Přihlášení | Registrace

Reporty

TISÍC LET OD RÁJE, SIC.ENGINE

19.09.08
Brno, Brooklyn

S klubem Brooklyn je problém v tom, že je po příchodu více než tří lidí přeplněn. Zvuk je v něm nedobrý a vzduch po hodině a několika cigaretách naprosto nedýchatelný. Tyto podmínky v podstatě ilustrují situaci v Brně, které, ač je druhým největším městem v ČR, trpí akutním nedostatkem kvalitních prostor pro konání nemainstreamových koncertů, díky čemuž je nejen "Béčko" o pátcích a sobotách přetíženo, což se podepisuje na zážitku z produkce.

Třeba u jazzu je "intimní" blízkost muzikantů součástí komorní produkce (i když koncerty ve Staré pekárně připomínají spíše čajové dýchánky u někoho v obýváku), ale hudba, která si zakládá na energickém, alespoň v minimální míře majestátním představení a je zcela závislá na kvalitním ozvučení, se prostě nehodí do malých stísněných prostor s akustikou blížící se sudu plnému vaty.

Brněnští SIC.ENGINE si stejně jako mnozí další rádi hrají se slovíčky a proto čtu na plakátech pokaždé něco jiného - metalcore, seductive core, mosh metal, emocore. Nepoučen o vývoji na -corové scéně mohu pouze předpokládat, že se vyjmenované styly prolínají a tím pádem jde pouze o několik pojmenování pro jedno a to samé. Eventualitu, že by se SIC.ENGINE zatím nerozhodli, co budou hrát, nechám stranou, pravděpodobnější je totiž možnost, že jde o sebeironii a možná promyšlenou strategii, jak se nestát obětí dnes tolik módního škatulkování, neuvíznout v jednom šuplíku a celkově působit zajímavěji. Ať tak či tak, málokterá slavná metalcorová kapela mě zaujme natolik, abych jí pravidelně poslouchal. Mezi výjimky bych rád zařadil sympatické Brňáky, ale absence desky či dema to znemožňuje. Veškerý kontakt s jejich produkcí se tak zatím bohužel odbývá v zaprděných dírách typu Brooklyn.

SIC.ENGINE ještě nejsou tak profláklí, aby se jim dostávalo ohlasu odpovídajícího úrovni muzikantského umu, který si zaslouží sály typu Favál nebo Fléda, nikoliv Brooklyn s lhostejným nereagujícím publikem, jaké bylo přítomno v pátek. Kotel se tak oproti zvyku odehrával na pódiu a nikoli pod ním. Oba zpěváci totiž pojímají vystoupení s patřičnou dávkou nasazení, díky kterému vzniká výtečná frenetická pódiová show (vzhledem k velikosti pódia ovšem trochu připomínající pinball). Neváhají válet se po sobě, což koncertu dodává úplně nové dimenze. Bohužel, na výsledném dojmu se podepsalo nachlazení a horkokrevný metalcorový řev neměl takové koule jako obvykle. I tak se ale oba dva seč mohli snažili vytřískat ze soch stojících pod pódiem trochu života.

Přes nepříznivé zvukové podmínky jsem si užíval chytlavou, ale nikoliv lacinou hudbu, na "lokální" kapelu obsahující až překvapivé množství nápadů. Jak "bezhlavé" riffování, tak nápadité melodie, obojího se mi dostalo do té míry, že jsem během těch pár desítek minut nevnímal vzrůstající teplotu a ubývající kyslík. Bohužel se mi nepovedlo identifikovat názvy jednotlivých skladeb, nemluvě o jakékoli zpěvákově řeči mezi skladbami - příliš tichý hlas ve vřavě zaplněné hospody zanikal. Jestli se SIC.ENGINE rozhoupou a vydají desku, dovoluji si předpovědět, že by se statusu "lokální" mohli velmi brzy zbavit a kdoví, jednou třeba předskakovat HEAVEN SHALL BURN…

To "Tisícovky" se představily s novým baskytaristou, novým albem a stejně jako jejich předchůdci měli malý problém vměstnat se na pódium. Ve složení Dasha, Hellča, Honza, Tom, Pašík a Maňas začali hrát před už zcela zaplněným klubem. Klávesovému gothic metalu příliš neholduji, nicméně skladby z nového alba "Waves" zaujaly jako nostalgické klávesové retro. Bohužel Hellčin čistý vokál většinou naprosto mizel ve zvukové kouli, skladby tak byly ochuzeny o "zasněnou" tvář. Opět se potvrdilo, že kapela, ve které účinkuje víc lidí než bubeník, zní v Brooklynu jako bordel. Upozaděná náladotvorná stránka jednotlivých písní a výrazný Dášin hlas posunul vystoupení TLOR do "nářezovější" či, chcete-li, blackovější roviny.

Nesourodá pětice na pódiu se narozdíl od mě statečně vyrovnávala s neuvěřitelným vedrem a na všech (tradičně kromě Hellči) bylo vidět, že si koncert užívají. Stejně tak aplaudující publikum, které evidentně přišlo ten večer pouze na ně, což si sice jako metaloví mazáci, kteří novým albem ukázali, že v rámci žánru ani náhodou neztrácejí dech, zaslouží, ale SIC.ENGINE by si podobně dobrou atmosféru plynoucí z reakcí publika zasloužili taky.

foto: Mizuki

Tomáš Kouřil | 27.09.08

Další články autora:

Dva na jednu - představujeme novou rubriku | 31.10.10
GORGONEA PRIMA - Black Coal Depression | 14.10.10
ANAAL NATHRAKH, ISACAARUM, LEGION | 01.10.10
DIMMU BORGIR - For All Tid | 24.09.10
MISERERE LUMINIS - Miserere Luminis | 12.09.10

Všechny články