Přihlášení | Registrace

Recenze

Steven Wilson - Insurgentes

2008 Kscope

Bylo jen otázkou času, kdy multitalentovaný muzikant Steven Wilson vyrukuje se svým oficiálním sólovým albem. Wilson již v minulosti koketoval se solitérní muzikantskou dráhou, především v počátečním období svého nejznámějšího projektu – PORCUPINE TREE, vydání se též dočkaly některé jeho ambientní experimenty. Nicméně teprve až letošní "Insurgentes" splňuje status regulérní sólové nahrávky.

Je asi zbytečným chozením kolem horké kaše konstatování, že Wilson na "Insurgentes" zúročil hudební vlivy napříč svými projekty, spíše příhodnější se jeví konstatování, že Wilson se hudebně zcela odhalil a poskytl posluchačům intimní sondu do svého hudebního světa. Pojem sólová deska v případě Stevena Wilsona nabývá obzvlášť specifických kontur. A aby toho nebylo málo, na podporu svého alba "Insurgentes" se ve spolupráci s dánským režisérem Lasse Hoilem (spolupracoval třeba s PORCUPINE TREE, BLACKFIELD či DREAM THEATER) rozhodl natočit stejnojmenné hudebně-dokumentární road movie situovaného do Mexika (film by měl být dokončen na jaře 2009 a měl by volně navazovat na tématické zaměření zatím posledního alba PORCUPINE TREE "Fear of a Blank Planet"). Nakolik se ambiciózní plány na poli pohyblivých obrázků vyplní si ještě nějaký ten čas počkáme, jak se vydařila hudební složka, si můžeme povědět již nyní.

Asi jen málokoho překvapím konstatováním, že "Insurgentes" považuji za nejklíčovější rockový počin roku 2008. Ostatně od Stevena Wilsona nic jiného než kvalitu ani očekávat nelze. O to více jsem se rozhodl postavit k jeho tvorbě kritičtěji. Jako celek působí "Insurgentes" natolik barvitě, progresivita sálá z každé kompozice, o hráčských výkonech, produkci a interesantních hostech ani nemá cenu hovořit, na druhou stranu mu nelze upřít jistou roztříštěnost jak hudební tak v samotném formátu audionosiče. Původní album s hracím časem přes 50 minut totiž bez přiloženého bonus disku (dalších 24 minut navíc) působí poněkud jako hudební torzo. Pokud u jiných hudebních počinů bonusový materiál plní spíše marketingovou funkci a zpravidla nedisponuje stejnou kvalitativní úrovní jako hlavní disk, u "Insurgentes" se situace jeví jako zcela opačná. A právě v rozličných formátech emise alba spatřuji největší úskalí. V době, kdy jsou klasické nosiče spíše na ústupu, jich vydavatel naopak nabídl pěknou řádku – dvojité CD, dvojité CD + DVD-A, obsahující album v 5.1 Surround Sound mixu, 24-bitové stereo rozlišení, 18 minut z filmu "Insurgentes" a 4 x 10 palcový vinyl. Osobně bych preferoval, kdyby album vyšlo regulérně jako dvojalbum (podobně jako počiny AYREON), takže třeba místo "remixu" skladby "Insurgentes" a skrytého bonustracku bych přihodil ještě nějaký další původní materiál. Jako limitovaná edice by pak figurovalo dvojCD + DVD a vinil pro fajnšmekry. Takto to působí, že bonusový disk obsahuje materiál, jenž se nevešel či nehodí na hlavní disk, přitom kvalitativně ho skvěle doplňuje. Možná Wilson skladby jako "Port Rubicon" či "Puncture Wound" separoval od hlavního alba z důvodu, že první jmenovaná až okatě evokuje art rockové velikány 70. let (především KING CRIMSON) a druhá zase jakoby vypadla z partitury PORCUPINE TREE. Tudíž by ještě více narušil kontinuitu hlavního disku.

A když už jsme u té soudružnosti či roztříštěnosti, tak právě ta je hlavním rysem CD "Insurgentes". Jakoby se Wilson snažil za každou cenu na album naroubovat co nejvíce emocí a afektů, jež u něj vzbuzovaly nahrávací lokace (Mexico City, Japonsko nebo Izrael) či muzikanti, s nimiž momentálně spolupracoval (měl tu čest třeba s takovými personami jako Tony Levin či Jordan Rudess – tomu zase vypomohl na jeho výtečném posledním sólovém počinu "The Road Home"). Taktéž poněkud zvláštně působí přímočařejší (či chcete-li hitové) skladby jako "Harmony Korine", "Salvaging" či "Significant Other" (pro mě jeden z vrcholů alba) po boku experimentální elektroniky "Abandoner", ambientní "Twilight Coda", progresivního reje "No Twilight Within the Courts of the Sun" či až droneového vazbení "Get All That You Deserve". Pokud by album vyšlo jako dvojCD s jedním písničkovým a druhým experimentálním (opět tento model dříve aplikovali AYREON či OPETH) diskem, pochválil bych relativně originální tah, takto se zdá výsledný hudební pokrm až příliš silně kořeněný.

Ačkoliv předchozí věty mohly působit kritičtějším dojmem, jednal jsem tak pouze z důvodu objektivnějšího vyznění recenze. Jako zarytý fanda všeho s trademarkem Steven Wilson bych totiž mohl sklouznout k nekritickému nadšení a "Insurgentes" častovat jako geniální bezchybné dílo, jakým bohužel není (ostatně jako drtivá většina nejen hudební produkce). Jedná se o sofistikovanou hudební mozaiku s velmi ambiciózním přesahem do jiných vyjadřovacích forem (filmový dokument), ovšem jednotlivé dílky puzzle do sebe tak snadno nezapadají. Na druhou stranu se stále bavíme o hudbě zaujímající špičku ledovce mezi rock/metalovými výtvory. Mám-li však být upřímný, Arjen Lucassen s "01011001" letos zaujal o krapet více.

Hodnocení

Štěpán Šimek | 31.12.08

Další články autora:

The Divide | 14.05.12
OZRIC TENTACLES - Paper Monkeys | 07.05.12
IF THESE TREES COULD TALK - Red Forest | 26.04.12
Dva na jednu: TÁBOR RADOSTI - Agartta | 23.04.12
PRINCE OF TENNIS | 09.04.12

Všechny články