oproti předchozím rokům existence nabral na obrovském zlepšení a všechny hrané skladby přirozenou cestou oživil. Hrálo se zejména z nového alba "Silhouettes", které sklízí velmi přívětivé ohlasy jak u ortodoxních fanoušků, tak u lidí žijících nejen metalem. Celý set kapely byl velmi energický a i mžourající oko muselo bez sirek pod víčkem zbystřit – TEXTURES byli skvělou volbou, která u mě zastavila během trvání setu stoupající únavu a zároveň způsobila přival nové energie. Koneckonců jako jejich desky.

Že byla dramaturgie letošního festivalu nejlepší za celou dobu symbolicky stvrdilo již tradiční nasazování jedinečných kapel na samý závěr programu, kdy si na ně zpravidla vyčká jen ten, kdo ví či alespoň tuší, oč jde. Prohlídka cel v ústavu HARMONY BAY se sice neobešla bez technických problémů kytaristy, na zajímavosti jí to však neubralo. Nadšenec před pódiem, který si myslel, že kapelu zná jako jediný a zlomyslně čekal na reakce šokovaného publika, se nedočkal. HARMONY BAY přijalo publikum vřele, s úsměvem i nadšením a kapela stvrdila, že je klubovou záležitostí jen na první pohled. Ačkoliv bychom to od uskupení, jehož největší "hit" nese název "Lodyha", nečekali, přesvědčili chovanci (nebo správci?) ústavu HARMONY BAY, že jeho prohlídka je možná i při velkém počtu zájemců.

autoři:

SUFFOCATE BASTARD MINDWORK INVERACITY GLOOMY GRIM RASTA

BEHEADED SADIST GENERAL SURGERY HOLLENTHON SAMAEL

SEPTICFLESH EXODUS FINNTROLL

MAYHEM TEXTURES HARMONY BAY Lidi a atmosféra

foto: Jan Škop, Viktor Palák (FINNTROLL, EXODUS)

Nezávislý | 19.08.08 |

Související články:

BRUTAL ASSAULT - vol. 13 - sobota 16.08. | 22.08.08
BRUTAL ASSAULT - vol. 13 - pátek 15.08. | 21.08.08
BRUTAL ASSAULT - vol. 12 - sobota 11.08. | 17.08.07
BRUTAL ASSAULT - vol. 12 - čtvrtek 09.08. | 16.08.07
BRUTAL ASSAULT - vol. 12 - pátek 10.08. | 16.08.07
Brutal Assault vol. 11 | 27.11.06
BRUTAL ASSAULT – vol. 11 | 16.08.06
BRUTAL ASSAULT – vol. 10 | 13.08.05
BRUTAL ASSAULT – vol. 8 | 24.08.03
BRUTAL ASSAULT - vol. 7 | 27.08.02

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb