Přihlášení | Registrace

Recenze

CRADLE OF FILTH - Godspeed on the Devil's Thunder

2008 Roadrunner Records

Na britských rarášcích CRADLE OF FILTH lze obdivovat minimálně schopnost vyvolat u milovníků metalového žánru emoce v době vydání jejich řadových alb. Zda jsou kladné či nikoliv, ponechám na libovůli posluchače. Faktem zůstává, že CRADLE OF FILTH po tolika letech stále setrvávají mezi námi a na neúspěch si rozhodně nemohou stěžovat.

Ačkoliv CRADLE OF FILTH na svých prvních třech opusech prezentovali téměř dokonalé skloubení barokní dekadence s eroticko-vampýří podmanivostí, snoubící se s blackmetalovou dravostí a jdoucí ruku v ruce s gotickou romantičností, v současné době z tohoto spektakulárního hudebního konglomerátu hraničícího až s divadelní inscenací nezbylo zhola nic. U CRADLE OF FILTH jsem nikdy neřešil hráčské výkony (přestože byly vždy na vysoké úrovni), stylové zaměření, balancování na hraně kýče, ani image, ale pouze emoce, jež jednotlivá CD vyzařovala. Bohužel emoce se z každého následujícího dlouhohrajícího počinu vytrácely tak rychle, až zbyl pouze standardní středněproudý metal. Kam se poděla originalita v podobě dekadentního vyznění, teatrální klávesy, erotika a hlad po krvi?

Při pohledu na plačící teenagerky na koncertních vystoupeních CRADLE OF FILTH musí být více, než jasné, jakým směrem již několik let tvorba kapely lavíruje. Pokud přistoupíme k současné tvorbě kvarteta jako ke standardní metalové kapele oproštěné od jakýchkoliv předsudků, nelze po formální stránce prakticky nic vytknout. Devátý počin "Godspeed on the Devil's Thunder" se honosí výtečnou produkcí, solidními hráčskými výkony a v neposlední řadě transparentním žánrovým směřováním, tedy atributy, jež pro mladého či začínajícího metalového posluchače mohou být atraktivní. Připočteme-li zajímavý textový koncept pojednávající o středověkém šlechtici Gilleovi De Raisi, jenž krom bojů po boku Johanky z Arku proslul též jako masový vrah, sexuální deviant či satanista, máme o marketingový hype postaráno. Pro tuzemského posluchače může být též příjemnou vábničkou angažmá brněnského bubeníka Martina Škaroupky.

Vyzrálejší posluchač či milovník starých opusů se zajisté nenechá chytit na špek. Přestože na albu "Godspeed on the Devil's Thunder" lze vystopovat jistý příklon ke starší tvorbě, v níž více dominovala black metalová složka, nejvíce asi tíhne k "Midian". S touto deskou ji pojí především podobný zvukový kabátek a větší důraz na kytaru a bicí. Tedy nástroj v minulosti pro skupinu tak typický, klávesy, zůstal opět upozaděn. Opět nechybí jedna extrémně prvoplánovitá pop metalová balada, tentokrát štafetu po "Nymphetamine Overdose" a "Temptation" přebírá "The Death Of Love" (dívčího zpěvu se ujala Carolyn Gretton). Přestože na CD opět pěje Sarah Jezebel Deva, uslyšíme různé sbory, role dětského vypravěče se ujala dokonce Danyho dcera Luna Scarlet Davey (ve skladbě "Darkness Incarnate"), kýžený pocit nadšení se bohužel nedostavuje. Též epičtější vyznění či divadelní teatrálnost nadobro vyhasla s prvními počiny. Nejeden z problémů spatřuji nejen v přílišné délce samotného alba, ale především v jeho roztříštěnosti. Jinak pofiderní symfonické či epičtější pasáže se objevují výhradně ve formě meziher, namísto zaaranžování přímo do jednotlivých kompozic. Taktéž pokusy o hitovější kompozice jako "The 13th Caesar" vyzněly naprázdno.

Ani reminiscenční ozvěny jako "Darkness Incarnate" (blacková kytara v úvodu mi skutečně evokuje období "Dusk…") nezachrání jinak velmi průměrné album. Počinu "Godspeed on the Devil's Thunder" chybí moment překvapení, elementy, jež lze objevovat, karty jsou vyloženy příliš brzy, též působí infantilním dojmem, schématicky, je nenáročné, bez ambicí starších počinů, tudíž mě nudí a opravdu nevěřím, že se k němu ještě někdy vrátím.

Hodnocení

Štěpán Šimek | 18.11.08

Další články autora:

The Divide | 14.05.12
OZRIC TENTACLES - Paper Monkeys | 07.05.12
IF THESE TREES COULD TALK - Red Forest | 26.04.12
Dva na jednu: TÁBOR RADOSTI - Agartta | 23.04.12
PRINCE OF TENNIS | 09.04.12

Všechny články