Přihlášení | Registrace

Recenze

METALLICA - Death Magnetic

2008 Warner Bros. Records

Dlouho (si) hrající Metallica

Zásadní otázka, která před jeho vydáním kroužila kolem alba "Death Magnetic" byla, zda se jím kapela opravdu vrátí ke své revoluční tvorbě z osmdesátých let (a tím znemožní jakékoliv nové posouvání hranic). Odpověď na ni zní "v podstatě ano". Záhy ovšem na povrch vystupuje otázka druhá a po ní třetí - jakou má tento návrat podobu? A jaký smysl?

METALLICA to už dávno dotáhla do fáze, kdy mít názor na ni je součástí společenského bontonu. A jako taková to má nesmírně těžké. Na druhou stranu musí sama nejlépe vědět, že s výjimkou problematické veřejně šířené terapie nazvané "St. Anger" je případný odpor k ní motivován spíše ideologickými pohnutkami než napadnutelností hudební složky. A s tímto vědomím nemá důvod se jakkoliv omezovat - a jak víme, ani tak nečiní. Přesto zaváněl její avizovaný návrat k nejuctívanějšímu období okolo alb "Master of Puppets" a "...And Justice for All" lehkou retro-nuceností a snahou napravit debakl posledního alba. A METALLICA v podstatě odpověděla nejlépe, jak mohla - tedy dostáním svému slibu, při jehož naplňování navíc nepůsobí vypočítavě. "Death Magnetic" je deska, která má nejblíže nejvíce rozšířeným představám o METALLICE, čemuž nahrávají i povědomé texty coby jedna z konstant, které se kapela nevzdala ani ve své hardrockové epoše.

Na "Death Magnetic" riffuje METALLICA jako o život - deska je to intenzivní a její atraktivita spočívá právě v samotné tvrdosti a nikoliv spoléhání-se na atraktivní melodické momenty. Právě zde se ale může dostavit zklamání - v sekaných rytmech a neobroušených hranách skladeb lze dozajista nacházet autentičnost. V případě kapely, která se proslavila razancí účelně kombinovanou s nenucenou přístupností, to ale tolik neobstojí. Dokonce se dá říci, že na "Death Magnetic" zůstalo ze "St. Anger" stejné množství ingrediencí jako z rané epochy. Tato povrchová nevstřícnost a s ní související možnost nacházet s každým poslechem nové zákruty na druhou stranu způsobuje, že si lze album pouštět takřka při každé příležitosti, což se o těch minulých říci nedalo.

Některé typické metallicovské majestátné momenty přece jen zaslechneme: mezi jinými stěžejní motiv druhé "The End of the Line", nápěv v "All Nightmare Long" (která představuje zřejmě nejčistší návrat do osmdesátých let) či melodický riff z instrumentální "Suicide and Redemption", který připomíná refrén singlovky Davida Kollera "Čas nejde vzít zpátky". Nedělám si legraci - zkuste si ve čtvrté minutě zanotovat "..spí tví strážní andělé, jsou to z pekla poslové.." a budete mít podobný pocit, jako když ROLLING STONES nahráli pět let po k.d. Lang a jejím "Constant Craving" skladbu "Anybody Seen My Baby". METALLICA však jakoby se zdráhala (anebo nevěděla jak?) operovat s dramatičností, jakou známe ze zásadních skladeb typu "One". Namísto toho se rozhodla nevázat se klasickou strukturou thrashových vypalovaček a majestátnost nahradila nekontrolovaným riffováním, díky němuž zní "Death Magnetic" jako hodně suverénní jam session kapely, která je prostě ráda pohromadě. Narozdíl od některých jejích skladeb, chtělo by se říct.

Love is a four letter word

Budování kompozic je silně intuitivní (a to do té míry, že slovo "píseň" jakoby se pro desku ani nehodilo), Hetfield a spol. jdou na dřeň metalové přirozenosti, což je strategie, která se jim vyplatí zejména naživo, ale i postup zdůrazňující elementární thrashovou naléhavost. Kytarová sóla mají postaru výsostnou pozici, nejsou však k nalezení tam, kde bychom je čekali. "Death Magnetic" je na první poslech bez hlavy a paty, přesto nelze říci, že by se METALLICA nedokázala kontrolovat. Průměrně sedmiminutové skladby totiž jistou vnitřní disciplínu prokazují. A Hetfield v nich opět promlouvá dostatečně působivě a srozumitelně, aby se v nich "obyčejní" posluchači měli čeho chytit. K čemuž je nutno jedním dechem dodat, že zde stejně jako dříve znamená pro METALLICU "obyčejný člověk" především jedinečnou individualitu, jejíž pocity zpěvák a textař kapely dokázal vždy s takřka universální platností vystihovat.

Navzdory své razantnosti bude pro fanoušky "Death Magnetic" uklidňující - nastoluje totiž znovu metallicovský status quo a ve skrumáži svižného riffování lze nalézt i harmonii pramenící z nadhledu zkušených. Prostě zde zaslechneme více ze staré METALLICY, než jsme si za poslední roky zvykli. A teď záleží, zda pro nás tato METALLICA bude více "stará dobrá" nebo jen "stará známá" (a jako taková v roce 2008 nepříliš vzrušivá).

Navzdory všem výtkám lze očekávat, že se ale album dočká (a první ohlasy to potvrzují) širokého uznání - zejména proto, že ukazuje METALLICU takovou, jaká se setkává s nejnadšenějším přijetím a nejmenší kontroverzí. A skutečnost, že při tom působí přirozeně, překoná i dojem jisté neučesanosti, která představuje nejpatrnější relikt po albu "St. Anger", z jehož garážové nátury si ponechal něco málo i zvuk. "Death Magnetic" je příliš intenzivní a přesvědčivá, než aby spadla mezi počiny současné retro-vlny thrash metalu, kterou reprezentují například WARBRINGER. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že v hodnocení času to bude mít "Death Magnetic" docela těžké.

hodnocení: přečtěte si recenzi

Hodnocení

Viktor Palák | 13.09.08

Další články autora:

Filmové okénko druhé - filmy distribuční společnosti Artcam | 02.11.10
Dva na jednu: BLUT AUS NORD - What Once Was... Liber I | 31.10.10
DIMMU BORGIR - Abrahadabra | 30.10.10
KNUT - Wonder | 28.10.10
Filmové okénko první - české filmy | 02.10.10

Všechny články