Přihlášení | Registrace

Recenze

OSI - Blood

2009 InsideOut Music

Kdo se roku 2003 u vydání eponymního alba OSI (Office Of Strategic Influence) progresivního dua Kevin Moore a Jim Matheos obával, že se bude jednat o ojedinělý projekt, naštěstí se mýlil. Po třech letech následoval další přírůstek "Free", podpořený ve stejném roce remixovým miniCD "Re:Free" a po dalších třech letech následuje aktuální dlouhohrající počin "Blood". Nutno hned úvodem zdůraznit, že nejen na první pohled je evidentní, že Moore a Matheos přikládají projektu OSI značnou váhu, dá se říci, že v současnosti získal vyšší prioritu, než jejich domovské kapely FATES WARNING či CHROMA KEY. A asi netřeba dodávat, že na výsledné hudební produkci se jejich až obsesní zainteresovanost pro OSI velmi pozitivně podepsala. Mezi Moorem a Matheosem musí fungovat skutečně dokonalá hudební chemie, neboť OSI díky tomuto talentovanému tandemu charakterizuje nezaměnitelný kompoziční rukopis.

Především se, na rozdíl od jiných progresivních interpretů, nebojí tahat za poněkud temnější nitky a též, díky programování klávesových nástrojů, kouzlí, v současné době téměř výhradně plagiátorského hudebního umění, opravdu originální a nápadité efekty. Dnes totiž kvalitní interpret nevystačí jen s progresivitou a špičkovými hráčskými výkony, ale musí hledat další neotřelé cesty k dosažení jakési "progresivní progresivity" a zároveň neinklinovat k disonantní avantgardě. Našemu hudebnímu tandemu se podařil skoro až husarský kousek, OSI nejenže vybočuje z tradičního progresivně-rock/metalového koloritu, ale současně stojí pevně nohama na zemi, tudíž se naštěstí nedočkáme přehnaných instrumentálních exhibicí (proč taky, když Moore a Matheos patří mezi jedny z pionýrů progmetalu a vybouřili se před mnoha lety ve svých domovských kapelách, mimo jiné spolu nahráli nejlepší alba FATES WARNING). Jisté analogie s tvorbou OSI lze spatřit už v minulosti u alb FATES WARNING, na nichž hostuje Moore (temné kytarové riffy, jakési napjatě chladné klima a celkově zasmušile melancholická atmosféra), tak v Mooreho domovském projektu CHROMA KEY, s nímž ho pojí především jeho netradiční a velmi flegmatický "zpěvo/recitativ". Ovšem až jako tvůrčí tandem nechali své emoce naplno propuknout a bez limitů svých domovských kapel se svobodně pouštějí na nová progresivní kolbiště.

Pokud nechal eponymní debut naplno procitnout temně melancholické afekty, o poznání uvolněnější následovník "Free" nalezl příjemný kompromis mezi melancholií a jistou hravější formou, "Blood" v sobě snoubí všechny signifikantní elementy předchozích počinů. Otvírák "The Escape Artist" patří mezi jasné hitové aspiranty a jeho primárním úkolem je posluchače dostat tak trochu do varu díky jasně čitelnému ústřednímu kytarovému riffu a melodičtějším zpěvovým linkám. Přestože Moore nepatřil nikdy mezi vyloženě pěveckou extraligu (a ani to od něj nikdo v této specifické tvorbě neočekává), zde předvádí dost možná svůj vrcholný výkon, až jsem měl chuť si s ním zapět refrén (You act mysterious, but you speak in gibberish, You can take your memories, I'm off, I better be alone, Alone). Teprve až v druhé půli kompozice na povrch vyvěrají první progresivní manýry, které naznačují, že o rádiových evergreenech toto CD opravdu nebude. Následující "Terminal" považuji za jeden z vrcholů alba (ne nadarmo vznikla i jeho druhá delší verze s přídomkem "Endless") nacházející se na bonusovém CD) a přesně definuje podstatu hudby OSI. Jedná se o velice emocionální, až relaxační, psychedelií protkanou, záležitost, v níž dominují právě ony rafinované klávesové tóny. "False Start" připomene, že v sestavě figuruje též metalový kytarista a podobné skladby (dále též "Be the Hero") působí jako osvěžující vzpruha v konfrontaci s dusně psychedelickými tryznami. Nečekejte však, že "Blood" byl uvařen dle osvědčeného receptu postaveného na bázi střídání rozjímavějších a energetičtějších kompozic. Ony rázné momenty totiž přicházejí zcela nečekaně, neboť spíše umocňují vyústění z drásavého elektronického labyrintu a v neposlední řadě též dokonale dokreslují kompozičně a aranžérsky složitý obrazec. Speciální pozornost si zaslouží vymykající se osmička "Stockholm". Říkáte si, jakou motivaci má americké duo k pojmenování skladby podle hlavního města Švédska? Když napovím, že ji nazpíval a text včetně vokálních melodií k ní napsal Mikael Åkerfeldt z OPETH, tak jsme doma. Åkerfeldt v poslední době hostoval ve vícero projektech a právě menší angažmá v OSI považuji za jeho nejzajímavější příspěvek. A když už jsme u těch hostů, nelze nezmínit kreativní participaci porcupinetreeovského bubeníka Gaviana Harrisona, který odvedl stejně řemeslnou práci jako dříve Mike Portnoy.

Jako všechna předchozí vydání, též emisi CD "Blood" doplňuje limitovaná edice s bonusovým CD. Podobně jako v případě sólovky Stevena Wilsona "Insurgentes" o jiném než limitovaném vydání neuvažujte a opět si ťukám na čelo, jak to, že bonusy nevyšly jako součást regulérní nahrávky. Jedná se totiž o kvalitativně totožný materiál jako na hlavním albu, navíc "No Celebrations" s hostujícím sympaťákem Timem Bownessem z NO-MAN (v této výtečné skupině působí též výše zmiňovaný Wilson) a cover "Christian Brothers" od Elliotta Smithe patří vskutku k nejhitovějším skladbám kolekce. Za regulérní bonus lze de facto považovat až rozšířenou verzi mé oblíbené, ambientem protkané, "Terminal (endless)".

"Blood" mohu směle doporučit všem, kdož hledají tak trochu jiný progress. Progresivita totiž netkví jen v bezbřehé hráčské onanii, ale především v dokonale promyšleném vyznění díla jako celku. A dosáhnout této kýžené harmonie může pro jiné interprety znamenat křečovitě dřít doslova až na krev, OSI tak však činí s noblesou ostřílených progresivních pardů.

Hodnocení

Štěpán Šimek | 08.05.09

Další články autora:

The Divide | 14.05.12
OZRIC TENTACLES - Paper Monkeys | 07.05.12
IF THESE TREES COULD TALK - Red Forest | 26.04.12
Dva na jednu: TÁBOR RADOSTI - Agartta | 23.04.12
PRINCE OF TENNIS | 09.04.12

Všechny články