• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
  • Fejetony
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• MP3
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Recenze

WINDS OF PLAGUE - Decimate the Weak

2008 Century Media

Druhý albový počin zkérovaných WINDS OF PLAGUE poslouchám průběžně už několik měsíců částečně s vedlejšími úmysly. Jeho přijetí je totiž značně kontroverzní. Někteří se nebojí označit jej za doposud nejlepší extrémní počin roku, jiní "Decimate the Weak" shazují na trendové dno. Mezi odpůrci je šestice partou pozérských recyklátorů protlačovaných velkou firmou. Nabyl jsem dojmu, že s nepřízní se kapela setkává především u těch vyhraněných fanoušků metalcoru, kteří s oblibou řeší pojem komerce. Jelikož na to jsem už rezignoval, snažil jsem se při poslechu "Decimate the Weak" najít cokoliv, čím bych si ho zjednodušeně řečeno znechutil. Marně. Deska mě oslovila hned napoprvé a doteď ji poslouchám se zaujetím. Jo, a abych nezapomněl – obal je prý taky strašný. Za samurajským bojovníkem stojícím na hordě hlav svých obětí je nejvíce patrná obliba kapely v Pánovi prstenů a vůbec fantasy všeho druhu. Kolem a kolem vytvářejí WINDS OF PLAGUE svým způsobem bizarní komplet…

Desku otevírá apokalyptické intro, které je s následující "Anthems of Apocalypse" a dalšími dvěma kusy zastoupené už na tři roky starém debutu "A Cold Day in Hell". Neslyšel jsem, nemohu tedy srovnávat, nakolik se přepracované verze liší od těch původních. Nicméně "Anthems of Apocalypse" je s téměř šestiminutovou stopáží jednoznačně nejdelší skladbou alba a švédským stolem, na němž kapela servíruje, co všechno je schopna uklohnit. WINDS OF PLAGUE pojí dohromady moderní metalové riffování, melodické sólování i kytarové ržání. Doplňte si nijak brutální, ale i při sledování textů těžko srozumitelný deathový growl, k tomu střídavě hácéčkové vyřvávanice. Mnohdy střednětempé bicí se často rozcválávají až k explozím lámajícím jednotlivé skladby ve dví, klidně i ve tří. A abych nezapomněl – klávesy. Proč mám pocit, že zvlášť z těch se odpůrcům kapely zvedá pajšl? Zde nejčastěji vytváří výrazné "epické" podloží (a jsme opět u fascinace fantasy), ale umí být jemné jako křišťálová studánka či navodit orientální atmosféru jako písek plazící se po vrcholcích pouštních dun. Někdy bych se rád přesvědčil, jestli s nimi WINDS OF PLAGUE dokáží stejně silně pracovat i naživo. Moderní produkce alba je totiž jedničková a z kláves je tak rázem zcela plnohodnotný, avšak též dvojsečný nástroj. Kapela jich využívá ke tvorbě velice silných motivů, ale kritikům s nimi do úst vkládá slůvko "podbízivost".

Prdím na to, jestli pánové (a dnes už i dáma) svoje hudební puzzle složili z dílků nakradených odjinud. Na takové soudy nemám (a nikdy mít nebudu) dostatečně naposloucháno, navíc dnes už se tomu vyhne málokdo. Faktem je, že ho složili poslouchatelně a řadou chytře vstřebaných vlivů osvěžili metalcorovou scénu. A to je pro mě v tomto případě hlavní. Martin Čermák v recenzi pro magazín Spark uvedl, že "rozum by dal šestku, pocity trojku" a bodový výsledek zprůměroval. Já se od tohoto kritického náhledu oprostím a říkám – uším se to líbí.

hodnocení: 85 %

Václav Tesař | 28.08.08 |

Copyright © 2002 - 2008 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb