Přihlášení | Registrace

Rozhovory

PRVNÍ HOŘE

Po všech stránkách jedineční...

Třetí řadovka kapely PRVNÍ HOŘE "Lamento" trefila do černého. Nevyzpytatelný a geniálně poťouchlý stylový guláš bude u nás v tomto roce jen těžko hledat konkurenci a na své si jistě přijdou všichni nezaujatí příznivci originální a neotřelé hudby. Využil jsem tedy jedinečné příležitosti a vyzpovídal tři čtvrtiny tohoto zajímavého seskupení.

Zdravím PRVNÍ HOŘE! Přestože se v temných zákoutích českého undergroundu pohybujete již deset let, zaznamenal jsem vaši existenci teprve nedávno. Jak byste se mě a dalším novým příznivcům ve stručnosti představili?

Urza: Ano, hrajeme už celkem dlouho, ale začínali jsme ještě jako děti a naplno fungujeme teprve nějaké tři roky, takže ta věkovitost se nepočítá. Hrajeme něco jako tvrdší post punk.

Medák: Jsme kapela, která chce vybočit ze zavedených škatulek, chce hrát údernou a zároveň lyrickou tvrdou alternativní hudbu, která by bavila nás i posluchače. Nechceme se svazovat styly a už vůbec ne trendy, i když samozřejmě některé vlivy jsou z naší hudby patrné, ale tomu se nevyhne nikdo. Neznám kapelu, u které bych neslyšel její kořeny, takže to ovlivnění někým/něčím nepovažuju za nic špatného.

Před nedávnem vám vyšel u alternativního labelu Black Point zbrusu nový kotouček "Lamento", který zastihuje kapelu v doposud nejšílenější podobě. Deska je mnohem kontrastnější, žánrově rozmanitější, hutnější, instrumentálně krkolomnější i futuričtější než předchozí "Commedia dell'arte". Jak se tedy zdá, nehodláte ztrácet čas přešlapováním na místě. Jak osobně na "Lamento" prozatím nahlížíte, s jakými se setkáváte reakcemi a co dalšího ještě, proboha, chcete předvést na deskách následujících?

Urza: S deskou jsme spokojení, je to takové naše kulaté dítě posledních dvou let. Reakce naštěstí velmi kladné…

Medák: Nová deska je určitě zvukově tvrdší než "Commedia dell'arte", což jsme takto plánovali už během skládání skladeb a i při výběru studia jsme na to brali zřetel. Deska je určitě rozmanitá, ale nějak příliš komplikovaná se mi nezdá. Možná je členitější než "Commedia", ale stále jsou zde jasné linie, žádné velké sólové onanie a zbytečné krkolomnosti se nekonají. Důležité jsou kontrasty a širší škála klávesových a samplových zvuků, které by měly udržovat posluchače v napětí. Doufám, že se to povedlo.

Šťulda: Reakce jsou zatím příjemné a pozitivní, a to samozřejmě potěší... Uvidíme, jaká bude další deska; vzniká to různě, někdy to jde lépe, jindy hůř... ale pokaždé jinak zajímavě.

Na vašich webovkách se označujete jako "futuristický punk/jazzový kabaret", což je podle mě jen neúplný výčet všech žánrů, které se ve vaší tvorbě setkávají. Vaše kořeny ale vycházejí především z tuzemské alternativní scény. Jak byste hodnotili její vývoj za poslední léta? Nepřijde vám, že oproti počátkům devadesátých let je nyní v útlumu a stále více stranou posluchačského zájmu? Myslíte, že si mladí lidé, přes všechny ty trendové humusy, které jim jsou všude podstrkávány, najdou ještě cestu ke kvalitní hudbě? Nebo do budoucna budou lidé směřovat stále silněji k mainstreamovým ubohostem, až underground prakticky zahubí?

Urza: Dnes už se o "alternativní" scéně nedá mluvit. Prostě zanikla. Ale myslím, že neobvyklá, kontrastní a expresivní, vnitřně procítěná hudba se zase dostane ke slovu. Všechno se vrací ve vlnách a posluchače zanedlouho trendovost omrzí.

Medák: V devadesátých letech lidi u nás všeobecně víc chodili do klubů, bylo tady i víc alternativ(-ních kapel) jako UJD, Pseudo Pseudo, brněnská scéna, Fajt, Váša a tak dále. Dnes existují spousty kapel, jen se mi zdá, že lidi už chodí jen do hal a na velký festivaly na různý hovadiny. Klubový kapely to mají těžší, ale nechci si stěžovat. Z těch fungujících alternativců mě samozřejmě nejvíc baví geniální Už jsme doma!
A trendovky? Ty tady byly vždycky. Tlupa bezpohlavních kapel, který se vždy přizpůsobily tomu, co zrovna v daný časový okamžik bylo v módě. Většinou do svého žánru nic nepřinesly, spíš naopak daný žánr značně degradovaly. Vykradly vždy ty neprovařenější motivy, které do zblbnutí opakovaly. Do žánru se vždy vnořily pouze na dobu, kdy byl na výsluní, a pak se vrhly do jiného trendu, který tomu starému přebíral posluchače. Řeknu příklad: Mám rád pár emocorových kapel, které jsem nejvíc poslouchal před zhruba deseti lety. Kapely tohoto stylu něco přinesly, nové originální prvky, spousta kapel byla dost brutálních, ale měl jsem rád i ty "soft". Mělo to také svoji filozofii, mělo to poselství. A dnes? Raději to nebudu komentovat, nebo bych se musel rozčílit. Podobné je to třeba s black metalem, punkem nebo ať si každý dosadí dle libosti.

Šťulda: Dobrá hudba nikdy nezanikne. Jsem rád, že občas narazíme na něco, co nás stále svou kvalitou překvapí. Co se návštěvnosti týká, je jasné, že hudby okolo nás je tolik, že člověk už nemusí navštěvovat kluby, neb hudba je snadno k dostání. Přesto si myslím a jsem přesvědčen, že lidi, byť v menším počtu, budou stále navštěvovat hudbu, která se vymyká klasickým hudebním postupům… protože člověk stále hledá nové cesty a něco nového.

Jednou z vašich devíz jsou vynikající ironicky filosofující texty pana Urzy, který mimoto obsluhuje mikrofon a kytary a ze všech členů PH je služebně nejstarší. Co byste nám o téhle svérázné osobnosti řekli? Můžeme ho vnímat jako jakéhosi "vůdce" kapely, nebo prosazujete naprostou rovnost a bratrství?

Urza: Hm, pakliže bych se měl označit za "Führera" kapely, tak jenom proto, že krom ostatního se starám i o manažerskou stránku. Jinak si na tohle nehrajem.

Šťulda: Občas nás bičuje! Škoda že nemůžu přiložit foto mých posledních ran za to, že jsem mu neodnesl kombo do zkušebny… Ale samo sebou, kompenzuje to svými básnickými sbírkami a texty - pak je vše odpuštěno.

Texty skladeb "V ráji se stmívá" a "Otčenáš" se nesou v lehce rouhačském duchu. Nemá pan Urza v koutku duše strach, že ho Bůh za tu drzost potrestá?

Urza: Tyhle moje texty jsou vlastně takové apokryfy. A kdyby měl Bůh trestat všechny svoje recenzenty, tak by se ubičoval k smrti.

Šťulda: Nemá :-).

Další zajímavostí je přítomnost akordeonisty a mima pana Šťuldy, jehož pantomimické vložky dávají nezaměnitelný punc vašim živým vystoupením. Kde jste na tohoto pozoruhodného člověka narazili?

Urza: Se Šťuldou se známe ještě z minulých životů. Já s ním například sloužil v kejklířské družině na dvoře krále Rudolfa. No, a v tomhle životě… zvláštní je, že všichni v kapele jsme zároveň už dlouholetý přátelé, nikdo k nám zatím nepřišel "zvenčí" (až na nového basáka, což je aktuální záležitost), všichni jsme se už předtím znali. Se Šťuldou se klávesista Bertrám učil klavírníkem v Hradci Králové.

Jak se to vlastně má s hudební stránkou "Lamenta"? Jde spíše o dílo jednotlivce, nebo byl kompoziční proces výslednicí společných skladatelských ambicí?

Urza: Většinu motivů přinesu já, něco pan Bertrám. A pak se na to vrhnem, rozcupujem na kousky, zpřevracíme, rozmlátíme… a na konci je skladba jako společné dílo. Devět skladeb na "Lamentu" vznikalo něco málo přes rok.

Šťulda: Největší měrou se o to zasloužil Urza... přinese motiv, který se mi zpočátku vůbec nelíbí… ale nějaká desátá verze díky neustálému přetváření a modelování (což je práce všech) se nakonec podaří ke všeobecné spokojenosti. Pravda je, že každý své polínko do kotlíku s názvem "Lamento" přiložil.

I když dvojice vokalistů Urza – Bertrám není zrovna rozenými pěvci, urputnost, expresivnost a teatrálnost jejich projevů dodává desce bizarní kontury a vyzdvihuje ještě více složku textovou. Jediný libozvučný vokální projev tak obstarává hostující Lucie Páchová, o níž je však prakticky nemožno nalézt nějaké bližší informace. Působila či působí v nějaké kapele? Kde jste tuto talentovanou slečnu vlastně objevili?

Urza: Lucka studovala spolu s panem Šťuldou na konzervatoři, ale myslím, že v žádné (aspoň známější) kapele neúčinkovala. Kdyby nebyla odešla do Brna, snad bychom ji ulovili my… každopádně se třeba objeví na další desce.

Medák: Lucku přivedl náš akordeonista Šťulda… Urza navíc měl pár věcí vyloženě pro zpěvačku jak ušitých.

Šťulda: Lucka je moje duchovní sestřička… něco mi říká, že bych o ní neměl moc vyprávět, asi by mě za to zflákala...

Protože jsme magazín zaměřený primárně na metalovou hudbu a jelikož se metalové prvky zhusta objevují i na "Lamentu", nemohu se nezeptat na váš vztah k tomuto žánru. Někdy totiž trochu při poslechu váhám, zda berete metalové prvky jako seriózní složku tvorby, nebo si z tohoto žánru spíše trochu utahujete... Můžete nám tedy prozradit, jak se celá věc má a případně vyzdvihnout nějaké oblíbence?

Urza: Z metalu si neutahujeme. Já třeba mám tvrdou hudbu velmi rád, ale snad ještě vzácněji než v jiných žánrech si v ní najdu to, co mě oslovuje. Bez diskuze jsou OPETH, ale i třeba THE DARKEST HOUR…

Medák: S pravdou ven :). Metal poslouchám už asi od čtrnácti let a dění na této scéně stále sleduju. Oblíbenců by byl dlouhý list, tak jen stručně: WALTARI (na těch se shodnem v kapele asi všichni), MR.BUNGLE (platí to samé) – i když tato dvě jména míchají tisíc dalších stylů, EMPEROR, SATYRICON, doomové věci jako MY DYING BRIDE (bohové!), staří PARADISE LOST, CREMATORY, AT THE DRIVE IN, DARKEST HOUR, AMORPHIS, DREADFULL SHADOWS, BATTLE OF MICE, ARCTURUS, ULVER, KOVENANT, DEATH, pak mnoho grind kapel v čele s NASUM, z českých INSANIA, INGROWING, CEREBRAL TURBULENCY, GRIDE, AMOCLEN a další a další.

Šťulda: Po odchodu našeho bývalého bubeníka přišel Medák - nadšený metalista... každá hudba má něco v sobě. A krásno lze umělecky vyjádřit různě - tzn. směšně, vážně, smutně, vesele ... Rozhodně v tomto směru se odráží i ta metalová složka.

V mnohem větší míře se na desce objevují i čistě elektronické pasáže, takže bych se ještě zeptal na váš vztah k této hudbě...

Urza: No, tak elektronika mě bere hodně. APHEX TWIN, THE ART OF NOISE, BJÖRK, NAČEVA, WWW a tuny dalších.

Medák: Poslechni si ATARI TEENAGE RIOT… Mám rád některé experimentální věci, ale třeba i rotterdamský gabber, hodně ujíždím na EBM a "brutal disko" kapelách.

Šťulda: Nikdo se nebráníme žádnému stylu; v umění se upřímnost vždycky pozná.. Pokud člověk malinko prohlédne a chce prohlédnout... na elektronice jsem vyrůstal a stále ji mám rád, a myslím že ostatní v kapele taky. V originálech mám například všechny desky od Jeana Michela Jarreho, na kterém jsem vyrůstal...geniální jsou taky MASSIVE ATTACK a jiní.

Než spatřila světlo světa finální podoba "Lamenta", musela deska projít hned čtyřmi studii. Natáčení probíhalo v Entlaabu a Hostivaři, smíchána byla ve studiu Lukáše Martínka a mastering proběhl ve studiu Velvet Mastering. To je trochu neobvyklý postup. Měli jste tak speciální požadavky, že je jedno studio nedokázalo naplnit, nebo se za tím skrývá ještě něco jiného?

Urza: Jsme prostě maximalisti. V Čechách už existují špičková studia, ale ještě se hodně specializují, nedostaneš 100% kvalitu na jednom místě. Musí se hodně hledat a zvažovat. Nás realizace "Lamenta" stála opravdu hodně energie; nejvíc jsme se báli "českého" zvuku, proto jsme volili experty.

Medák: Kytary, bicí a zpěvy se nahrávaly ve studiu Hostivař u Zdeňka Šikýře. Jeden z důvodů, proč jsme vybrali studio Hostivař, bylo to, že zde nahrávalo spoustu kapel tvrdšího ražení, a právě tímto směrem jsme se chtěli ubírat. Navíc už jsem tohle studio navštívil coby vokalista skupiny CRUSHER a vím, že Zdeněk je na nahrávání profík, je příjemné s ním pracovat a je precizní. Klávesy, samply, většina akordeonu a basa se nahrávaly v domácím studiu klávesisty Bertráma, na což nejsou potřeba mikrofony a takové zkušenosti s jejich nastavením, a Bertrám je krom toho už celkem ostřílený zvukař (nahrával několik elektronických projektů), takže si s těmito věcmi pohrál doma.
U Zdeňka jsme si nechali udělat i první mix, ale nakonec jsme ještě oslovili pana Sedláčka z Velvet Masteringu, (ten se, jak název studia napovídá, postaral o master), který nám na mixáž doporučil Lukáše Martínka. Celé nahrávání, mix a mastering bylo docela časově i finančně náročné, ale s výsledkem jsme velmi spokojeni, za což samozřejmě náleží poděkování všem jmenovaným.

Jednou z nejvýraznějších změn posledních let byl odchod zakládajícího člena a bicmena pana Domácího před dvěma léty, který byl nahrazen panem Medákem. Proč se vlastně pan Domácí rozhodl ponechat vám napospas své dítě a jak se osvědčil jeho nástupce?

Urza: Myslím, že mu do toho zejména vlezla dost vyčerpávající práce, prostě nestíhal. A s panem Medákem jsme spokojení, je rychlej a údernej, a to je správný.

Medák: Pan Domácí je můj vrstevník, spolužák ze základky a dobrý kámoš. Oba nás zajímala tvrdší alternativní hudba (také dost kapely typu ENVY, LVMEN, THEMA11 a spol.), takže máme zákonitě podobný styl hry. Pan Domácí je větší řezník, má údernější styl. Já zase "hraju víc not" a používám dvojšlapku, i když v Prvním hoři ne zas tolik, a snažím se o větší kontrasty mezi tvrdšími a poklidnými pasážemi. A jestli jsem se osvědčil, musí zhodnotit posluchači sami :).

Šťulda: Co se odchodu Pana Domácího týká, bylo to čistě jeho rozhodnutí, prostě to tak cítil a považoval za správné. Medáka jsme museli bičovat, aby s námi hrál. Naštěstí se lekl, když viděl, jak dlouhý bič na něj Urza vytáhl ze skříně, a tak mu nezbývalo nic jiného než se k nám přidat... Medáka považuju v současnosti za bubeníka, který má před sebou velkou budoucnost, a to nejen v PH.

Často koncertujete s jednou z nejvýraznějších tuzemských alternativních kapel UŽ JSME DOMA či s punkovými veterány ZNOUZECTNOST. Jak k těmto spolupracím vlastně došlo a co vás s těmito kapelami pojí?

Urza: S oběma kapelami se už delší dobu dobře známe; jednou jsme je prostě oslovili a spolupráce byla na světě. Hudebně jsme si blízcí zvlášť s UJD a společné koncerty jsou dost pekelná jízda; doporučuju všem!

Šťulda: V množství hudby, kterou každý z nás poslouchá – byť každý třeba něco jiného – se asi všichni shodneme, že i tyto kapely patří k těm, které dodnes posloucháme už od dětství...

Pokud se nemýlím, působíte všichni v Praze. Vidíte v tom nějakou výraznější výhodu, například ve větším počtu otevřených alternativních fans? Neubíjí vás trochu tohle velké, zalidněné a chaotické město? Nezatoužíte někdy po klidu a prostotě venkova? Utíkáte, vyjma koncertních štací, z Prahy často?

Urza: Jako kapela působíme v Praze – tj. zkoušíme tam a nejvíc koncertujeme. Jinak jsme ale odevšad, já například pocházím z Jičína a už 6 let studuju v Olomouci, do Prahy dojíždím. A pražské fanoušky bych nepřeceňoval, je jich tu sice víc, ale zase jsou takoví nějaký zmlsanější J

Medák: Určitě je pro nás výhodnější mít zkušebnu v Praze, už jenom kvůli zkoušení a cestování po republice na koncerty. Všichni kromě Šťuldy jsme původně z Jičína, kam ale stejně pravidelně jezdíme. Šťulda studuje v Praze konzervatoř, já tu pracuju, Bertrám pracoval a Urza asi bude pracovat (i když ještě studuje v Olomouci), tak je to pro nás jednodušší. Teď jsme zrovna o zkušebnu ale přišli, takže sháníme novou.

Pánové Urza a Bertrám vdechli letos také mimo jiné život svému dalšímu projektu Kašpar Melichar. Co od pánů můžem v rámci tohoto seskupení očekávat a co bylo hlavním impulsem pro založení další kapely?

Urza: No, my se o různé projekty pokoušíme už dlouho. O budoucnosti Kaspara Melichara zatím nebudu mluvit, protože jsme ještě ani nedokončili debutovou desku. Možná se dočká kapelní podoby…

Velmi zajímavou bokovkou se může pochlubit i akordeonista pan Šťulda, hrající také v podivném alternativně-jazzovém orchestru Wrgha Powu Orchestra. Mohli byste nám toto seskupení rovněž trochu přiblížit?

Šťulda: :-D. Zkuste www.bandzone.cz/wrghapowuorchestra anebo www.myspace.com/wrghapowu

Čtenáře a a příznivce Urzových textů bude jistě zajímat jeho nová sbírka "Pukliny" a já bych mu rád dal prostor tuto sbírku trochu představit a udělat si reklamu...

Urza: Díky… "Pukliny" je možné sehnat v knihkupectvích, kde se ještě prodává poezie, nebo třeba objednat v e-shopu. Knížku vydalo nakladatelství Větrné mlýny a doprovází ji pěkné fotky mého kamaráda, fotografa Lukáše Bártla. No, co dodat, je to poesie… mýtus, zběsilost, vidina…

Trápí vás takové věci jako je vypalování CD či stahování hudby z internetu, nebo jste nad věcí?

Urza: Hm… já sám jsem pilný stahovač a vypalovač, takže by bylo pokrytectví, kdybych na to žehral. Problém je prostě předraženost nosičů… "Lamento" stojí 199,- korun, což je myslím cena velmi dostupná pro každého, takže pokud se někomu opravdu líbí naše hudba, pak mu nic nebrání si koupit originál s pěkným obalem a texty, a ještě tím podpořit chudé umělce :-)

Šťulda: Jen ať všichni pálí a stahují dle libosti, neboť hudba je tu přeci pro lidi a v dnešní době je to také nejsnazší cesta šíření hudby mezi lidmi... a kolikrát se stane, že díky tomu někdo zatouží i po originále, a tím pak podpoří hudební trh... takže je to v pořádku :).

Chtěli byste na závěr zmínit ještě něco, na co se v tomto rozhovoru již nedostalo, či poslat nějakou originální zdravici našim čtenářům a vašim potenciálním posluchačům?

Urza: Pořiďte si "Lamento", stojí to za to :). A choďte na naše koncerty, protože na těch si dáváme obzvlášť záležet.

Šťulda: Zdravím všechny krásné pažouty a všechny krásné nezadané fanynky naší hudby :)... ale vážně... nechť se všichni stále těší z jakékoliv dobré hudby a ať chodí na koncerty…

Miroslav Med | 28.11.08

Další články autora:

Steve Hackett - Beyond the Shrouded Horizon | 02.02.12
ATARI TERROR - Part 3: Final Warning | 25.01.12
Karel Vošta - Three Dots… | 21.01.12
Karel Vošta | 21.01.12
AMORPHIS, LEPROUS, THE MAN-EATING TREE | 14.01.12

Všechny články